A opět je tu 29. článek v měsíci, co pro mě hodně znamená. snažila jsem se, abych v něm vypsala všechny pro a proti a moje názory na oba jazyk. doufám, že se vám bude líbit;)
Jak už nadpis napovídá, tento článek se bude zabývat dvěma soupeřícími jazyky v naší zemi.
Samozřejmě první zmíním naši mateřštinu-češtinu. Je logické, že naše první slova byla prvé v tomto jazyce. Učili jsme se ho podvědomě už, když jsme bili u maminky v bříšku a ony na nás mluvily. Češtinu prostě známe jako své boty. Sice občas nemůžeme přijít na název nějakého slova, ale to se prostě stává, když je jazyk rychlejší než mozek (to je u mě vážně dost časté).
Ne nadarmo se říká, že český jazyk je nejkrásnější a zároveň jeden z nejtěžších jazyků vůbec? Ostatně proč by za něj tolik lidí bojovalo? Proč by jej lidé obnovovali a ochraňovali, kdyby nebyl výjimečný? Je to věc k zamyšlení, když se teď spousta lidí učí anglicky nebo německy. Nemá už pro ně čeština takový význam? Není snad čeština silný a zachování hodný jazyk? Je jasné, že se lidé budou chtít učit i jiný (dejme tomu) silnější a mocnější jazyk, když jsme taková malá zemička. (Moje kamarádka jednou při pohledu na glóbus řekla, že jsme jen taková hrozinka.)
Zrovna dneska jsme psali kontrolní diktát. Já je nemám ráda, protože je pro mě fyzicky nemožné, abych ho napsala bez chyb (Vidíte? I pro mě-člověka narozeného v Česku, je to těžké! Jenže to také může mít něco společného s inteligencí, no nevadí). Každopádně tentokrát to nebyl jen diktát, ale ve své podstatě úvaha.
Pokusila jsem se tento text vyhledat na všemocném googlu a světe div se, tady je: A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě. Nikdy jsi mi neselhala; jen já jsem selhával, nenacházeje ve své tvrdé hlavě dosti vědomí, dosti povzletu, dosti poznání, abych to vše přesně vyjádřil. Musel bych žít sterým životem, abych tě plně poznal; doposud nikdo neshlédl vše, co jsi; ještě jsi před námi, tajemná, překypující a plná dalekých výhledů, budoucí vědomí národa, který vzestupuje.
Celé se to jmenuje Chvála české řeči (nebo Chvála řeči české..jak chcete). Napsal to Karel Čapek a celé si to můžete přečíst zde.
To, myslím, dost vypovídá o českém jazyku a o lásce lidí k němu. Já mám češtinu ráda z důvodu, že je rozmanitá a barvitá na rozdíl od některých řečí. A máme taky pěknou řádku jazykolomných slov, což vede k přeřekům a podobným humorným zážitkům. A to jsem ani nezmínila dvojsmysly!
Pak tu máme druhý významný jazyk. Já jsem se ho začala učit už dokonce ve školce! Tam jsme měli kroužek a mě to strašně bavilo. Pro mě bylo naprosto úžasné vědět, jak mluví v jiných zemích. No zkrátka a jednoduše-dětská zvídavost.
A pokud ještě stále netušíte, co by to tak mohlo být za jazyk-je to angličtina. O sobě jsem zjistila, že čím dál víc sleduji filmy a seriály v originálním (anglickém) znění. A co víc? Já jim dokonce i něco rozumím! Samozřejmě umím nějaká tam základní slovíčka a sem tam něco odposlouchám, ale že až tak mi to jde? No každopádně jsem si začala uvědomovat, že se mi angličtina líbí.
Opustíme-li tu část mého života, kdy jsem přilepená k monitoru počítače a hltám Once upon a time nebo něco podobného, můžeme se zaměřit třeba na hudbu. Byly totiž časy, kdy jsem k anglickým interpretům ani nepřičichla. Můj táta mě už odmala učil poslouchat Kabáty. Měla jsem je hrozně ráda a to tátovi pochopitelně dělalo radost. No a pak se to ve mně z ničeho nic zlomilo a já české písně nemohla poslouchat. Netuším, jak se to stalo. Vím akorát, že jsem pak dlouho nic neposlouchala. Poprvé jsem asi slyšela zpěvačku Pink a ta si mě získala. No a než jste se nadáli, už jsem poslouchala jen a výhradně anglické písně.
Nechci naznačit, že by mi snad čeština nebo čeští interpreti nebyly dost dobří, ale prostě mě nějak nebaví česká muzika. Dneska si poslechnu sem tam nějakého toho českého zpěváka nebo zpěvačku na óčku, ale nijak zvlášť je nevyhledávám.
A jelikož televize a hudba jsou většinou mého volného času, nemůžeme se ani divit, že mi zní anglicky všechno líp. No přemýšleli jste už nad tím? Třeba takový oheň… česky je to prostě takové nudné slovo, které ve mně nevyvolává žádné pocity. Pokud bych si měla představit oheň, tak se mi vybaví malý doutnající plamínek, ale co takový fire? To slovo ve mně vyvolává pocit vášně a nebezpečí! To slovo ve mně vzbuzuje adrenalin a působí mi lehké mravenčení. Při představě fire mi před očima šlehají mocné plameny. Fire mě prostě něco do sebe.
Nebo můžeme dát jiné slovo. Teď mě třeba napadlo léto. Takové léto v češtině je krátké osamocené slovo. Představím si prázdný bazén, sotva hřející sluníčko a nevydařené stanování. A v angličtině-summer. Vážení to je naprosto něco jiného. To je dávka energie, letní párty, nějaký ten alkohol a prostě život!
Ah to všemocné převracení slov. Občas s tím je docela problém a můžete se snadno zamotat. Angličtina má také velkou nevýhodu v tom, že jedno slovo tam má několik významů a kdo se v tom pak má orientovat, že? Také tam spousta slov zní stejné-např.: day (den) a they (oni), heard (slyšet ve tvaru předpřítomném) a hard (tvrdí, těžký). Nehledě na výslovnost, která nemá příliš určitá pravidla: cow-čte se kau, bow-čte se bou->jednou se čte o jako a a jednou jako o, dále tu máme slova, kde často naše třída dělá chyby:live-čte se liv, life-čte se laif->i se čte jako ai a nebo jako i. Nehledě na obávané slovíčko three, které se spousta z nás nemohla naučit vyslovovat a četla jej jako trý->tree=strom nebo free=volný, někteří to četli i jako sree, ale nejsem si jistá, jestli takové slovíčko existuje.
Potom má také angličtina plně nesmyslné časy a já si vážně nikdy nevím rady, jak je použít-třeba v budoucím čase je to will a going to, ale může to být i past continuous, který jsme si překládali jako přítomný čas průběhový. A co takový čas předpřítomný? To jako jak odliším od minulého? Přece je minulost, přítomnost a budoucnost. Nic mezi tím není… No a pak si to rozlišujte a použijte to správně do vět.
Navzdory tomu, že angličtina někdy prostě nedává smysl a v gramatice se často chybuje, (což na běžné porozumění nemá vliv i když to musí znít komicky-jako když jednou jedna holka, co je tu z Mongolska, řekla, že jde do záchodu místo na záchod. Zasmáli jsme se, ale rozuměli jsme. A takto komicky nejspíš zníme taky při pokusu mluvit anglicky)je angličtina nejužívanější jazyk. Ono to dává smysl, když vezmete v úvahu, kolik lidí žije v USA a přičtete ještě ty, co se anglicky učí nebo už naučili. Pak to rychle stoupá. Angličtina ve svém smyslu hýbe světem! Proto se vyplatí učit anglicky..
Angličtina se tedy může stát alternativou pro ty, co mají v plánu (stejně jako já) odstěhovat se do jiné země. Anglicky se můžete domluvit v podstatě kdekoli, ale musíte ji už trochu ovládat. Já osobně bych, ale stále chtěla své případné děti učit i češtinu a to i kdybych měla manžela odjinud. Čeština má prostě zvláštní místo u mě v srdci a mluvit česky doufám nepřestanu nikdy!
Jaký jazyk máte raději?
Plánujete žít v Česku nebo se chcete odstěhovat do jinak mluvící země?
Vyměnili byste češtinu za jiný jazyk?







