close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (4)

28. září 2013 v 19:19 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Už několik týdnů trpím těžkými depresemi. Nikdo to neví. Nikomu jsem to neřekla a ani to nemám v plánu. Ale v poslední době je to jinak. Deprese jsou stálé, ale netrvají tak dlouho a mění se i jejich intenzita. Pokaždé myslím na Terence a udělá se mi líp. S ním to je najednou všechno jednodušší. Jasně, že kvůli němu trochu flákám školu, ale ta přece není v mém životě to nejdůležitější! To jsem přece já. A já chci tohle.
Dneska půjdeme s partou do skatu. Půjde i Beth. Docela se těším a nebudeme tam ani tak dlouho. Ještě přetrpět den ve škole a bude to. Nic mi nemůže zkazit náladu.
Tak sem to hezky zakřikla. Zkoušená z matiky! Ten učitel to snad vycítí nebo co. No samozřejmě za pět, takže doma zase hezky zhoustne atmosféra. Už se ani nemůžu vymluvit na to, že si to opravím, jelikož už asi musím opravovat trojky a čtyřku. Zase ta mámina přednáška, že kluci budou až si to zase opravím. Bojím se, že tentokrát to nebude jenom vyhrožování. No už se na to těším. Radši na to ani nechci myslet. Teď ne.. Dneska na tom nezáleží. A pak se prostě uvidí.
Jdeme hned po škole hodit si batohy k mojí babičce a pak razíme do skatu.
,,Čau." Sedíme na rampách. Uznávám, že mi dalo práci se tam vůbec vyškrábat. Ani nevnímám, co říkají ostatní. Většinou se jenom směju. Výjimečně skoro vůbec nemluvím. Je to zvláštní.. Většinu času se snažím užít Terenovi přítomnosti. Nemůžu si pomoct.
,,Už budu muset jít. Za pár minut mi jede poslední bus." Prohlašuju. Už se chystám slézt, ale v tom mě někdo chytí za ruku. ,,Já pudu taky." Je to Terence. ,,Dneska tak brzy? Většinou tu sš poslední.." Diví se Amy. ,,No dneska to ňák nedávám." Odvětí. ,,Pusť mě." Kouká se na mě smutnýma očima. ,,Co? Proč?" ,,Protože padám.." Sjíždím z rampy dolů a za sebou táhnu i Terence. Všichni chytaj záchvat smíchu. ,,Proto." Dodávám. ,,A takhle se slézá dolů.." Dodává. Musí přece taky něco říct…
Loučíme se. ,,Půjdeš teda domu?" Ptám se, když už jsme několik kroků od místa jeho bydliště. ,,Já tě doprovodím." Je mi docela zima. Klepu se, ale jemu to nedochází. No co můžu čekat. ,,Tak co vůbec děláš celý dny?" Pokrčí rameny. ,,Jsem s kámošema, nudím se a…to je asi vše." ,,A proč se nešel na školu?" ,,Tam by mi chyběla ta volnost. Takhle si můžu dělat, co chci." To je mu podobný.
Dokonce se mnou čeká i na autobus. ,,A co budeš dělat zítra?" ,,Nevím. Asi budu do večera s klukama." ,,Aha." Jsem trochu zklamaná. ,,A co ty?" ,,Nic." Snažím se o úsměv. ,,No a nechceš se se mnou pak projít?" Sklopím hlavu. ,,No problém je, že mě naši určitě nepustí. Po tom, co bylo dneska o matice.." ,,Zase zkoušená?" Kývnu hlavou. ,,Takže nic moc?" ,,Ne." ,,Koukám, že on bude prudit i teď." Usměju se. ,,To teda." ,,A proč by tě neměli pustit?" Sklopím hlavu. ,,No prostě mě nikdy nepouštěj. Maj o mě pořád zbytečnej strach." ,,Aha. Ale kdo říká, že se musíš ptát?" To má pravdu.
Rozloučíme se. Dokonce je i tak ohleduplný, že si zapálí cigaretu, až když už ho sotva můžu vidět. Jsem ráda, že se snaží přestat. Přemýšlím o zítřejším dni. Jakmile přijdu domů, chopí se mě obavy. Co asi řeknou naši? Dneska jsem se tedy vůbec nepředvedla.

Dopadlo to přesně, jak jsem čekala. Řev, výčitky, zklamání a zákazy. Já zase brečím v pokoji a užírám se zevnitř. Je mi na nic. Snažím se přijít na lepší myšlenky, ale nejde to. Můj mozek mě z nějakého důvodu nutí zamyslet se nad sebou. Změnil mě něčím Terence? Stala jsem se horším člověkem nebo mi jen pomohl odhalit mou pravou stránku? Je mi smutno. Ale co můžu dělat. Až se s Terencem uvidím, bude zase všechno fajn. Všechno bude v pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama