close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Den Šťastlivec

6. října 2013 v 11:55 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
Kdybyste se mě ve čtvrtek zeptali, jak se mám nebo jaký jsem měla den, jistě by se vám dostalo odpovědi plné slovíček jako:fuck, do hajzlu, sere, atd. Pořádně bych provětrala zásobu svých sprostých slov. A to se je snažím poslední dobou ze svého slovníku vyloučit! Čtvrtek byl prostě den blbec. Trochu ho zachraňovala cesta s kámoškou a večer s mámou při sledování Grimma. Ale i tak mi ten den totálně podrazil nohy. Pochopitelně jsem nic nestíhala a do desíti hodin jsem si dělala jeden úkol a pak do půl jedenáctý druhý. Těch chyb! Ostuda se o tom vůbec zmiňovat.
Zase oproti tomu v pátek mi štěstí přálo! První dvě hodiny máme ruštinu. Moc se mi do toho nechtělo, když jsem věděla, jak probíhala moje příprava. A co jiného než test nám mohlo první hodinu rozproudit, že? Nebudu lhát. Totálně, ale totálně jsem ho podělala! Říkala jsem si, že budu moct být ráda i za dvojku s miliónem vykřičníků! Hlavně, aby to nebylo nic horšího. Už jsem viděla ty reakce doma.
Následující hodinu jsme dostávali známky. Ani se mi nechtělo se na ně dívat. Přitáhla jsem si k sobě papír s testem a viděla všude ty chyby. Blbý měkký znaky! Vždycky je zapomenu a když už teda vím, že v tom slově je, zapomenu kde! No strašný. Očima tedy zabloudím do míst, kde jsou obvykle známky. Nedůvěřivě čtu známku. Jedna mínus?! Znovu a znovu kontroluji číslici. Ještě se kouknu, zda je to vůbec můj podpis.. To snad není možný! Takový nadšení..
Následující hodinu je čeština. Zrovna, když si můj mozek přivykne na psaní azbukou! No nic. Před hodinou se učím, ale nejde mi to do hlavy. Naučím se jeden slovesný vzor a vypadne mi další. Stále je však naděje, že učitelka test odloží.
Kontrolujeme si úkol. Samozřejmě já mám to slovo, u kterého mám vzor, vid i způsob špatně. I učitelka si všimne, že jsem hodně mimo. ,,Tobě to dneska moc nejde, co." Naštěstí nejsem sama. Ještě několik lidí v odpovědích spíše typuje. ,,No to bude teda test." Učitelka se směje a rozdává papíry. Hrozně se mi klepou ruce. Víceméně odpovědi zvládnu na první pokus. K některým se vracím a svým zmatkařením je snad stokrát změním. Moc mi to nejde. U spousty odpovědí si nejsem vůbec jistá. Všechno si dlouho kontroluju. Měla jsem si napsat ten tahák. A je to tu. Odevzdáváme.
Jdeme na další hodinu. Opět jazyk. Anglina mi nikdy moc nešla, ale učila jsem se z písniček a filmů. Dost mi to pomáhalo. A učitelku jsme měli taky suprovou. Učila mě tři roky. Často jsme nadávali na ty její projekty a tak, ale je pravda, že nás vážně naučila. I když jsem se nerada učila, byla to s ní docela hračka. Taky mi třikrát na vysvědčení dala jedničku, i když mé známky směřovali spíše ke 2. Viděla tu snahu a zájem o předmět. Lehce se s ní komunikovalo a testy taky známkovala dobře. S ní mi to šlo skvěle.
Když nám tedy na začátku roku oznámili, že budeme mít jinou učitelku a ke všemu tu, která má hrozně vysoký hlas, ze kterého mě bolí hlava, byla jsem na ně hodně naštvaná. Věděla jsem, že se budu muset hodně učit a že to stejně už nebudu tak dobře zvládat, jako s naší minulou učitelkou. Nadávání mi nepomohlo. Už tomu je měsíc a nová učitelka mě z mého přesvědčení nevytrhla. Naopak. Nic nás nenaučí, ale ze všeho by hned psala testy. A to známkování? No ty bláho.. Je jasný, že má svý oblíbence a to ty, kteří všechno už dávno umí, takže mají jedničky. Bohužel ostatní se to ani pomalu nemají, jak naučit.
Test jsme tuto hodinu výjimečně nepsali, ale dostávali jsme známky. Učitelka se při čtení testů rozhodla, že známkovala ještě moc mírně, takže spoustě lidem známku opravilo na tu o stupeň horší. Já teda měla za 3. Takové zkažení radosti, kterou mi udělala ruština. A přitom překlad textu jsem měla dobře. Tak co? Naši mě určitě zabijou.
Pak nám učitelka milosrdně oznámila, že známky z překladu jsou samostatné. To mě docela potěšilo. Z překladu jsme tedy měla 1. Ve výsledku to pak tedy byla dvojka. Takže to vyšlo nastejno.
O přestávce se všichni šli hromadě podívat na známky z češtiny. Většina kvůli tomu, zda-li si má v pondělí zapomenout žákovskou nebo ne. Pečlivě jsem si vybojovala místo u stolu, abych mohla nahlédnout do papíru se známkami. Stejně jsem však nemohla to písmo rozluštit. Zeptala jsem se tedy. A hádejte, co! Mám 1,1! A kmoška taky. Opět nadšení! Naprostý pocit euforie.
O fyzice jsme dostávali známky taky. To už jsem si byla jistá, že mám 1. A měla jsem. Byla jsem šťastná. Už zbývala jen jediná hodina. Radost by mi mohlo zkazit tak maximálně zkoušení ze zemáku, ale ten jsem se docela učila, tak snad bych něco vymyslela.
Zemák ale nebyl problémem. Všichni si vždycky bereme na poslední hodinu boty. Po hodině totiž začíná boj o místa v jídelně. Šla jsem se tedy přezout na chodbu. Cestou zpět se vyhýbám spolužákovi a v tu ráno se ze třídy vyřítí druhý spolužák a strká do prvního. Mě ten první odstrkuje před sebe. Ponožky po zemi lehce kloužou a já se rychle dostávám až k topení. Pevně se chytám spolužákovi bundy. Ten má ještě boty, takže snáze zastaví. Okamžitě se od nich odtrhnu a s vykuleným výrazem se vracím do třídy. Hrozný pocit. Učitel vynadá spolužákovi, co dělá. Že jsem mola letět na topení ho očividně nezajímalo. Učitel kontroluje, jestli jsem v pohodě. Fyzicky jo, ale mojí psychikou to dost slušně otřáslo. Ta představa, že jsem mohla na topení vážně slítnout a třeba si i rozbít hlavu, mě dost děsí. Trvá zhruba deset minut, než se uklidním. I kmoška, která nic z toho neviděla se mě ptá. Zhluboka oddechuju. ,,Jsem v pohodě."

Musela jsem mít obrovský štěstí. Už dávno jsem tu nemusela být. Celý den mi štěstí vážně přálo a tu poslední hodinu obzvlášť. Celý den bych popsala jediným slovem a to-UF!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Bojíte se smrti?

Ne. Těším se na ní. 33.3% (8)
Trochu. 41.7% (10)
Ano. Hodně. 25% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama