close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(18)

17. října 2013 v 22:11 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
S motorkami přijíždíme až na letiště. Letadlo nám letí hned za pár minut. Vracíme se kvapem. ,,Co v Česku?" Ptá se Mark v letadle. ,,Další poklad." ,,Počkej. U nás je taky něco?" Vernon se pobaveně směje. I mě to trochu rozhodilo. ,,No nejspíš jo." Divím se tomu. Jsme přece jen taková malá zemička. ,,Ve Znojmě." Ujímá se slova Becky. ,,Ve Znojmě? A kde to tam asi tak schovali?" Zajímám se. ,,V podzemí."
Konečně jsme zase doma. Všechen stres ze mě rázem spadl. ,,Tak jsme tu." Z Prahy jsme se vymotávali několik hodin. Ale nejeli jsme do Znojma. Jeli jsme naprosto opačným směrem. Proč? Nikdo neví. Benedict nám nic neřekl, jen změnil naší trasu. Bude to překvapení.
Přijíždíme do malé útulné vesničky. Moc lidí po cestě nepotkáme. ,,Máte někdo tušení, co to bude?" Zajímám se. ,,Zatím ne." Všichni vystrkujeme hlavy z oken, div že nevypadneme. Přijíždíme až k chatce. Vlastně jsou to ve svém smyslu lázně. Relaxační lázně.
,,Wau." Vydávám ze sebe, jakmile se vzpamatuju. ,,Tohle bych do Rossela nikdy neřekl." Markův pohled směřuje přímo ke mně. ,,V životě jsem neviděla nic krásnějšího." Becky vystoupila jako první. Spolu s Vernonem se vrhli ke dveřím. ,,Vzkaz." Mávala nám papírkem před nosem. Vzala jsem ho do ruky. ,,Odpočiňte si. Máte objednané dva dny relaxace. Berte to jako dárek za první splněný úkol. Benedict." Citovala jsem. ,,No neřekl bych do něj, že je takovej romantik." Zasmál se Mark a vešel dovnitř.
Všude na nás dýchal klid. Objednané byli kromě jiného dva pokoje. Jeden jsme si vzali já s Markem a druhý připadl Becky a Vernonovi. První den jsme si ani pořádně neužili. Probíhalo to ve stylu shodit věci na zem, praštit sebou do postele a do rána se nehnout. Ovšem druhý den to bylo naprosto o něčem jiném.
Zbudila mě něžná slova. ,,Dobrý ráno." Otevřela jsem zalepené oči. Přímo přede mnou stál Mark a v ruce držel tác. Měla jsem rozcuchané vlasy a jistě i příšerný make-up, ale vůbec mi to v té chvíli nevadilo. ,,Ahoj." ,,Připravil jsem snídni…no ve své podstatě jí sem přinesli pracovnice, ale já to tak hezky naaranžoval." Upravím si vlasy a přejedu rukama po peřině. Mark přede mě pokládá tác. Snídáme společně v posteli.
Čekala nás návštěva sauny. Byli jsme tam jenom my dva. ,,Nad čím přemýšlíš?" Nakláním se k němu. Jeho výraz neukazuje žádné známky vnímání. ,,Marku?" Rukou mu několikrát mávnu před obličejem a pak se postavím před něj. ,,Ehm…promiň. Cos řikala?" Zakroutí hlavou. ,,Na co myslíš." ,,Aha. No..na mámu." Protočím oči a sednu se zase vedle něj. ,,Proč?" ,,Měl bych jí napsat." Prudce vstane. ,,Sám si přece řekl, že s těma vraždami měla něco společnýho. Proč by jí na tobě záleželo?" Otočil se tak rychle, že málem uklouzl. ,,Ale ona mi napsala! Záleží jí na mě." Chytil mě tak pevně, až to bolelo. ,,A jak asi získala naší adresu, co?" Servala jsem ze sebe jeho ruce. ,,Říkám ti, že ona není taková, za jakou jí máš." Zhluboka jsem se mu dívala do očí. ,,Uklidni se." Vzala jsem mu obličej do rukou. ,,Jen si dnešek užij. Nic víc po tobě nechci. Jenom jeden den. Pak už si dělej, co chceš." Kývl.
Becky: Vůbec se nám nechtělo spát. Naopak. Skoro celou noc jsme si povídali. ,,Becky?" ,,No?" Vernon mi z obličeje odhrnul vlasy. ,,Přemýšlela si už nad námi?" ,,Jako nad naší situací?" Snažím se zjistit, k čemu jeho nejistá slova směřují. ,,No.. zhruba." Přitakává. ,,Já nevím. Stýská se mi po rodině. Jsem tady taková…já nevím…osamělá." Sklopím oči. Jen doufám, že bratr už byl na té operaci. Jediný, co chci, je aby byl v pořádku. Chci, aby byli všichni z mojí rodiny byli v pořádku. ,,Jo tak já ti nestačím." Rukou mi pomalu přejede po tváři. ,,To jo, ale.. za celou dobu, co jsme spolu, jsme neměli příležitost se poznat." ,,No tak mi o sobě něco řekni. Chci tě poznat." Navrhl. To vedlo k asi hodinu a půl dlouhému rozhovoru. Shodli jsme se, že budeme pokračovat ráno.
,,Jak se ti spalo?" Byla jsem vzhůru první. ,,Dobře." Vernon na mě koukal poněkud překvapeně. Měla jsem na sobě jen ručník. ,,Co je? Jdeme přece na masáže.." Vystřelil z postele a rychle ze sebe serval oblečení.
Na masážích jsme dokončovali náš rozhovor. Ještě nikdy jsem e nesetkala s klukem, co by tak zaujatě poslouchal, co říkám. Tak mě to překvapilo a zároveň udivilo, že jsem si ani masáže neužila.
Pak jsme měli zhruba půl hodiny volna. Rozhodli jsme se zajít do bazénu. K mému překvapení jsem měla v kufru dokonce i plavky. Oblékla jsem si je a pospíchala do vody. U bazénu jsem se potkala s Vernonem. ,,Sekne ti to." Prohlížel si mě. ,,No tobě taky." Na tváři se mu objevil šibalský úsměv. Shodil mě do vody! Okamžitě jsem se vynořila z vody a stáhla jej za sebou. Oba jsme se smáli a stříkali na sebe vodu. Začali jsme s přibližovat. Naše tváře byly najednou hodně blízko u sebe. Náš smích pomalu utichal. Vernon se naklonil ke mně a políbil moje ústa. Sice se jich sotva dotkl, ale i to na mé tváři vytvořilo překvapený výraz. ,,Promiň." Pronesl a prodíral se vodou pryč z bazénu, já zůstala ještě chvíli stát.

PS: Báro, doufám, že se ti tento díl líbil-dávala jsem si záležet. A říkala jsem, že se to rozjede;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste zamilovaní?

A kdo není? 23.1% (6)
Ano. 65.4% (17)
Ale už ni ne. 7.7% (2)
To tak! Ani náhodou. 3.8% (1)

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 18. října 2013 v 19:04 | Reagovat

Jo líbil. Díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama