close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(11)

8. září 2013 v 18:18 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Becky: ,,Musíme ho vzít." Hned se po něm sápal. ,,A co Mark s Megan?" Rozhodila jsem rukama. ,,Najdeme je. Ale musíme sebou hodit." ,,Počkat." Zarazila jsem ho. ,,Jedno mi není jasné. Oni přece byli před námi tak proč jsme to našli první?" Naklonila jsem se k němu. ,,To bude tímhle místem. Jeden nikdy neví, co se může stát." Přitakala jsem.
Sbalili jsme všechny věci. Chtěli jsme se vrátit, ale v poslední chvíli jsem si všimla něčeho pozoruhodného. ,,To je Melisa?" Přitáhla jsem Vernona zpátky.
Melisa: Vzala jsem ho do ruky. Ucítila jsem tu sílu, tu energii.. Byla to nádhera. ,,Hej. Dáš mi to taky?" Mark se přese mě sápal. ,,Ne." Smála jsem se a utíkala jsem do druhé části místnosti. Jak jsem se na něj koukala, narazila jsem do něčeho..ale co to bylo? ,,Au." Letmo jsem koukla na Marka, který se mohl potrhat smíchy. ,,Ha ha!" Zvedla jsem se z podlahy. ,,Co to vůbec… Becky?" Vyhrkla jsem. ,,T-to je ona!" Hned jsem se zase hrnula ke sklu. ,,Ah, já je vidím! Oni žijou…" Začala jsem do toho skla mlátit. ,,Mel… Mel! Já tohle znám." Vzal mě a táhl pryč. ,,Hej! Co to děláš?" Škubala jsem se, ale nemohla jsem se z jeho rukou vymanit. ,,Ona na tebe reagovat nebude!" Pustil mě na zem. ,,Ale jak to?" Vzhlédla jsem k němu. ,,Tohle není Becky. Nic z toho, co tam vidíš, není skutečné.." Znovu jsem se vrhla ke sklu.
,,Ale.." Ještě jednou jsem praštila pěstí do skla. ,,Jak to? Jak to, že ne?" Ohlédla jsem se na něj. ,,Je to jen iluze. Ty vidíš to, co by se v té místnosti dělo, kdyby si oni nevšimli nás a to samé nespíš vidí i oni." ,,To je dost šáhlý i na tohle místo." Zasmál se. ,,Možná ne. Jen kdybys tady byla sama, neuvidíš nejspíš nic… Nebo možná uvidíš někoho jiného." Usmála jsem se. ,,Takže chceš říct, že oni jsou tam?" Kývl. I tak to byla dobrá zpráva. ,,A jak se k nim dostaneme? To jsme jako v jedné místnosti?" Pokrčil rameny. ,,Mohlo by teda pomoct rozbití toho skla?" Opět pokrčil rameny. Vzala jsem tedy do rukou batoh a vší silou praštila do skla. Ani střípek se z něj neodlomil. ,,Oh, myslím, že jsme na něco přišel." Hned jsem se vrhla k Markovi. ,,A na co?" ,,Tohle není ten diamant." Nevěřila jsem svým očím. Vyzdvihl ho do vzduchu a vší silou s ním praštil o zem. Ten se na rozdíl od skla roztříštil na milióny malých kousíčků. ,,Co si to udělal?" Šla jsem mu po krku. ,,Byla to naše jediná naděje na cestu odsud a peníze a tys ho zničil!" Ještě k tomu všemu mu zůstával na jeho tváři ten debilní úškleb. ,,Jak si z toho můžeš dělat legraci?" Slezla jsem z něj a pokoušela jsem si urovnat myšlenky. ,,Tohle nebyl on. A jsem si jistý, že to byla cesta ven." ,,Co? Rozbití byla c… Co je to?" Celá místnost se od základů otřásala. ,,Cesta ven." Pronesl.
Becky: ,,Meliso! Marku!" Dělali jsme, co jsme mohli, aby si nás všimli. ,,Proč nevnímají? Jsou slepí?" Otočila jsem se k Vernonovi. ,,Možná to ani nejsou oni. Jen si to nalháváme. Třeba máme halucinace." ,,Jasně a oba máme stejný halucinace." Zasmála jsem se. ,,Hale jedno vím jistě! Musíme odsud pryč.. Hned! Je můžeme hledat později." Vzal do dlaní můj obličej, abych hleděla přímo do jeho očí. ,,My to zvládnem." Přikývla jsem.
Celá místnost se otřásla a dveře se zavírali. ,,Rychle!" Hodila jsem Vernonovi diamant a vrátila se pro batoh. ,,Nech ho tam!" Křikl na mě. ,,Ne! Budeme ho potřebovat při cestě domů!" Drapla jsem ho a poslala pod dveřmi. ,,Becky! Dělej..no tak." Protáhla jsem se pod nimi. ,,Au. Asi jsem si sedřela záda." Zvedla jsem se. ,,Si normální? Mohla si tam zůstat." Zvedl mě. ,,Jo, ale byla to sranda." Pokusila jsem se o úsměv. ,,To teda nebyla! Koukni, jak jsem se zpotil." Uchechtla jsem se.
Šli jsme zpět a já si po chvíli uvědomila, že slyším kroky. ,,Hej! Je tu někdo?" Utichlo to. Počkala jsem. ,,Haló?" Ohlédla jsem se, zatím co Vernon pokračoval dál. ,,Meliso? Marku? Jste tady?" Vernon se ohlédl a usmál. Radši jsem běžela za ním, abych se tu nakonec ještě neztratila.
Melisa: Vyběhli jsme ven a rozhlíželi se, kam máme jít. Původní cesta, kudy jsme přišli, byla zavřená. ,,Tam!" Mark mě chytl za ruku a táhl dál. ,,Jseš si jistej, že to vede ven?" Zase se ušklíbl. Já tenhle výraz tak nesnáším!! ,,Fajn." Následovala jsem ho.
Slyšela jen něčí křik. ,,Hej. Čekej." Přitáhla jsem Marka k sobě. ,,Ticho." Šeptla jsem. A nic. Žádné zvuky. ,,Máš halucinace." ,,Zase!" A znovu ticho. ,,Prostě pojď." Otočila jsem se a nezahlédla nic. Ani před námi nic nebylo. Sklopila jsem hlavu.
,,Co je to?" Mark se zarazil. Doběhla jsem ho. ,,Asi musíme skočit dolů." Pokrčila jsem rameny. ,,Určitě? Nejsem si jistý, jestli to není léčka nebo tak něco." ,,Bože!" Z toho jeho vystračeného výrazu mi bylo vážně na nic. ,,Prostě tam skoč!" Strčila jsem do něj a už to bylo. ,,Ha! Dokázal jsem to!" Stál tam a radoval se ze svého skvělého dopadu. Tu radost jsem mu přece musela zkazit. Hodila jsem na něj batoh, až se natáhl na všechny čtyři.

Pak jsem skočila já. ,,Joó. Skvěle si dopadl." Zasmála jsem se nad tím, jak tam byl rozpláclý. ,,Neštvi mě!" Vystartoval hned za mnou. Běžela jsem a smála se zároveň a najednou mě něco zastavilo. ,,Meliso!" Ten hlas znám. Otočila jsem se a vpadla přímo do Vernonovi náruče. ,,Vernone?" Zvedla jsem hlavu a spatřila Becky. ,,Našli jsme vás." Zvedla jsem se a objala ji. ,,Kde je Mark?" Ohlížela se. ,,Bude v pohodě." Hned za chvíli se Mark vypotácel za námi. ,,Myslím, že mám něco zlomenýho." Chraptěl. ,,No jo prosim tě!" Věnovala jsem mu ze srandy jednu herdu do zad. ,,Lepší?" ,,Ne." Vycukl se mi. ,,A kde ste vlastně byli?" Otočil se na ně. Oba jsme čekali, co odpoví.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jací jste?

Snílek. 83.3% (15)
Realista. 16.7% (3)

Komentáře

1 Patty | storybrooke.blog.cz Patty | storybrooke.blog.cz | Web | 8. září 2013 v 19:25 | Reagovat

Děkuji za krásný komentář a také za odkaz, který máš v menu :) Takovéhle komentáře mě vždy potěší, protože aspoň vím, že se s tou spoustou článků nedělám zbytečně :)

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 8. září 2013 v 20:01 | Reagovat

[1]: mě taky udělají radost. já vždy všechno, co čtu komentuji, jelikož vím jaké to je, když člověk vidí u článků jen 0 komentářů..

no musím přece podporovat takové povedené stránky;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama