Ještě bych na úvod chtěla říci, že možná některé věci nebudou dávat smysl nebo nebudou pravděpodobné, ale je to příběh z mých snů a také k tomu přidávám sem tam (zvlášť u prvního vztahu) nějaká fakta, aby to bylo osobnější.
Nezáleží na mém jméně, nezáleží na tom, kým jsem… Záleží jen na tom, čím jsem si musela projít, abych byla tam, kde jsem..
Vztah s Terencem byl první, kterému jsem něco obětovala. Asi si říkáte, že v každém vztahu se musí něco obětovat, ale i já jsem měla zjistit, že tomu tak vždy není.
V době, kdy jsem s ním začala chodit, jsem byla ještě na základce v osmé třídě. Ach ano, jak se můžu zamilovat tak brzy? Láska kvete v každém věku! A jak tak brzy může vzniknout plnohodnotný vztah? To sami uvidíte..
Blížil se konec školního roku. Všem bylo jasné, že spousta z nás bude dělat reparát a jeden dokonce propadne. No a? Proč by mi mělo vadit, že jeden s nejúchylnější a nejtrapnějších kluků prostě pofičí domů? Ano totiž on se k nám dostal tak, že propadl. A druhé šance nijak zvlášť také nevyužil.
Osmá třída končí a zrovna poslední týden moje nejlepší kamarádka chybí. Celý den tedy trávím s další. Nakonec to není tak zlé. Hráli jsme s klukama karty a kecali. Při jedné hře se k nám dostal i Terence, který zůstal. Povídal si s námi. Byla jsem překvapená, jak málo mi jeho přítomnost vadila. Psal si s kámoškou o nějaké věi, co údajně nesmím číst. Vůbec mě k tomu nepustí. Nechce mi o tom nic říct, ale já nejspíš tuším, o co jde.
Bodne mě u srdce. Líbím se mu? Moje srdce blázní. Co to se mnou je? Proč si neřeknu, že to není můj typ a nejdu prostě dál? Co je na něm tak výjimečného? Přemýšlím. Hlavou mi prolétá tolik možností, co s tím a přesto se jedna neukáže-odbýt ho, říct mu, ať to vzdá..říct to sobě… Celý den mi buší srdce na plné obrátky.
Večer nemůžu skoro vůbec usnout. Musím o tom ráno říct kámoškám. Musím si o tom udělala sama jasno, ale jak? Jak se mám rozhodnout, co je vlastně správné? Z toho všeho přemýšlení přecházím do říše snů.
Druhý den jim málem udělám díru do hlavy všemi těmi detaily. Zakončím to jednoduchou a přesto zásadní otázkou. ,,Tak co si o tom myslíte?" Chvíli je ticho. Po té se mi dostává vytoužené odpovědi. ,,Má tě rád." Abych se ujistila, použiji několik argumentů, které mě napadli večer. Na všechny dokážou smysluplně odpovědět a otočit je v můj prospěch.
Jenže ve škole mě čeká zklamání. Už to není takové. Sotva spolu promluvíme. Jsem smutná. Ale asi to tak mělo být nebo ne?
Následující den mě však čeká ještě další zvrat. Všechno hezké se najednou vrátilo. Bavíme se výhradně jen spolu-mojí zásluhou. Nesmíte se vzdát, když vám o nějakého kluka jde!!! Vyzvídám, o co tedy šlo na tom papírku. Stále bez odpovědi. Jediná jiskřička naděje-ta kmoška, s kterou si to psal, ihned vyhasíná. Neřekne mi to za žádných okolností. Má to v povaze-mohla jsem to čekat.
Nová naděje se objeví, když se do naší konverzace připojí Brendon. Terence se s ním hodně bavil. A já jsem situace využila. ,,Bendone, aťsi to řekne! Aspoň ty mi pomož!" A co ti má říct? ,,Jednu věc, o které si psal s Trish." Povytáhl obočí. ,,Proč jí to neřekneš?" Věnoval mu vážný pohled. ,,Protože se bojím." To mi málem vyrazilo dech. V životě bych neřekla, že se Terence něčeho bojí. ,,A čeho?" Vkládám se do hovoru znovu já. ,,Tvojí rekce." Opět šance a tak trochu i potvrzení. ,,Tak to řekni Brendonovi a on ti poví, jestli budu reagovat blbě nebo dobře." Vychází to! Poví to během dvou vteřin. Překvapuje mě, jak je opatrný. Dokonce si učebnicí zakrývá, abych náhodou neodezírala. ,,Nemusíš se bát." ,,Já nevim." Směje se. To je Terence, jakého ho znám-všemu se směje. ,,Tak, co ti říkal?" ,,Líbíš se mi." Pomoc! Infarkt! ,,To mluvíš za sebe nebo za něj?" Musím se ujistit. ,,Za sebe." Mračím se. ,,To je teda pomoc!" I tak si myslím to samé.
Ještě jsem neskončila. Celý den s ním o tom mluví-hlavně o tom, čeho se bojí. ,,Proč bych měla reagovat blbě?" ,,Já nevím. Jak tě znám, tak budeš reagovat blbě." ,,No jenže ty mě moc dobře neznáš." Usmál se.
Celé dvě hodiny trávíme u jedné lavice. Každý sedí z jedné strany. Poznáváme se. Bavíme se o jeho kouření. Já kouření nesnáším. ,,Myslíš, že bys byl někdy ochotný přestat?" Oba ležíme na lavici. ,,Kvůli mně, když už víš, jak mi to vadí?" Hledíme si zpříma do očí. Cítím se dobře. ,,Nevím. Asi bych to omezil." Nic víc bych po něm nemohla chtít. Zvlášť teď. Bavíme se o tom, že se řezal. Další z věcí, co nesnáším. Terence je chodící reklama na věci, co nemám ráda! ,,Proč si to dělal?" Oči se mi lesknout. Je jen otázkou času, kdy se z nich skutálí slza. ,,Já nevim." Zase smích. ,,Já nechci, abys to dělal. Nechci, aby sis ubližoval." Chytám ho za ruku. Jemu to nestačí. Několikrát se málem uškrtí tkaničkou a jednou mi zmodrá ruka. Po marných pokusech přesvědčit ho, ať to nedělá, konečně skončil. ,,Proč to děláš?" Neodpověděl. Možná se chtěl ujistit, že mi na něm vážně záleží…nebo je to prostě blázen, jak jsem si ostatně myslela celé ty dva roky, co byl v naší třídě.
Zbytek dne jsem o něm zjistila spoustu dalších věcí a on o mě taky. Problém byl další den. Museli jsme být celý den venku(aspoň tak nám to učitelka řekla) a to vedlo k tomu, že do školy přišlo jen pár lidí. A Terence mezi nimi nebyl-jak jsem čekala. A pak nás čekal už jen poslední den. Poslední den, kdy uvidím Terence.
Ráno jsem vstávala brzo, abych vypadala aspoň jeden den pěkně. Nebyl ani moc čas promluvit si s Terencem. Prosila jsem ho, aby mi to řekl. I když to bylo jasný, tak jsem to prostě musela slyšet od něho. Nezabralo to, ale něco mi na oplátku slíbil! ,,Já si tě najdu." Jo, zní to jako od vraha, ale je to milý. Ale taky smutný. Jsou přece prázdniny, co trvají 2 měsíce! Jak si mě asi najde?
První týden prázdnin jsem na něj nepřestala myslet. Ale on nikde. Neobjevil se za celé prázdnin. Byl čas jít dál…aspoň to tak vypadalo.
PS: Tento jediný díl (a první odstavec dalšího) se skutečně stali.
PPS:Baru. Typuju, že už asi tak po dvou větách poznala, kdo to je.








Jo poznala jsem o koho jde a je mi líto, když si prohlížíme ty fotky tak vždy se smutníš, když se tam objeví on já vím nechovám se jinak, když se kouknu na fotku no ty víš koho.......a ten předposlední den mě taky naštval kvlůli tomu, že jsme mseli být venku nepřišel no to víš taky kdo.....jinak moc hezký těším se nadalší