close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(14)

18. září 2013 v 22:14 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Cesta na letiště byla dlouhá..a tichá. Všichni na sebe sem tam pohlédli, ale nikdo nepromluvil. Atmosféra by se dala krájet motorovou pilou a to ticho by přerušil i padající lísteček z květiny. Všichni přemýšleli nad tím samým-Co v Londýně? Kdy dostaneme bližší informace? Jak dlouho se zdržíme? Bude to nebezpečné? Dokážeme to získat? Oči všech kmitaly nad množstvím otázek. Jen při pomyšlení na ty všechnu práci mě přemáhala únava. Brzy nasedneme do letadla a to nás odnese daleko, dál, než jsem se kdy podívala. Srdce mi bušilo hlasitě až jsem se bála, že to ostatní uslyší.
Dorazili jsme na místo. Žádné kufry, žádné věci… prostě nic. Já osobně nechci být v deštivém Londýně v těchto šatech. Na letišti zavládla panika. Nikdo z nás nevěděl, kam máme jít a každý se tedy vydal opačnou stranou. Všichni se rozprchly a já jen udiveně zírala na letiště. Musela jsem se rychle vzpamatovat. Za rohem jsem spatřila Vernona. Rozeběhla jsem se za ním. ,,Hej!" ,,Becky? Kde jsou ostatní?" Ohlížel se. ,,Nevím. Jinde.." Chytla jsem ho za cíp bundy, abych ho neztratila. ,,Našel si to?" ,,Ne! Je to tu moc nepřehledný." Z jeho kapsy vycházeli zvuky. Bez přemýšlení jsem z ní vylovila telefon. ,,Kde jsi k němu přišel?" Hleděla jsem na něj plna otázek. ,,Benedict mi ho dal. Dostal ho i Mark." To je tedy nápad dát klukovi mobil. ,,Zvedni to." Podala jsem mu mobil do ruky. ,,Já proč já?" Zavrčela jsem. ,,Naval ho!" Sebrala jsem mu ho z ruky a uslyšela Markův hlas. ,,Máme to! Kde jste vy? Letadlo za dvě minuty odlétá…" Vytřeštila jsem oči. ,,Kde jste?" ,,U terminálu 28G." ,,To je na druhý straně!" Pronesl Vernon. ,,Mákněte!"
Vernon mě chytil za nohy a hodil si mě na záda. ,,No tak to teda ne!" Bylo to sice milý gesto, ale nesmí si o mě myslet, že nic nedokážu! ,,Pusť!" Vysmekla jsem se mu. ,,Co to děláš?" ,,Tohle nás jenom zdržuje!" Bleskově jsem se zvedla a začala utíkat. A hádejte, co! Byla jsem nakonec ještě rychlejší, než on..
Doběhli bychom akorát tak včas, kdyby nás nezastavila letuška. ,,Haló! Madam. Máte tady zavazadla!" Hlavou mi prolétlo, jaká. Vždyť jsme si žádné nepřinesli.. ,,No jste snad slečna Nocková?" Kývla jsem. Stále jsem měla ten svůj vyděšený výraz. ,,Nemohli jste si mě splést s někým jiným tohohle jména?" Hleděla jsem, jak další zavírá dveře od letadla. ,,Dojdeš tam?" Koukla jsem na Vernona. Nemínila jsem ho nechat jen tak odletět. Tím spíš, když tam už dva z nás seděli. ,,Nikdo jiný se tady tak nejmenuje. Heleďte se-jsou to vaše věci?" Odstoupila a ukázala na kufry. Všimla jsem si na jednom nápisu Mark. ,,Jo. Nejspíš jsou." ,,Tak si je vezměte." Ukázala na ně a odkráčela. Já jsem všechny čtyři musela táhnout až k letadlu. Naštěstí ho Vernon aspoň zastavil. Rychle jsme hodili zavazadla do zavazadlového prostoru a sedli na naše místa. ,,Kde ste byli?" Naklonila se přes Marka Melisa. ,,Teď ne!" Odsekla jsem. Měla jsem moc práce s přemýšlením, co může v těch kufrech být.
Vyběhli jsme jako první z letadla. Všichni jsme chtěli zjistit, co je v těch kufrech. Pří východu z letadla nám přišla adresa hotelu. Rozhodli jsme se, že je rozbalíme až tam.
Hotel byl obrovský. Nic tak masivního jsem v životě neviděla! Nikdy! ,,Wau." Společně jsme zírali. Nikdo se od něj nemohl odtrhnout.
Po několika minutách jsme se konečně rozhoupali a vešli dovnitř. Náš pokoje byl ve třetím patře. Byli v něm dvě ložnice po dvou postelích. Já s Vernonem jsme si zabrali modrofialový pokoj a Mel s Markem modrozelený. Všichni se stejně nejprve narvali k nám do pokoje. ,,Co myslíte že tam je?" Zvedla jsem oči k ostatním. ,,Mrtvola." Zasmál se Mark. Hned schytal pohlavek od Mel. ,,Blbče! Akorát to přivoláš." Vernon v sobě smích dusil. Já jsem ve vší vážnosti začala otevírat svůj kufr. ,,To není možný!" Pronesla jsem. Najednou se všichni nahrnuli ke mně. ,,Co? Je to oblečení." Nikdo to nechápal…jak by taky mohli. ,,To je moje oblečení! Myslím tím od nás z domu! Jsou z mojí skříně!" Najednou se všichni začali hrnout ke svým věcem. ,,To je moje! Aw… Tohle jsem dostala od ségry k narozkám. Hále!" Melisa nám ukazovala své věci. Vernon se hned šel převléknout, ale to nebylo nic proti Markovi. Ten seděl a jen zíral do kufru ,,Co tam máš ty? Není to snad mrtvola?" Smála se Mel, ale to vůbec náladu neodlehčilo. ,,Něco horšího!" Melisa se tak naklonila, až na něj spadla. ,,Jau." Zvedla se. I já jsem se šla podívat. ,,Co to je?" ,,Dopis od mámy. Pustili ji z vězení." Po pokoji se znovu rozprostřelo ticho. To prolomil Vernon. Přišel v šílené květinové košili s úsměve, na tváři. ,,No co na to říkáte?" ,,Opravdu drsný." Pronesla Mel. V té chvíli to nechápal, ale brzy měl zjistit, jak nás to VŠECHNY poznamená…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jací jste?

Snílek. 83.3% (15)
Realista. 16.7% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama