close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Many of horror

15. října 2013 v 21:21 | WhitEvil |  hlášky a příhody
Many of horror-dnešní den (respektive včerejší, jelikož se mi článek vydá až následujícího dne). Přemýšlela jsem, co by mému blogu dodalo trochu osobitosti a pak mě z ničeho nic napadlo tohle... Každý den mi při probuzení v hlavě hraje nějaká písnička. Dnes je to píseň od Biffy Clyro-Many of horror. Už tři dny mi vždy vycházeli buď podle názvu nebo textu. Říkala jsem si, co by mohlo být na tom dni tak hrozného..teda kromě toho, že je pondělí.
Ráno začalo tím, že mi bylo ukrutně zle. Teda až potom, co jsem si nandala fólii na zuby. To mi bylo vážně hrozně. Pohnula jsem se a hned se mi zvedl žaludek…ale fajn. To není tak neobvyklé.
Pak jsem šla ze školy. Nic zvláštního. No nejprve mi upadne mobil, pak uvidím něco (já vím jsem hrozná, ale to se nedá změnit), co mě asi mrzí ze všeho nejvíc. Já jsem totiž naprosto a totálně žárlivý člověk, ale tak ukrutně, že bych si nejradši nafackovala! No a co nevidím? Moje kmošky se baví s jedním ze dvou kluků, co se mi ukrutně líbí. Bíí to nemám za zlé, jelikož ona ví, jak se mi líbí, a nikdy by to na něj nezkusila (myslím), ale Dýý mě tím štve dlouho. To neznamená, že bych se s ní snad přestala bavit nebo jí snad dělala naschvály, ale štve mě to.
Samozřejmě se naskýtá otázka, proč jsem tam proboha nešla taky? Já sama nevím asi jsem na to prostě v tu chvíli neměla.
Do autobusu jsem se narvala mezi prvníma, abych nemusela dál sledovat, jak se spolu baví. Nevystupovala jsem s Dý. Jela jsem schválně až dál. Nepotřebovala jsem se s ní zrovna teď bavit. Musela jsem si to promyslet.
Doma jsem si ani pořádně neoddychla, protože děda za pár minut přivezl mého šíleně otravného bráchu, který mě ani nenechal dokoukat OUaT. No nic. Rozhodla jsem se, že ho musím nějak zabavit. No a co jsem vymyslela? Uděláme si karamel! V životě jsem karamel nedělala bez přesného postupu , ale na to jsem se vykašlala. Vysypala jsem trochu cukru do hrnce, plotýnka naplno a během několika minut se mi to spálilo… ah jo. Z celého baráku se nám ten hroznej smrad dostat nepodařilo. Naštěstí z hrnce jsem to vydrhla.
Pak jsem dostala další super nápad-pudeme se mrknout k rybníku. Od našeho domu je to k rybníku docela kousek a já už jsem si nějakou dobu plánovala, že se chci mrknout na místo, kam jsme chodili s kámoškou. Problém byl, že jediné vodítko, co k tomu místu mám, je, že se nachází mezi dvěma stromy-ach taková vodítka miluju!"
Nuže zamířili jsme k prvním dvěma stromům, které mi byly povědomé. Tím pádem jsme museli sejít z cesty a brodit se asi deseti centimetrovou trávou, která se nám zamotávala do bot. Po pár metrech jsem toho měla dost. Když jsme tedy došli na místo, zjistila jsem, že to místo to nebylo. Už jsem chtěla vyrazit, ale brácha mě upozornil, že se na něj cosi nalepilo. To nebylo dobré, jelikož jsme odcházeli z domova s větou ,,Ať se Honza (brácha) neušpiní)" Ale teoreticky jsme to dodrželi-byl čistý.
Zhruba pět minut jsem to z něho sundávala. Fakt nevím, co to bylo. Tak jsme vlezli na další a užší cestu. Došli jsme mezi další dva stromy. Ty už jsem si docela pamatovala. Řekla jsem si, že to asi bude ono. Chtěla jsem si teda utrhnout na památku červené listy. Tak si v klidu lezu na strom a najednou žuch! Ruka v rybníce. Noha se mi šikovně zasekla tak, že jsem nespadla úplně.
Pak přímo nade mnou proletěla nádherná labuť! Tak jsem se za ní hned vyrazila. Brácha v těsném závěsu za mnou. Bohužel jsme labuť téměř okamžitě ztratili.
Se svěšenou hlavou jsme se vraceli. Dostat se domů byl taky docela úkol! Už mě nebavilo brodit se tou trávou, tak jsem chtěla jít po silnici. No a abychom se dostali na silnici, musíme projít takovou promočenou propadlinou. Kolem bahna jsme se jakž takž protáhli, ale pak tam bylo něco připomínající malý potůček. Přes potůček tam bylo prkno, tak jsem přes něj chtěla projít.Moudří už tuší, že se pode mnou prkno prohnulo a já si do boty pěkně nabrala. To znamenalo jít znovu trávou, ale ta nakonec nebyla ta nejhorší věc.
K nám domů to jde přes takovou..no řekněme louku a ta je kompletně zarostlá plevelem. Já jsem to původně chtěla projít, ale vůbec to nešlo. Pak brácha přišel na to, kudy se domů snadno dojde. Chodili tam s babičkou. Je to tam samý kámen a pěkný sráz dolů, a tak jsem měla strach, že tam jeden z nás šikovných sourozenců spadne.
Toho večera mi zavolal jeden kluk, jestli nejdu ven. Slíbila jsem, že za chvíli přijdu. Už jsem chtěla jít, ale táta mi (jako obvykle) udělal přednášku. Omg! V životě jsem nebyla s klukem? Really?? No nic. Nakonec mi to máma dovolila..na chvíli.
Povídali jsme si a dělali kraviny. Ironií osudu bych za tohle dala před několika měsíci cokoli…ale teď? Nic. Vůbec. Ani přátelé ani nic víc… Jen dva lidi, co spolu tráví čas. Prostě žádný city, jen smích, nudný keci o ničem, ale nebylo to zase tak špatný…
Doma opět byla přednáška-tentokrát od obou rodičů, jestli jsem v pořádku a podobný výmysly.No nic.
Celý den se mi (omluvte to slovo) sralo všechno, na co jsem šáhla. Den Many of horror!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Bojíte se smrti?

Ne. Těším se na ní. 33.3% (8)
Trochu. 41.7% (10)
Ano. Hodně. 25% (6)

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 16. října 2013 v 20:26 | Reagovat

Neboj na O bych to nezkusila, mohla jsi za náma přít já myslela, že si s holkama, když jsem tě nezahlídla na zastávce.
Hold jsme obě dvě strašně žárlivý co?

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 17. října 2013 v 18:33 | Reagovat

[1]: njn. jenže mě to už fakt dost vytáčí (na mě). hlavně dneska..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama