close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(16)

26. září 2013 v 19:19 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Prohrabovala jsem se hromadou harampádí. Hledala jsem asi až moc hekticky. Stěna těch krámů na mě spadla. ,,Jau." Otevřela jsem oči a všude byl oblak prachu. ,,Meliso?" Slyšela jsem Markův hlas. ,,V pohodě?" Rozkašlala jsem se. ,,No snad jo." ,,Zvládneš vstát?" Pokusila jsem se o to. Trochu jsem kulhala, ale bylo to v pořádku. ,,Marku! Meliso… Pojďte rychle sem ke mně!" ,,Co je?" Křičela jsem a spolu za Markova doprovodu jsem seběhla schody. Becky v rukou dřímala lesklý předmět. ,,Tohle jsem našla." Mávala mi tím před očima. ,,Náhrdelník Diany…" Vzdechla jsem. Předhonila jsem Marka, abych u něj byla první. Bolest nohy jsem naprosto vypustila. ,,Kde je Vernon?" Prohodila jsem, když jsem se kochala tou nádherou. I bez jakékoli údržby vypadal dokonale. ,,Leskne se." Hlesl Vernon těsně vedle mě. ,,Ah!" Nahrnul se k nám i Mark. Všichni jsme sledovali ten skvost. ,,A kdes ho našla?" Támhle. Hnula hlavou k cestičce. Neřekla bych, že to bude tak jednoduché. ,,Dokázala si to." Vernon ji objal. Letmo jsem pohlédla na Marka. Byl dost smutný. Nelíbilo se mu, že oni…teda spíše ona, něco našla. Chtěl být vždycky ten, kdo všechno najde, všechno ví a všechno dokáže… Musím uznat, že jsem byla taky trochu smutná, že ho Becky našla tak jednoduše. Ale bylo to přece dobře pro nás-pro náš tým.
Uslyšeli jsme kroky od dveří. ,,Rychle to sbalte a pojďte." Drcla jsem do nich. ,,To si vážně myslíš, že sem někdo jde?" Pobaveně se zasmál Mark. ,,No a co když jo?" Vykulila jsem oči. ,,Neměli bychom riskovat. Mohli nás už taky objevit." Cítila jsem, že nás všechny zamrazilo. ,,To by šlo rychle." Přikyvoval hlavou Vernon. ,,Benedict nás varoval." Promluvila i Becky. Všichni jsme stáli jako zamrazení. ,,Šup.." Ozval se cizí hlas. ,,Jsou tu zadní dveře?" Rychle jsem nasměrovala ostatní opačným směrem od hlasu.
,,Jsme v pasti." Prohlásil Vernon, který šel první. Dveře byly zataraseny. ,,Jak dostaneme tu horu věcí pryč,aniž by to někdo slyšel?" Otočila se na mě Becky. Proč na mě najednou všichni tak zírají? Vernon už to nevydržel a dal se do pomalého sundávání. ,,Můžeš přidat?" Peskoval ho Mark, který jako jediný vůbec nepomáhal. Zavrčela jsem na něj. Ozvalo se skřípění dveří. ,,Jsou tu." Pronesl. ,,Za chvíli nás najdou." Vytřeštil oči, čímž mě teda vůbec neuklidnil. Pracovali jsme tak nejrychleji, jak to jen šlo a přesto to bylo málo.
Snažili jsme se, ale nebylo nám to nic platné. V jednu chvíli už to prostě Mark nevydržel. ,,Seru na to!" S těmito slovy jedním rozpřáhnutím ruky shodil celou stěnu. To nemůže myslet vážně! Akorát nás všechny dostane do maléru. V mžiku jedné vteřiny jsme byli venku. Neutíkali jsme. Tady by nás našli. Museli jsme na to jít takticky. ,,Sudy." Becky nás navedla k jednoduchému řešení. ,,Někdo tam je!" Ozvalo se zevnitř. Nebyl čas vylít vodu ze všech sudů. Vernon s Becky zalezli do jednoho společně a Mark se sotva sám nasoukal do malého, co byl již prázdný. Já jsem vlezla do toho s vodou. Hluboký nádech a pak doufat, že mě přes tu špinavou až skoro kašovitou vodu nikdy neuvidí.
Hlasy všude kolem narážely do stěn sudu. Sotva jsem rozpoznala jednotlivá slova. ,,Nikdo tu není. Už blázníš." Nedokázala jsem poznat, komu ten hlas patří. Mohl to být muž i žena. Teď byl slyšet tenčí a měkčí hlásek. Byl to někdo přibližně našeho věku-chlapec. ,,To jsi neslyšel ten kravál?" Slovo neslyšel bylo jen sotva rozpoznatelné. Opět to mohl být kdokoli. ,,Kde by asi tak byl, co? V sudu?" Tentokrát jsem to poznala! Muž. Ozval se burácivý smích.
Odešel. Oni oba. Nemohlajsem čekat už ani vteřinu. Vyletěla jsem ze sudu ven a zhluboka dýchala. Kluci mi pomohli ven a pak jsme běželi do jiného domu. Hned naproti jsme vlezli do pokoje. Byla tam tma. Všimla jsem si škrábanců a teček ve zdech. ,,Vypadá to jako.." ,,Jako by se tu střílelo." Dokončila za mě větu Becky. ,,Někdo tu byl. Dávno před námi." Mark přejel po stěnách. Všechno do detailu zkoumal. ,,Oni tu vystěhovali všechny. Kvůli nějaký falešný zprávě se všichni zvedli a odjeli. Ti, co neodjeli, byli zmasakrováni. Pak začali hledat a zřejmě nic nenašli." Seděli jsme u stěny pod ony, aby nás nikdo neviděl. Šeptali jsme. ,,Nebo našli a ten, co máme my, je jen návnada." Ticho. Všichni přemýšleli nad náhrdelníkem a nad tím, co se tu před lety stalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kterou zem byste rádi navštívili?

Ameriku. 0% (0)
Anglii. 40% (2)
Itálii. 0% (0)
Německo. 0% (0)
Rusko. 20% (1)
Španělsko. 40% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama