,,Jenže moje rodina potřebuje peníze pro bratra. Musím do toho jít." Vernon ji vyzdvihl do vzduchu a točil s ní dokola. ,,Úžasný! Nebudeš litovat." Usmívali se na sebe. ,,Ale je tu ještě něco…" Pohlédla na Benedicta. ,,Oni ty peníze potřebují už teď.." ,,A kolik?" ,,Šestadvacet tisíc." ,,No dobře. Můžeš to brát jako zálohu." Napadlo mě, že by sestra taky mohla dostat nějaké peníze. ,,Já bych taky potřebovala pár peněz. Nechci všechno hned, ale mohli byste zařídit, že by na tento účet týdně přišla tisícikoruna?" Podala jsem mu papír s číslem účtu. ,,To se samozřejmě dá zařídit." Můj pohled mířil k Vernonovi. ,,Já nic nechci." Strčil ruce do kapes a tvářil se nenuceně. ,,Ty Marku?" Pokrčil rameny. ,,Možná by se něco našlo." Naklonil se k Benedictovi a něco mu zašeptal do ucha tak, abychom ho neslyšeli. ,,No dobře. Takže všichni spokojení?" Rozhlédl se a my přitakali. ,,No tak v tom případě vás kontaktuji s dalšími informacemi. Nyní vyjděte ven." Ze stropu se snesli schody a my pokračovali ven.
,,To je něco!" ,,Wau." Všichni jsme byli nadšení. ,,Po tak dlouhé době vidět světlo světa. To je nádhera." ,,Co chcete dělat teď?" Vyrušil naše kochání Mark. ,,Pojďme nakupovat!" Navrhla Becky. ,,Ale no ták!" Vernonovi se to moc nezamlouvalo. ,,To je dobrý nápad!" Připojila jsem se k ní. ,,Můžeme si kupit věci na připomínku týhle nádherný chvíle. Na oslavu, že jsme živí, zdraví a spolu." Markovi to taky nevadilo.
Našli jsme levný krámek ve městě a všichni jsme se rozprchli. ,,Páni." V ruce jsem držela nádherné hodinky. Měli modrý, semišový pásek a ozdobné růže. Někdo mi přejel po zádech, Otočila jsem se. ,,Marku." Smál se. ,,Má u sebe hotovost?" No jo. To byla dobrá otázka. ,,Sakra..nemám." ,,Já jo." Ukázal mi peníze v kapse. ,,Koupím ti, co chceš." Ukázala jsem mu hodinky. ,,Tyhle? Vždyť jsou poškozené." Až teď jsem si všimla jejich jediné vady. Byla na nich maličká prasklinka. ,,A co je s tím? Nic není dokonalé. To, že má něco tak nádherného malou vadu, jim neubírá na kráse." Nechtěně přitakal. ,,Tak..máš je mít." ,,Děkuju." Políbila jsem ho na tvář. Viděla jsem v ní níznak začervenání.
Becky: Dlouho jsem brouzdala po krámech a nic mi nepadlo do oka. Ani jsem nevěděla, co vlastně hledám. Po dlouhé době jsem si mohla prohlížet věci a nemusela jsem koukat na cenu. Byl to skvělý pocit. ,,Líbí se ti něco?" Vernon se přese mě naklonil. ,,Ani nevím. Nejsem zvyklá si vybírat drahé věci." Naklonil se až k cedulce a vzal ji do ruky. ,,Není to drahé." Pokrčila jsem rameny. ,,Nebo jo?" Jeho překvapený pohled mě trochu vylekal. ,,My jsme museli šetřit pro bratra. Neměli jsme moc peněz-vyděl si ten svetr. Nám to vyhovovalo." Naklonil hlavu na stranu. ,,Teď šetřit nemusíme." Vzal šaty a přiložil je ke mně. ,,Vyzkoušej si je." ,,No já nevím." Koukala jsem na ně. ,,Tak šup!" Strčil do mě.
Vlezla jsem do kabinky a nasoukala se do příšerně mrňavých šatů. Lezla mi z nich prsa a břicho taky slušně vynikalo. ,,Tak se ukaž." Vykoukla jsem ven. ,,Jsou mi malý." Sklopila jsem oči. ,,Blázníš? Možná ti teď trochu nesedí, ale sluší ti! A na víc ještě všichni ubydeme na váze po těch dalších akcích, co nás čekají." Žulila jsem se jako malé děcko. ,,Tak jo. Dám na tebe…ale ani tak nemám tolik peněz." ,,Já ti je koupím." Navrhl. ,,Vážně? Proč bys to dělal?" Sklopila jsem hlavu, ale oči jsem z něj nespustila, a tak jsem dost přesně napodobila psí oči. ,,Líbíš se mi v nich." Usmála jsem se. ,,Díky." ,,Počkej." Chytil mě za ruku. ,,Nemusíš si je převlékat." Kývla jsem. Cestou přes stánky jsme narazili na Melisu a Marka. ,,Děje se něco?" Vernon se hned staral. ,,Ta další mise už je tady." Pronesl Mark. Tváře všech náhle zbledly. ,,Za chvíli nám letí letadlo." Dodala Meg. ,,Letadlo? Kam?" ,,Do Londýna."







