Ach jo. Co já pro ten svůj blog neudělám.. Dneska mi bylo celý den hrozně. Ležela jsem buď v posteli nebo byla na záchodě (to si domyslíte jistě sami). Motala se mi hlava a únava byla taky nepřekonatelná. Veškeré jídlo za celý můj den bylo pár piškotů. Před chvílí se mi nějakým zázrakem udělalo líp, takže jsem se dokopala k pc a řekla si, že ten jeden článek prostě musím dát!
Tak jsem nedávno byla s celou naší rodinou a dvěma kámoškama na lampionovém průvodu. Nejvíc mě na tom celém mrzí, že jsme tam přišli o půl hodiny déle, než bylo původně domluveno (a ať mi pak máma něco říká, že nechodím na čas;))
Každopádně jsme vyrazili ještě poměrně za světla, takže lampion byl ze začátku k ničemu. První zastávka byla u čarodějnice-ta nás přivítala a bráchovi dala takový ten náramek, jak ho prasknete a on svítí (víte, co myslím). Já nedostala nic-očividně už mě neberou jako dítě. Tak jsme se bavily s holkami, co asi dostaneme mi, když dávají dárečky jenom malým dětem. Pak mě napadlo: ,,Jo já už vim! Na nás v cíli čekají hezký kluci." Po pár minutách, když začala být docela tma. ,,Nó, tak až dojdeme do cíle, bude nám připadat hezkej každej!"
Pak jsme šli hlouběji do parku, kde už jsou hodně stromy, takže lampiony svítily pěkně. Na stromě tam byl (papírový) kostlivec. Tak jsem k němu šla, že si ho prohlédnu a co nenapadne mýho tátu? Bafnul na mě, že jsem zapištěla. Pak ze mě zase vylezla jedna hláška- ,,Jestli ti to nevadí, tak já se tady sbližuju." Pak jsem kostlivce hladila po tváři, aby to nabralo na skutečnosti. V tom se šel táta teda taky podívat, koho jsem si to vybrala. To jsem si zrovna chtěla se svým vyvoleným plácnout a najednou jsem se zasekla. A táta přišel se zjištěním, že má obě ruce levé. V tu chvíli jsem ho pustila k vodě (xD).

Perníková chaloupka.
Jakmile už byla vážně tma, začala jsem se držet v blízkosti bráchy-respektive jeho lampionu. Přišli jsme k čertům a můj brácha dostal úplně hysterický záchvat breku, že se jich bojí. Tp se mi asi líbilo nejvíc, protože celý den mi lezl na nervy, ale jakmile uvidí čerta, začne bulit jak mimino. Tak nám čert dal kartičky Simpsonů (jak se dávali v Penny marketu) a šli jsme dál.
To už mi začal v hlavě rašit nápad, že jim nějakou tu svíčku, co mají u stanovišť, sfouknu. Asi o dvě zastávky dál pak na nás vyběhl kámoš, který tam byl jako maska z vřískotu. Samozřejmě jsem to chtěla sfouknout právě jim. Tak jsem předběhla všechny ostatní a "nenápadně" jsem jí sfoukla. Taková smůla, že zrovna v tu chvíli procházela kolem paní a kontrolovala je, takže jí zase hned zapálila. Ovšem účel to splnilo dokonale-s kámoškama jsme se smáli ještě dlouho potom.
Ke konci už byla docela zima (až v autě mi došlo, že jsem celou dobu měla rozeplou bundu a klepala se jak ratlík zbytečně). V cíly už nebyl skoro nikdo-asi nám ty kluky už někdo vyfoukl…nebo možná utekli, když mě slyšeli. Každopádně jsme si ještě prošli zámecký park a pak hurá domů.
Doma jsme s tátou fotili asi půl hodiny měsíc-byl hrozně krásný úplněk a měsíc svítil žlutě. Na fotkách to vypadá hrozně, takže to sem radši dávat nebudu. Když už je řeč o hrozném-můj bratr.

Věřte nebo ne, ale tohle je nejlepší fotka, co mám! A tentokrát to není ironicky;)








Škoda, že tam žádný kluci nebyli co?
)

Hele já ti přece řekla, že je to můj manžel (jo ale ne z tohohle života, ale z minulýho života
mi jsme se s D celou dobu tak smáli no a pak ty sfoukneš tu svíčku a jak to hned zapálila to bylo fakt dobrý mno
já ti už na začátku říkala jestli si nechceš zapnout tu bundu a ty ne mě není zima hm a pak na to zapomeneš dobrý mno
byl to fakt dobrej večer