Tento článek jsem měla vydat už včera, ale nějak jsem se k němu nedostala. Každopádně bych ráda napsala o dalším dni, který opět seděl na píseň, co mi ráno hrála v hlavě. Tentokrát je od skupiny One direction-One thing. Můj den doslova seděla na část:
Something's gotta give now
'Cause I'm dying just to make you see
That I need you here with me now
'Cause you've got that one thing
'Cause I'm dying just to make you see
That I need you here with me now
'Cause you've got that one thing
(je to kopírováno, tak mě nepeskujte;))
Musela jsem si totiž uvědomit (respektive se mi potvrdilo), že kluk, který už mě nijak zvlášť nezajímal, je vlastně strašně super. No jo. Jsem jen člověk a mám delší vedení. No každopádně dnešek byl hrozně fajn. Líbilo se mi to. Užívala jsem si každou chvíli. Docela mi to otevřelo oči. Nemůžu přece čekat jen na jednoho kluka a ignorovat ostatní. Vlastně to dává smysl. A navíc jsem taky zjistila, že si vás kluci všímají až když jste s někým jiným. Nemusíte s ním ani chodit, stačí, když se kamarádíte. Dalo by se to přirovnat k dětským hrám-jeden má hračku, ale nehraje si s ní, vezme si jí druhý a ten první jí najednou hrozně chce! Nechce jí, aby si s ní hrál, ale aby jí neměl ten druhý…řečeno jednoduše-žárlí. Já vím, že je to hrozně přirovnat holku k hračce, ale je to tak. No a vlastně navazování na tento den má i ten včerejší. Opět stejná píseň a zhruba ten samý průběh. Tentokrát jsem si mnohem víc všímala řeči těla. Ono na tom pozorování něco je. Samozřejmě nesmíte na něj civět bez ustání. To by vám k ničemu nebylo..možná tak k prozrazení. Ale tak po očku sledovat, to není úplně od věci.
Je to hezký pocit, když na tom světě nejste sami. Nemusíte se tolik stresovat a některé malichernosti jako známky a podobně už pomalu ztrácí význam..jednou za čas by to potřeboval každý už jen kvůli uvolnění napětí a oddechnutí od stresu.
PS: Článek je psán 17.10. aby nedocházelo k omylům. Poslední dobou jsem hodně na štíru s časem;)







