close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (7)

26. října 2013 v 21:08 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Svit lamp je sotva znát. Ani v jednom z domů v okolí školy nesvítí světla. Všichni už spí. Jsem celá nesvá. U školy je klid. K budově kde je sborovna nemusíme přelézat plot, protože ten vede až od ní. Podívám se nahoru. ,,Jak se tam dostaneme" V rukách dřímám baterku a sešit. ,,Po okapu." No jasně. Podám mu věci a dávám se do práce.
Leze se mi docela lehce. Terence leze hned za mnou. Na ruce má navléknutou baterku a v druhé drží sešit. I tak mu jde lezení dobře. Mlátím do okna, dokud se neotevře. Opatrně lezu dovnitř. Je mi jasné, že pokud spadnu, nemám šanci na přežití.
Pomahám Terencovi dovnitř. Nejdřív mi podává sešit a poté ruku. Vtáhnu ho za sebou. Rozsvítím baterku. Hledám učitelčin stůl. ,,Tady." Ukazuje na mě. Hned se vrhnu tím směrem. Stále se bojím, že na to někdo přijde. V šuplíku jsou naše testy. Neopravené. Najdu svůj a začnu psát odpovědi ze sešitu. Vše se snažím popsat svými slovy a některé otázky napíšu neúplně, aby to nevypadalo tak podezřele. Zhruba za čtvrt hodiny to mám. ,,Hotovo?" Terence se na mě kouká významným pohledem. Namířím mu baterku do obličeje, až musí přivřít oči. ,,Jo." Ušklíbne se.
Dolů lezu opět první já. Terence za pomoci přísavky a provázku zavře okno, aby po našem odchodu nezůstalo otevřené. Vše jsme dali na ta samá místa.
Dole opatrně chytám baterku, když mi jí Terence hází. Zhasnu. To lezení muselo být vážně ultranenápadné. ,,Díky." Jsem šťastná za tu chvíli s ním. Lepší už to být nemohlo. ,,Co za to chceš?" Jsem si skoro naprosto jistá, že to nedělal jen tak. ,,Pusu." Doufám, že si nevšimne mého nadšeného výrazu. Vlastně je jisté, že ne, když já sotva vidím jeho oči. Srdce mi buší jako splašené. Nejsem si jistá, jestli náhodou neležím v posteli a nespím, zatímco skutečný Terence stojí venku a čeká na mě. ,,Tu bys chtěl?" Snažím se znít nenuceně. ,,No jasně." Pomalu se nakloním k jeho tváři a políbím ho. Jen krátce. Bojím se, jak bude reagovat. ,,Teda nic moc." Uchechtne se. ,,Příště si řekni, jestli chceš dobrou nebo špatnou." Moje rudá tvář musí být vidět na kilometry daleko. ,,Takovou chci." Vrhá se ke mně a spojuje své rty s těmi mými. Nebráním se. Rukama zajíždím do jeho vlasů a vychutnávám si každý moment. Naše jazyky si spolu pohrávají a já cítím, jak stoupá vzrušení na obou stranách. Teplota našich těl rázem vzroste. Jeho ruce mi přejíždí po zádech. Najednou cítím, že je něco špatně. Začíná si myslet, že už to nechce. Pomalu se od něj odtahuju. Oba zhluboka oddychujeme. On má vlasy rozcuchané a já lehce zmačkané tričko.
Po tomhle se mi vážně nechce jít domů. ,,Tak pro příště." Dokončuju větu. Oba se usmíváme. Nepřestáváme oddychovat. ,,Teď se mi nechce domů." Prohodím. V jeho očích se náhle vytvoří zvláštní jiskra. ,,Co takhle vzít si moje kolo?" ,,Super nápad." Ještě pořád jsem se nevzpamatovala z toho, co jsem před chvílí udělala. ,,Toještě nevíš, že budeš řídit." Směju se.
Jízda je pomalá a tichá. Oběma je trapné něco říkat. Ale přesto já nevydržím být celou dobu ticho. ,,Těšíš se na zítřek?" ,,Ani ne. Proč?" ,,Jen tak. Co máš v plánu." ,,No nic moc Většinu času sedím u compu nebo u televize. Potom po škole jdu s klukama ven. Je to jeden velký stereotyp." ,,To by mě asi taky pořád nebavilo." ,,No jo. Nevěřil bych, že mi někdy bude chybět škola. Nebo naše třída." ,,Takže já ti třeba nechyběla?" ,,No ty jo." Cítím, jak zpomaluje. Buď je v rozpacích nebo už prostě nemůže. ,,Ale víš, jak to tam bylo. Ty skupinky lidí a všude samý odsuzování. To mě teda fakt nebralo." Zvláštní. Já na to přišla až teď a to jsem s naší třídou devátým rokem a jemu to došla ani ne za dva roky. ,,Já vím. Někdy mi to taky leze na nervy."

Chvíli je ticho. Už nevím, co říct. Naštěstí to Terence sám zachraňuje. ,,A co děláš ty?" ,,No…učím se. Na nic moc jinýho mi čas nezbývá. A když se náhodou neučím, tak jsem s tebou." Opět zpomalení. Tentokrát ho to jistě dostalo. ,,Brzy taky pojedeme se školou na výlet. Vyjíždíme v půl osmí." Zrychluje. ,,Ty se netěšíš?" ,,Ale jo. Jenže na školních akcích to rozdělení bývá kort vidět. Tak si řikám, že ty si aspoň stmelovat některý lidi dohromady." ,,A koho prosim tě?" Je překvapený. ,,Natt, Amber, Trish…mě." ,,To jo. Ale to byl jen výsledek toho, že ste se semnou bavily." ,,Já myslím, že ne." Zase chvíli ticho. Odhodlávám se, zda to mám říct. ,,Mrzí mě, že už tam nejsi." ,,To mě taky." Poznamená smutně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaké máte doma domácí zvíře?

pes 42.1% (8)
kočka 15.8% (3)
králík 15.8% (3)
morče 10.5% (2)
křeček 5.3% (1)
andulka/papoušek 10.5% (2)
had 0% (0)
pavouk 0% (0)
rybičky 0% (0)

Komentáře

1 Elizabeth* Elizabeth* | E-mail | Web | 27. října 2013 v 8:22 | Reagovat

Zaujímavé. Určite si prečítam aj predchádzajúce časti. A inak, krásny blog.

2 Britt. ©ultimate-abenson Britt. ©ultimate-abenson | Web | 27. října 2013 v 14:43 | Reagovat

krásné :)
................
Omlouvám se za spam, ale hlásneš prosím tady pro Britt.? moc to to pro mě znamená, moc prosím :)
http://ninadobrev-4fans.blog.cz/1310/soutez-o-hru-the-vampire-diaries

3 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 27. října 2013 v 18:44 | Reagovat

[1]: moc děkuji. takové komentáře vždy zvednou náladu, když je mi na nic (jako dneska)

[2]: ano. reklama mi nevadí, když je slušná;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama