close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (6)

20. října 2013 v 10:20 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Druhého dne ráno zjišťuji, že jsem zase zapomněla úkol. Oficiálně se stávám nejvíce opisujícím žákem školy! Hrůza, co? Ale mě je to fuk! Před rokem bych z toho pomyšlení omdlívala, ale dnes? Najednou vidím i jiné věci, které jsou mnohem důležitější-jako třeba Terence. Včera to bylo úžasný. Škoda, že se dneska nejspíš neuvidíme. Se všemi těmi opakovacími testy a zkoušením se musím vypořádat.. Jinak mi naši zatrhnou úplně všechno.
Ve škole je hrozný kravál. Kdo by řekl, že už jsme v 9? Vždyť se chováme tak sotva na 7. třídu. Minulí deváťáci byli mnohem vyspělejší než my. A co hůř? My z toho nejspíš nevyrosteme NIKDY.
První hodina je přírodopis. Nikdo neví z minulého roku ani co tvoří trávicí soustavu natož, jak funguje ta nervová. Jsme snad úplně tupí. Okamžitě si napíšeme test. Za trest..
,,Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to tak posrala!" Nadávám si po hodině. ,,No víš, co já tam mám za kraviny?" Uklidňuje mě Beth. Kolem proběhne Ken. ,,Co tam máte?" Ptá se nás. ,,Prosim tě. Já to úplně posrala! Nenapsala jsem tam skoro nic. Můj podpis je většina mýho psaní v testu." Povzdechnu si. Ani se mi nechce myslet na to, co řeknou rodiče. ,,Tak to buď v klidu. Já tam napsal úplný píčoviny." ,,No vždycky je lepší, když tam máš něco, než když nemáš nic. Já si nevzpomněla ani na jedinou kloudnou větu." Sklápím oči. ,,No to jo, ale já napsal močový měchýř do dýchací soustavy!" Vyprsknu smíchy. ,,Tak to se může povézt snad jen tobě. ,,To teda." Beth si nespíš představuje, jak by taková dýchací soustava vypadala, takže se stále ještě směje. Takové záchvaty mám já pořád. ,,Zase umíš něco jinýho." Usměje se a jde dál. Jenže tahle útěcha mi nevydrží dlouho.
O matice bereme novou látku. Moje logické myšlení jsem nejspíš nechala někde pod postelí, takže tomu absolutně nerozumím. Učit se jí doma sama nechci a ptát se učitele taky ne. O přestávce to po mě chce několik lidí vysvětlit. Nechápu jak je možné, že tomu nerozumím ani já. I já se divím. Je to zarážející. Ale pořád jsem šťastná. Z nějakého důvodu se necítím ani zdaleka tak blbě jako minulý rok při pouhé trojce.
Večer mi zvoní telefon. Terence volá. Bodne mě u srdce. ,,Ahoj." Jásá. ,,Čau." ,,Co je?" Je hezké, že se hned stará. Tohle nikdo v mých předchozích vztazích nedělal. Ne, že by to byly vztahy obzvlášť vážné, ale to tento také ještě nebyl. ,,No nejspíš se teď dlouho neuvidíme." ,,Proč?" Ta nervozita je slyšet i přes telefon. ,,No ve čtvrtek dostaneme známky z testu z příroďáku…a ty nejsou dobrý." Povzdechnu si. Bojím se dokonce, že mě naši uslyší. ,,Možná budou." V jeho hlase slyším něco, co mi dodává naději. ,,Jak to myslíš?" ,,No třeba by někdo zítra v noci vlezl do kabinetu, tvůj test doplnil a pak beze stop zmizel. Pak by byli dobrý." Srdce mi při té představě vyskakuje z těla. ,,To by bylo…" Zamýšlím se nad tím slovem. Minulý rok bych řekla špatné. Tento rok však řeknu.. ,,Skvělé!" ,,Já vím." Vztah s Terencem je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Sama bych k tomuto neměla nikdy odvahu.
Druhý den jsem byla zkoušená ze zemáku. Nic horšího jsme nezažila. Neřekla jsem vůbec nic. Ani jedinou sebelehčí otázku, co se dá z hlavy vymyslet. A hádejte, co! On řekl, že mě radši nechá sednout. Takovou radost jsem ještě neměla. Musela jsem mu děkovat. Takový štěstí, co teď mám.
O přestávce mi přišla zpráva od Terence. Musím dostat učitelku ze sborovny, aby Terence mohl zarazit okno. Pak se tam v noci mnohem snáze dostaneme. Jenže dostat učitelku ven nebylo tak jednoduché. ,,Dobrý den. Já jsem se vás přišla zeptat, jestli byste mi vysvětlila tu češtinu." Lákám jí. ,,No tak sem pojď." Hezký a co teď? ,,Já jestli byste nešla sem." ,,Ale proč? Sem se může v botech." Směje se a ukazuje na koberec. Mezitím spatřím Terence za oknem. Lehce na mě zamává na důraz naléhavosti situace. ,,Ehm, to sice jo, ale…" Proč? Do háje proč? Musím něco podniknout jinak se můžu rozloučit jak s Terencem tak s počítačem. Rozhodnu se nekontrolovatelně spadnout na podlahu. ,,Oh. Jsi v pořádku?" Cítím jemné poplácávání po tváři. Po té mě pokládá na zem a běží pro pomoc. Nakonec to nebylo tak těžké. ,,Čau." Mávne na mě Terence. ,,Ahoj." Zvednu se. ,,Není to vrozený talent?" Směje se. ,,Málem jsem ti to taky uvěřil." ,,No já sobě taky." Koutkem oka zahlédnu učitelku. Terence rychle vypadne ven.
Už je pozdě, abych předstírala, že stále ležím v bezvědomí. ,,Co se stalo?" Ptám se. Učitelka mi celou situaci v rychlosti popíše. ,,Nechceš jít domů?" To samozřejmě nepřipadá v úvahu. ,,Ne. Ne, to je dobrý." Zvednu se. ,,Já to nějak ustojím." Usměju se.
Doma jsem se podstivě učila. Byla jsem hrozně unavená. Ani jsme si nedokázala představit, jak ujdu tu dálku. Ani jsem se neobtěžovala usínat. Pak bych určitě nevstala. Rovnou vyrazím na cestu.
Slézt z balkónu už umím docela dobře. Brzy se to stane mou častou činností. Těším se na Terence. Sejdeme se kousek od školy. Trochu se bojím. Je mi i zima. Světlo pouličních lamp je znát jen na pár metrů. Mám divný pocit.

,,Tak jsi tu." Terence se vynořil ze stínu. ,,Jop." Jdu mu naproti. ,,V pohodě?" V jeho hlase je slyšet nadsázka a pobavení. ,,Ale jo." ,,Si vtipně nervózní." ,,Tak to je přece jasný." Usmívám se. ,,Taky bys byl, kdyby to bylo tvé poprvé." To slovo v něm vzbuzuje zvláštní pocity. ,,Tak poprvný se mnou jo?" ,,No.." Těší ho to.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Tris - the-one-fearless.blog.cz Tris - the-one-fearless.blog.cz | E-mail | Web | 20. října 2013 v 20:32 | Reagovat

Zajímavé, ale myslím že by ti hodně pomohlo to ještě poupravit - máš tam nějaké pravopisné chyby, a s tímhle layoutem se to trochu blbě čte.
A navíc, tvůj blog nepůsobí nijak přívětivým dojmem, což by se dalo změnit už jen tím, že bys místo tmavého barevného pozadí použila nějaké světlé, třeba béžové, odstranila to šedé zvýraznění textu, a všechny syté a výrazné barvy odstranila/zesvětlila, a změnila záhlaví blogu, vypadá trochu chaoticky... Stačilo by tam dát jen nápisy nebo udělat rozcestník v menu, a do záhlaví dát třeba výsek z nějakého wallpaperu. Kdybys chtěla nějak poradit nebo udělat grafiku (vím totiž, že všichni vyloženě skvělí grafici mají uzavřené objednávky, a já už mám za sebou zkušenosti s grafikou, takže bych mohla něco/všechno vytvořit) popř. layout(udělalo by mi hroznou radost, kdybys mě nechala ti vytvořit layout), klidně mi napiš na blog, ráda ti pomůžu.
Nesnažím se tvůj blog nějak shazovat nebo urážet, nebo shazovat/urážet tebe, chci ti jen pomoct zlepšit tvůj blog-udělat ho ještě lepším. Protože jak víme, většina populace je povrchní, takže pokud je odrazuje zevnějšek, nezajímají se o vnitřek. Tady můžeme zevnějšek zaměnit za vzhled a vnitřek za obsah.
Hodně štěstí s blogováním ;)

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 23. října 2013 v 21:17 | Reagovat

[1]: tak předně ti velmi děkuji za rady a návrh. Já samozřejmě mám v plánu jisté změny vzhledu blogu, ale zatím jsem na to neměla čas, ale to se příští týden změní!
Také si myslím, že každý člověk se pomocí svého blogu chce prezentovat a realizovat. Z toho důvodu bych se cítila špatně, kdyby mi vzhled (i když věřím, že excelentní) vytvořil někdo, kdo mě takřka nezná. Já totiž ve své podstatě jsem taková, jako můj blog. Jsem komplikovaná, neuspořádaná a  často i chaotická, ale když si někdo najde čas, aby mě poznal, zjistí, že mám dobré srdce a jsem i celkem hlubokomyslná.
Ještě jednou děkuji a moc si vážím tvé návštěvy zde..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama