close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (2)

11. září 2013 v 21:09 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Na osudu je jedna vtipná věc-niky nevíte, co má za lubem. A přesně tak to bylo se mnou a Terencem. Hne první den školy jsem ho zase viděla. Opět v trochu jiném světle. První se pozravil s kámošema a pak kecal s holkama. A náhle jsme stanuly obličeji proti sobě. ,,Ahoj." Promluvil. ,,Ahoj." Pokusila jsem se o úsměv. Srdce mi bušilo jako před prázdninami. Zbývala jen jediná otázka-Co bude teď?
,,Tak jsem přišel. Jak jsem slíbil." Kývnu hlavou. Přes jeho rameno jsem viděla několik holek netrpělivě přihlížejících na to, co bude dál. ,,Hale máš večer čas?" ,,Přijde na to, jestli mi řekneš tu supertajnou věc, co si v sobě přes prázky dusil?" Směje se. ,,No pokusím se." Skupina holek se tváří jako by mnou opovrhovaly.
Ten den jsem ho už ve škole neviděla. Kolem dvanácti mi SMS. Pravděpodobně psal on. Doufala jsem, že tam budeme jen my dva, ale brzy jsem se měla přesvědčit o opaku. Byla tam jedna z mých kamarádek. No teda byly jsme kámošky od dětství, ale ona se od té doby změnila..k horšímu.
Ještě vám musím vysvětlit jednu věc o tom, jak to bylo v naší třídě. V naší třídě existovali tři skupiny lidí. První tvořili výhradně holky. Všechny byly z bohatších rodin a sice nosily výstřihy až k pupíku, ale před učiteli se chovali slušně a úlisně. Hned pod nimi se nachází zlatý střed. Tam patří kluci a holky, co jsou normální…teda ve většině věcí. Prostě něco jako já. A poslední a nejnižší vrstva? Tam patří většinou kluci. Jsou to lidi, za kterýma se normálně ani na ulici neotočíte. Přezdívá se jim ,,Odpad". A tam někam patří Terence..a začíná patřit i Amber. Dostanete se tam, když kouříte, pijete a celé noci se couráte totál nevnímající po okolí. Ano, uvědomuju si, do čeho jsem se zase díky svým pocitům dostala..
Večer pro ně začíná, když už já dodělávám domácák a pak sleduju telku. ,,Čau. Jak je?" Vede mě k ostatním. ,,Tak to teda čumim!" Komentuje zřejmě mou maličkost jeden z kluků. Je mladší než já. Mám pocit, že ho znám, ale nevím odkud. ,,To já taky." Odvětím. Je zvláštní pocit být tam s nimi. Byla jsem ráda, že mě Terence vzal ven, ale na druhou stranu byl jejich způsob zábavy o trochu jiný než ten můj…a tím myslím horší! Já si srandu nepředstavuju s cigaretou v jedné ruce a láhví tvrdého alkoholu v druhé. Ale i tak jsem se vlastně hodně zasmála. A když to říkám já, tak je to, co říct! Věřte mi.
Po druhé ráno se všichni z party začali vracet domů. Divíte se, že MĚ rodiče nesháněli? Za to vděčím Beth. Rodiče si myslí, že u ní spím. A to ve své podstatě pravda. Někdy v noci k ní přijdu a přespím. Je to od ní hrozně hezké. Musí kvůli mně být skoro celou noc vzhůru a čekat u okna, abych se tam mohla vplížit.
Jenže Terence se ještě nikam nechystal. Všimla jsem si, že za celý večer si zapálil jen jednu cigaretu. ,,Co to, žes dneska moc nekouřil?" Mou otázkou byl překvapený. ,,Jen tak." ,,Ty to omezuješ?" Přitakal kývnutím hlavy. ,,Myslíš, že bys byl schopnej někdy přestat?" ,,Já nevim. Asi." Směje se. Hřeje mě to u srdce. ,,Tak půjdem?" Zvedá se. ,,Ne. Ještě si mi neřek tu věc!" ,,To ti o to vážně tak jde?" ,,Čekám na to dva měsíce.. a týden!" Zasměje se. ,,Tak?" ,,No…já jen, že třeba, jestli…já nevim." Je to roztomilý. Poprvé ho vidět v rozpacích. To jsem dlouho nezažila. ,,No prostě podle mě si docela fajn a tak jsem chtěl vědět, jestli si to samý myslíš o mě.." Je to tady! A já jsem překvapivě klidná. ,,No a proč bych na tohle měla špatně reagovat?" Je vidět, že je rád. ,,Já nevim." To řikal až moc často.
Vraceli jsme se spolu. ,,Tak mě napadlo, jestli zejtra nebudeš chtít taky ven. Třeba jen se mnou." V tónu jeho hlasu je opět slyšet lehké pobavení a smích..jako by to snad bylo k smíchu. Zatím nereaguji musím promyslet, jestli to povolí naši. ,,Teda kdybys chtěla s partou, tak můžem taky. Je to jedno. Jak chceš ty." ,,No.. Budu si to muset promyslet. Za dva měsíce ti dám vědět." ,,Hej." Ze srandy do mě drcne a já se spotácím na zem. Smějeme se o sto šest.
Odvádí mě až k Beth. ,,Tak ten zítřek platí?" Ptá se. ,,Asi jo, ale budeme se muset sejít dřív a tím myslím o hodně dřív!" ,,Dobře. Já mám celý den." Pokrčil rameny. ,,Dobře. Tak se sejdeme ve škole." ,,Jo o přestávce se sejdeme." Loučíme se. Mávám mu a pak přelézám plot. Z okna už kouká Beth. ,,Kde si?" ,,Promiň." Škrabu se oknem dovnitř. ,,Jau." Padám tvrdě na zem. Potichu a po tmě mi připravujeme spaní. Povídáme si o dnešku. Až teď mi to všechno začíná docházet. Uvědomuju si své pocity. Ta euforie, to nadšení… mé nervy jsou na pochodu a mé srdce už zase hodlá vyskočit z těla. ,,A co zítra? Jak to uděláme ráno?" Dobrá otázka. ,,Našim sem řekla, že si pro věci zajedu.. Nejspíš budu muset vstávat brzy, vplížit se tam a vzít si je. Můžeme se sejít u krámu?" Souhlasí. ,,Dobře. Snad tě ráno nevzbudím."
Usínáme až asi ve tři. Já z těch nervů a Beth přemýšlení. Ani ne za tři hodiny už jsem na nohou. Cestou domů usínám. Sotva dojdu domů. Nejradši bych si tam schrupla. Čapnu učení a jdu znovu zpět. Tentokrát už jsem naprosto vzhůru. U obchodu jsem dokonce ještě dřív, než Beth. Společně jdeme do školy. Nemůžu se dočkat, až ho zase uvidím.
O velké přestávce jsem první venku. Dokonce ani Beth mi nestačí. Vidím ho z dálky. Snažím se nechovat neobvykle. Nechci nic uspěchat. ,,Ahoj." Usmívám se na něj. ,,Čus." Projde kolem mě a ani si mě nevšimne. ,,Co to s ním je?" Otočím se na Beth, která v tom kort musí mít zmatek.

O další hodině mu píšu SMS. ,,Děje se něco?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Má život cenu?

Ne! 0% (0)
Občas mám pocit, že ne. 37.5% (3)
Jo. 62.5% (5)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama