close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (5)

8. října 2013 v 18:58 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Šla jsem spát dřív, když zítra budu noci trajdat venku. Stejně jsem usnula až pozdě. Nějak jsem musela uvažovat nad svým jednáním, nad svým životem.. Nemohla jsem ani vypovědět, jak hrozně ráda jsem byla s Terencem. Co by se asi stalo, kdybych se s ním už nikdy neviděla? Co bych dělala? Milovala bych ho stále?
Druhého dne jsem ve škole nějakým zázrakem nachytala pár dvojek. Pro mě to byl v této chvíli úspěch, ale našim to stejně stačit nebude. Dneska večer to bude docela sranda. Budu muset skákat z balkónu. Už se nemůžu dočkat, až si při doskoku něco zlomím.. Jen doufám, že mě Terence aspoň bude chytat.
No a je to tady. Každou chvíli mi přijde zpráva od Terence, že je u nás. Je krátce po půl dvanácté. Všichni už dozajista spí a já se chystám ven. Mé staré já by si jen poklepalo na hlavu, ale mé nynější já je šťastné. Tak rychle jsem se změnila.. Je to jako by se mi otevřel nový svět možností.
Už je dole. Rychle si upravím vlasy a jdu na balkón. Sama sobě se musím smát, že si tolik dávám záležet na vzhledu, když mě stejně sotva v té tmě uvidí. Venku je dost chladno.
Po několika vteřinách mi naskakuje husí kůže. ,,Co teď?" Šeptnu. ,,Skoč!" Zní odpověď. No to se mu to řekne. Vylezu na zábradlí a opatrně jej přelezu. Srdce mi tluče jako o závod. Bojím se. Nikdy jsem se necítila takhle…možná jen s ním. Připravuju se ke skoku, když v tom mi podjede noha a já padám. Ale počkat! Za něco jsem se zachytila.. To je moje triko! Nemůžu se ale zvednout. Zbývá jen zvednout ruce a vysvléct si jej. Dopadám na zem.
,,V pohodě?" Zvedá mě. Rukama rychle přejede po mém těle. Znovu ta husí kůže. Nevím, jestli je to ze zimy nebo z toho, jak moc se mi to líbí. ,,Ty jsi teda nalehko." ,,To jo." Neváhá ani chvíli a půjčuje mi svou mikinu. ,,Vezmi si ji." ,,Díky." Je mi slušně volná, ale vůbec mi to nevadí.
Jdeme dál po silnici. Všude jsou zhaslá světla a lampy sotva blikají. ,,Kam chceš jít?" Zajímá se. ,,No jeden nápad bych měla."
Vedu ho až k lesíku. ,,Tady je pohřbený můj první králík." Ukazuju. Náhrobní kámen je tak zarostlý trávou, že ani není vidět. ,,Králík?" V jeho hlase je slyšet pobavení. ,,Jo přesně tak." Přejíždí po povrchu země. Teď si všímám jeho rukou. Už mi dochází, proč při všech našich setkáních měl mikinu nebo dlouhé rukávy. Jsou tam vidět jizvy. Jsou celkem čerstvé. ,,Tvoje ruce." Chytám ho za ně, než je schopen je jakkoli ukrýt. ,,To nic není." Schovává je za zády. Oči se mi lesknou, ale v té tmě to on nemůže vidět. Možná je to tak lepší. ,,Už v tom zase lítáš?" Strašně ráda bych mu pomohla. On ví, že jsem to taky jeden čas dělala, ale po pár týdnech jsem toho nechala. Nebylo to žádné východisko. Nemělo to smysl. Vadilo mu to, když se to dozvěděl, tak proč teď to samé dělá mě? ,,Už ne. Přestal jsem." Uklidňuje mě, ale z nějakého důvodu mu to prostě nevěřím. ,,A kdy přesně si s tím přestal?" ,,Dneska." No to mě zas tak moc neuklidnilo. ,,Proč to děláš? Vždyť víš, že ti to nepomůže." Zvedá se ze země. ,,Kvůli tomu…no prostě jsi měla pravdu." ,,V čem?" Nedává mi to smysl. ,,Před prázdninami. Řekla si, že mě bude užírat, když ti to neřeknu..a stalo se." No tohle je ještě divnější. ,,To si se řezal jen kvůli tomuhle?" Kroutí hlavou. ,,Je to jeden z důvodů." No víc mi to snad ani nemohl ojasnit, že?
Dál jme se procházeli kolem rybníka. Občas mi zajela noha no nějaké díry nebo bláta a to jsem vážně byla naštvaná. Terence se tomu občas smál. Pustila jsem se do řeči. ,,Povídej mi něco o sobě." Navrhla jsem. ,,No já nemám, co říct. Nic o sobě ani já nevím…" To mě trochu zaskočilo. ,,Co tvoje rodina?" ,,Rodina?" Uchechtl se. ,,No..jo." ,,Ty se o mě nestarají. Pořád je to jen brácha, brácha a o mě se nikdo nezajímá." Byla jsem smutná. Uvědomila jsem si, že kdyby se o něj jeho rodiče trochu víc zajímali, mohlo by to být celé jinak. Mohl by být v devítce.. Vlastně by vůbec nemusel propadnout a nemuseli jsme se vůbec poznat. A to je to krásný na přítomnosti-Při pohledu na minulost se usmějete a uvažujete o tom, jak jste se teď mohli mít. Některé vaše strachy vám přijdou naprosto zbytečné a směšné a některé zase příliš malé. Všechno bude mít různé možnosti, ale jen jedna bude ta pravá! Ta, která vás dovedla tam, kde jste teď.
Radši jsme rychle změnila téma. Moc hezky se mi s ním povídalo. Tentokrát mě spíš rozesmál. Bylo mi hned zas dobře. Pomalu jsme se vraceli zpět k našemu domu. Vplížili jsme se na zahradu. Oba jsme dusili smích po jeho posledním vtipu. Trvalo nám zhruba dvě minuty, než jsme se uklidnili. ,,Musíš mi pomoci vylézt." Neotálel a hned se skrčil a pomohl mi dostat se na balkón. Jen tak tak jsem přelezla zábradlí. Opět mi žilami proudil adrenalin. ,,Dobrý?" Zajímal se. ,,Jo." Musela jsem si uvědomit, že jsem v pohodě. Ještě pořád mi srdce bušilo jako o závod. ,,Co ta mikina?" Šeptl, když jsem se chystala vlézt do pokoje. ,,A jo." Uvědomila jsem si to. Svlékla jsem ji a hodila dolů. Krásně ji chytil. ,,Oh a co zase příště? Uvidíme se?" Zeptal se. V této chvíli jsem však nemohla odpovědět. ,,Nevím. Musíme se líp domluvit. Teď budu muset zabrat hlavně ve škole, aby mě naši vůbec někam pouštěli." ,,Dobře." Hřálo mě u srdce, že mě do ničeho nenutil a byl ochotný si na mě počkat, vlastně bych se divila, kdyby to neudělal-vždyť já na něj čekala dva měsíce.
Rozloučili jsme se a já oblečená zalehla do postele. Hned jsem usnula. Asi bych měla takhle slídit venku v noci častěji, protože normálně mívám problémy s usínáním…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste zamilovaní?

A kdo není? 23.1% (6)
Ano. 65.4% (17)
Ale už ni ne. 7.7% (2)
To tak! Ani náhodou. 3.8% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama