Odpověď mě překvapila snad ještě víc, než jeho chování. ,,Nic." Vůbec nevnímám okolí. Nevšímám si, že mě učitel volá na zkoušení a píšu SMS. Celá třída se směje. Já málem upustím mobil na zem. ,,Jsi zkoušená, pokud sis nevšila." Promluví svým rázným hlasem učitel. Opět smích. Jen Beth se nesměje. Na místo toho mi dává do ruky kalkulačku a vystrkuje z lavice. U tabule musím stále myslet na Terence. Ani jsem nestihla svou zprávu odeslat.
Nejakým zázrakem dostávám ze zkoušení dvojku. Učitel si samozřejmě neodpustí poznámku. ,,Nedává pozor a přesto se jí daří. No uvidíme příště." Vrhá po mě vražedný pohled. Nechtíc píše mrňavou dvoječku. Je vidět, že ho to uvnitř pěkně žere.
,,Co je?" Drcne do mě Beth. ,,No koukej." Ukážu jí mobil a přitom nespouštím oči z učitele. ,,Třeba si tě nevšiml.." Snaží se mě uklidnit. Nejradši bych si vlepila facku. Byla jsem tak blbá. ,,Jo a proto mi odpověděl na pozdrav, ale nic víc." Argumentuju. ,,Třeba zdravil někoho jinýho." Co na to říct? Můžu si být jistá, že si mě všiml? Jo! ,,Přece by si mě všiml…" To nedává smysl.
Chci znovu napsat zprávu, ale Beth mě zadrží. ,,Počkej na přestávku." Hlavou naznačí učitele. Kývnu. Ale to mě stejně neodradí od přemýšlení nad Terencovým chováním. Co to znamení nic? Zajímá mě najednou naprosto všechno.
Po zazvonění jsem první venku ze třídy. Píšu mu. Jak nic? Ani si na mě nepromluvil, tak o co jde? Do minuty přišla odpověď. To je jeden z důvodů, proč jsem ti to ty dva měsíce nechtěl říct. Naše třída. To si je včera neviděla? Ty jejich pohledy? Ty si taková slušná a já? Ohlédla jsem se za nima. Sklopila jsem oči. A co po škole? Kde se sejdeme? Opět skoro okamžitá odpověď. Ve dvanáct jedu k vám. Sejdeme se na zastávce. Jdi pěšky. Ani nebylo třeba odepisovat. Zalil mě pocit štěstí.
Po obědě jsem vyrazila domů. Byla jsem zvláštně nervózní. Hrozně jsem se na něj těšila. Měli jsme celý den pro sebe. ,,Ahoj!" Mával na mě už z dálky. Šel mi kousek naproti. ,,Tak jak je?" Usmála jsem se. ,,Jde to." ,,Jde to?" ,,No..jo. Docela si mě vyděsil tím chováním ráno." ,,Jo já vím." ,,Co jim na tom vadí?" Naše třída. Ach ta třída. Je jasný, že by už jen přátelství s Terencem, by zbudilo pozdvižení u všech. Za celé dva roky, co byl v naší třídě jsme spolu ani pořádně nemluvili a i to jim vadilo. Zamyslela jsem se nad tím, jaké by to bylo, kdybych chodila s Terencem. Sotva bychom se dali dohromady, všichni by mě jistě odsoudili… Ah jo. Ještě že za rok vypadnu.
Vzala jsem ho k nám domů. Překvapilo mě, jak dobrý vztah má ke zvířatům. Nikdy bych to do něj neřekla. ,,Ty máš zvíře?" ,,Ne." ,,Nechce se projít?" Navrhla jsem. ,,Ok." Usmála jsem se. ,,Já pojedu na bruslích."
Vytáhla jsem je a vyjela. Byla to docela sranda, protože je tu kousek silnice, po kterým se prostě nedá jet. Je to jeden velkej kus kdysi dobré silnice, ale teď to připomíná štěrk.. Vždycky tak klopýtám. Terence mě musel chvílema chytat. ,,Čekal bych, že na tom umíš." Pobaveně se zasmál. ,,Počkej, až na tebe spadnu." Prohodila jsem. ,,No už aby to bylo." Řekl. Jeho úsměv jsem viděla za život jen párkrát. Moc se neusmíval. Buď se prostě smál, nebo byl vážný.
Vyjela jsem na kopec. Vždycky jsem ho jezdila sama, ale o prázdninách jsem tam nebyla vůbec. ,,To se proběhneš." ,,Cože?" Vytřeštil oči. ,,Já fakt strašně rád běhám." Pronesl ironicky. ,,Já vím." Rozjela jsem se. ,,Dělééééj." Křičela jsem. ,,To neplatí! Máš náskok!" Slyšela jsem z dálky za sebou.
Byla sranda koukat se, jak běží dolů. A pak mě překvapil ještě víc, když mě tlačil před sebou až k nám domů. Bylo to od něj fajn. Sedli jsme si na střechu dřevníku a koukali na přírodu. Povídali jsme si o různých věcech a tak nějak zase přišla řeč na kouření. ,,Hale? A proč vlastně kouříš?" Koukla jsem na něj. ,,Proč se na to pořád ptáš?" Uchechtl se pobaveně. ,,No prostě mě to zajímá. Snažím se to pochopit." To je pravda. Už dlouho mě to zajímá. ,,No asi ze stejného důvodu, proč ty piješ." Piju? ,,Já ale nepiju." Směju se. ,,Počkat. A jak tohle můžeš zvládat?" Chvíli jsem nechápala. ,,Zvládat co?" ,,No..život." Pronesl. V tu chvíli to nevěděl, ale zasáhl mé slabé místo.







