Domov. Jedno slovo a má tolik definicí. Každému se význam tohoto slova vybaví naprosto jinak a přesto ve své podstatě stejně.
Co vlastně Domov znamená pro mě? Když se řekne toho slovo, vybavují se mi záblesky různých věcí. První z nich je náš byt. Bydleli jsme tam zhruba 10 let mého života. V té době jsem ještě byla jedináček, takže jsem měla všechnu pozornost…
Vybaví se mi, jak jsem vždy dováděla na zídce kolem domu. Využila jsem jí na sto způsobů. Někdy jsem dělala opravdu až akrobatické kousky-například jsem stála jednou nohou na zemi a druhou jsem na zídku vyhoupla a tak jsem vylezla. Asi vám to nepřijde nic moc, ale je to hodně vysoko! Před nějakou dobou jsem to zkusila znovu a málem jsem si roztrhla..no prostě to nešlo! Nakonec jsem se tam nějak vyškrábala.
Pak vzpomínám na to, jak nám jeden čas snášela jedna kachna na parapet od okna ve sklepě vajíčka. S tátou (to se ještě o mě zajímal a nechtěl jenom známky a nic víc) jsme dostali nápad, že se o něj postaráme a že se nám vylíhne malé káčátko. Zkoušeli jsme to dvakrát, ale mámě kachně se asi nic nevyrovná. Potřetí už jsme to vzdali.
Taky mi jednou máma řekla, jak se ze soli pomocí vody udělají krystalky (smícháte vodu, sůl a necháte vodu vypařit). Jednou mi s tím máma pomohla a to jsme krystalky solili asi týden. No a po druhé jsem z nudy udělala asi tak trojnásobné množství a to jsme tím solil měsíc a musela jsem odpřísáhnout, že už to nikdy neudělám, jelikož to vážně příšerně solilo!
Já jsem taky byla docela skromný dítě. Já jsem nepotřebovala skoro žádnou pozornost. Třeba jsem si vystačila hodiny hrát pod sušákem na prádlo. Nebo jsem si z hraček od Kinder vajíček jsem si vytvořila rodiny a vymýšlela příběhy! A že nebyli vůbec špatné!! Taky jsem si příběhy vymýšlela s krabičkami od mýdla.
Byla jsem i jediný vnouče, takže se o mě hodně zajímal děda. Vždycky jsme si spolu hráli. Byla to jednou chobotnice a jednou pavouk. Vždycky jsem ležela na sedačce a děda se rukou snášel nade mnou a pak vždycky vystřelil a začal mě lechtat. Výskala jsem a křičela. Vždycky jsem vybuchla smíchy, až mi tekly slzy. Hrozně ráda jsem si s ním hrála. Ještě teď říká, že jsem jeho oblíbené vnouče a že si mě nejvíce užil. Oba na ty časy rádi vzpomínáme…
Jednou jsem si z nudy vystřihla z kusu hadříku postavičku a vybarvila ji fixami a pověsila na šňůru. Pak když foukal vítr, vypadalo to, že chodí. A tam jsem koukala asi kolem hodiny na panáčka a představovala si, kam asi jde. Stačilo mi prostě málo.
No a pak je tu stěhování. Vzpomínám, jak jsem na klíně měla klec se svou andulkou Endžíkem. Ty první dny jsem hrozně vyplašená, ale hned jsem si zvykla.
No a z dřívější doby mám jen pár krátkých úseků. První je z doby, kdy byl ještě na živu můj první králík-Pusinka. Měli jsme ještě malinkatý bazén, takže, když jsme do něj vlezli, voda se skoro všechna vylila. V té době vždy Pusinka běžela kolem a ráda nás pozorovala. To jsme taky měli vyndaný stan a Pusinka s velkou radostí překousala veškerá lanka a provázky od něj. Nebo si strašně ráda lehávala ke dřevu ke krbu. To jsme taky neměli udělaný plot k výběhu pro zvířata, a tak mohla pobíhat po celé zahradě. A to jí umožňovalo být ve stínu a chládku u thují. To jsme pak trávili i hodinu vyháněním z nich ven.
Někdy zalezla pod auta, když jsme je ještě parkovali před garáž. To nakonec byli v hlavní roly košťata a třeba i hrábě.
Pamatuju si to naše stanování na zahradě, jak jsem nikdy neusnula a tak jsem chodila po zahradě až do rána. Nebo jak jsme dělali táboráky, co nám málem podpálili barák. Hráli jsme si na vlky a vyli na měsíc, i když nebyl vidět. Nebo taky ty naše bojovky a historky.. Naše bábovičky z písku a hraní na restauraci. Strouhání sádrokartonu a odlévání do formiček. A co teprve ty procházky, kde jsme potkali slepýše a udělali z něj pomalu anakondu..To už Nikdo nevrátí!
Takže co to je teda vlastně ten domov? Není to žádný dům nebo místo, kde žijeme. Je to všechno, o milujete..to místo-místo, kde to všechno je, je náš domov! Může to být jakékoli místo-třeba i smyšlené. Můj domov je prakticky v mé hlavě. Všechny ty vzpomínky a smích-to je to, na čem mi záleží. Tohle je pro mě domov!







