A máme tady neděli. Včera se toho událo hodně a vzhledem k tomu, že nevím, o čem budu celý ten měsíc těch 29 článků psát, rozhodla jsem se svěřit o včerejším dni. Nejdříve jsem se naprosto nehorázně rozčílila nad svou barvou vlasů. Celou jednu hodinu mám na nich barvu a ještě víc, než obvykle, aby se chytla pořádně…a co je výsledkem? Vstanu, celá plna očekávání, a běžím k zrcadlu. Moje hlava má naprostou stejnou barvu! Takhle jsem teda dlouho naštvaná nebyla.
Šla jsem to dolů oznámit mámě s tím, že potřebuju okamžitě sehnat novou barvu, jinak se pominu! A měla jsem štěstí.. Mamka chtěla jet s dědou a babičkou do Příbrami. Babička tam chtěla dárek tetě, děda nějaké jídlo ve slevě a máma reklamovat boty bráchovi.
Takže jsme vyrazili. V krámu jsme teda reklamovali boty a vybrali bráchovi nové. Jako promiň, ale boty za 800KČ? Mě je nechtějí koupit, když se jejich cena blíží k 700.. No každopádně fajn. Brácha holt musí mít odolné boty. Tak jsem si tedy taky šla nějaké vybrat. Jedny stály stejně a druhé byli dokonce o stovku levnější..a reakce? ,,Takové drahé? Zkus ještě hledat." Jak jinak. Pro bratra to nejlepší a já ať utřu nos, že?
Tak jsem si vybrala další boty. Tentokrát byli vážně hóódně levné. Byli ve výprodeji. První za 200 a druhé o stovku dráž. Ty už mi byli ochotní koupit. Problém byl, že mě jednu tlačili na patě a druhé měli v modré barvě pouze ve velké a nebo malé velikosti. Naštvaná jsem odkráčela z krámu.
Následovali potraviny. Díky mé osobě jsme nakupili třikrát levnější chuťovky, než doma.
Při té příležitosti jsme se koukli i po mé vytoužené barvě. Objevili jsme jich hned několik. Nakonec jsme si vybrali tmavou rubínovou. Mám ráda rubíny, tak proč ne? Ještě k tomu měla tři výživné oleje pro pevnost a jemnost vlasů. Už jsem se nemohla dočkat, až si je obarvím. To víte-barvení je moje droga a dva měsíce bez drogy? U mě dost slušný výkon! Více o tom napíšu v dalším článku o mých závislostech…
Takže přijedeme domů. Táta rozdělává oheň a připravuje se na grilování. Já mezitím studuji barvu. Jde o podobný druh, co jsem již měla předtím. Četla jsem opět o testu na alergie. Minule jsem si řekla: Já ta to peru (peču+seru). Alergie se u mě u šampónu neprojevila a čekat 48 hodin na výsledek testu? Ne, díky. Musím říct, že byl pro mě docela šok, když mi začali slzet oči, ale ustála jsem to a neopuchla jsem! Takže nyní jsem si test rozhodně nemínila dělat.
Takže jsem se tedy vrhla na grilování. Nejdříve to bylo spíše nudné a o jídle. Občas jsme si popovídali o nějaké té vtipné příhodě, ale jinak nic. Oba kluci jsou totiž většinu času na počítači a bez něj si to neumí užít. Samozřejmě už tam ten mladší chtěl jít. Já jsem na ně tedy šla dohlédnout, aby tam ještě nevyvedli nějaké blbosti. Po půlhodině jsem je zase dostala dolů. Zábava dospělých v plném proudu, ale na mě stále čekají povinnosti ke zvířatům. Musela jsem všechno obstarat-ve věčném doprovodu mladšího z bratrů a jeho všetečných otázek. A náhle mi v hlavě svitl jeden z nejlepších nápadů na světě. ,,Honzo, co takhle vyndat tu vrtulku z Chorvatska?" Je to taková vrtule bez vrtulí-tátovi se minule povedlo ulámat jí křídla. Takže je to ve své podstatě tyčka, co se pomocí jednoduchého plastového praku vystřeluje do vzduchu. Minule nám skončila za plotem u sousedů. Tedy tam, kde je vlastně jen prázdná travnatá plocha už pět nebo už sedm let… A jak se pro něj dostat? Museli jsme vytáhnout tátův schůdkožebřík, abych se já-jak jinak, dostala na druhou stranu. To byl také doživotní zážitek… Musela jsem přeléta plot s pomocí schůdků, které byli nahnuté na jednu stranu. Když jsem ho přelezla, pocítila jsem naprostou euforii. Takže jsem při té příležitosti posbírala několik petek, co jsme tam za tu dobu OMYLET naházeli.. A teď skoro nadlidský úkol! Přelézt zpět. Schůdky se nahýbaly ke mně tak, že se na nich sotva dalo udržet. Při lezení ven jsem si šeptla jedno slovo-POMOC. Celá jsem se klepala, ale nakonec to byl dobrý zážitek.
Tak tedy brácha přinesl vrtulku a my ji začali střílet. To rozproudilo zábavu i u dětí. Všichni jsme běhali jako pominutí, takže jsme se hned zpotili. A jak to tak bývá… zase jsme ho střelili přes plot, ale tentokrát k sousedům. Starší z bratrů si sedl-jak jinak. A já jsem spolu s mladšíma šla k sousedům. V půlce cesty chytl druhý nervy a běžel radši k nám. S bráchou jsme přišli k plotu, zazvonili a čekali. Původně měl mluvit brácha, ale pak vyšel sousedovic starší syn. Tak jsem se hned chopila slova. ,,Dobrý den. Nám tam spadlo světýlko." Přímo přede mnou se ohnul…no to víte jsem v pubertě!;) A tak jsem se žulila. ,,JJá sem takový dobrý střelec, takže…" ,,Jo jasně." Oba jsme se na sebe smáli. ,,Tak díky." ,,Není problém." Asi jsem se trochu červenala..
Pak už jsem radši nestřílela. Ale i tak skončila vrtulka jednou za střešním oknem úkol! Po grilování jsem se celá nedočkavá vrhla na barvení vlasů.
Velmi mě zaujala barva varvy. Byla křiklavě rudá až skoro do oranžova. Při tom pohledu mi naskakovala husí kůže. Naplácala jsem na sebe barvu a čekala. Při tom jsem sledovala televizi. Pak jsem si šla smít hlavu. Pořádně jsem tu barvu viděla až ráno. Mám takový lehký pocit, že ta červená je moc červená. Jinak jsem velmi spokojená. Barva se vážně povedla a vůbec jsem se nemusela bát. Je také dlouhotrvající, takže počítám s tím, že si vlasy znovu nabarvím tak na Nový rok…
Zítra se s mojí zbrusu novou hlavou ukážu ve škole, tak jsem zvědavá na narážky. Stejně už si asi na mou barevnou hlavu zvykli;)








tak to jste měli zábavu jo a promiň, že jsem včera nemohla :)........se těším až tě uvidím jak máš nabarvené vlasy