Melisa: Večer jsme vyjížděli do Znojma do podzemí. Cesta bude dlouhá. Pojedeme ve dvou autech. Myslela jsem si, že pojedu s Markem, aspoň bych si s ním mohla promluvit o té situaci s jeho matkou. Pak se to nějak změnilo. ,,Hej lidi můžu jet s Mel?" Prohlásil z ničeho nic Vernon. ,,Jasně." Řekla Becky a v té samé chvíli se dral ke slovu i Mark. ,,Proč ne?" Nějak rychle souhlasili. Co se tu děje?
Nasedli jsme do aut. Ani jsem se nestihla nadechnout a Vernon do mě hned hustil jaký má problémy. Věc se má tak:Becky se mu už od začátku líbila. Snažil se to dát najevo, ale ona se víc soustředila na úkol. Pak už to nevydržel, uspěchal to a teď neví, co dál. A hádejte, co! Žádá MĚ o pomoc. No já se tak v lásce vyznám, co. ,,A snažil ses jí něco naznačovat..před TÍM." ,,No jasně. Celou dobu." ,,No v tom případě si něčeho už všimla, akorát je v šoku z toho, že to šlo tak rychle. Nejspíš si to musí všechno promyslet a uspořádat v hlavě." ,,Jo. A určitě si toho všimla?" ,,Áno. Každá holka si přece všimne, když jí TOHLE někdo naznačuje."
Becky: ,,NO chápeš to? Prostě z ničeho nic mě začne líbat! No je tohle normální?" Vysvětlovala jsem očividně překvapenému Markovi svoji situaci. ,,Co si asi o tom mám myslet? Kdyby aspoň před tím něco řekl nebo udělal. Mohl mě na to přeci psychicky připravit, ne?" Souhlasně pokyvoval hlavou, i když jsem upřímně pochybovala, že tomu rozumí. Vždyť jsem tomu pomalu nerozuměla ani já. ,,Co bych podle tebe měla udělat?" Byl tou otázkou tak zaskočený, že se zakuckal kouskem housky. ,,Ty? Nic. Měla bys počkat, co udělá on. Podle mě se ti to bude snažit vysvětlit. Nic víc udělat nemůžeš. On je z toho zřejmě taky tak překvapený a tímhle bys ho vystrašila ještě víc."
Melisa: Vernon se nakonec rozhodne to Becky tak nějak srozumitelně říct. Na první možné zastávce se s Markem prohodí. Do té doby si chci odpočinou. Opřu se hlavou o okno a na chvíli zavřu oči.
Vzbudí mě závan studeného vzduchu. Otevřu oči. Už je tma. Slepenýma očima sleduju dveře auta. Mark. ,,Ahoj. Vernon se chtěl prohodit." Snažím se probrat. ,,Já vím." Sedá si vedle mě. ,,Ehm. Tak co tvoje máma? Jak ses rozhodl?" Mnu si oči. ,,Asi počkám. Nejspíš jsi měla pravdu." Usmívám se. ,,Já mám vždycky pravdu." ,,Jo." Povzdechne si.
Nedám si říct a pokračuju, jinak by mě to žralo. ,,Sám si přece řekl, že ti nebude vadit, když jí delší dobu neuvidíš." Přikyvuje dotčeně. ,,Víš, není to pro mě lehké…být tak daleko od mámy. Chodil jsem jí navštěvovat, když jsem byl doma. To pouto tam stejně bude." ,,Já vím. Pro nás všechny je to těžký. Je to skok. Nezvyk." Kývl. ,,No jo. Asi už jste moje rodina VY." Usmívám se. ,,U mě je to stejně." Položím si na něj hlavu a znovu usínám.
Sedm hodin ráno. Jsme na místě. Probouzím se. Všimnu si, že Mark se pro změnu opíral o mě. Odkašlu si. Hned vyletí. ,,Jau." Praštil se do hlavy. ,,Brý ráno." V očích má rozespalý, ale nabušený výraz.
Jakmile se blížíme k vchodu do podzemí, začíná se mi dělat špatně. Nechci to dát znát. Rychle se domlouváme na plánu. ,,Já s Mel budeme zaměstnávat průvodce a vy dva budete takový ti, co se o všechno zajímají a fotí si to. Při té příležitosti budete hledat." A co vlastně mají hledat? V podzemí je ukryt kompas. Ten však nesměřuje na sever, ale směřuje k tomu, po čem nejvíce toužíte. Aktivuje se také až se všemi 12 poklady a diamantem.
,,Nějaké dotazy?" Koukne na mě. Zakroutím hlavou. Vernon se ujímá slova. ,,Jo. Proč musíme hledat já s Becky a nemůžete to být vy dva?" ,,Protože mě to tu zajímá a Melisa se v takových prostorách necítí dobře." Šeptá. Jako by to snad bylo tajné. ,,Tak fajn." Vernon sklopí hlavu.
Prohlídku máme soukromou. Opravdu mi nám neprospělo, kdybychom byli ve velké skupině. Máme zhruba hodinu na nelezení kompasu. ,,Seš v pohodě?" Becky kontroluje můj stav. ,,Jo, jo." Odvětím. Musím se soustředit. My všichni. Prohlídka tmavých a studených podzemních chodeb začíná..
Když jdeme, cítím se dobře. Vůbec mi nevadí, že jsou chodby tak úzké. Jenže jakmile průvodce dlouho mluví, začínám si celé to prostředí lépe uvědomovat a motá se mi hlava. Becky s Vernonem mezitím odvádí skvělou práci. Dívají se naprosto všude a přitom nevzbuzují žádné podezření. Brzy však bude konec prohlídky. A my stále nemáme nic.
Přicházíme k bludišti chodeb. Jsou strašně malé, ale co když tam bude kompas? ,,Půjdeš tam?" Lehce zamrkám na Marka. ,,Ehm..jo." Kývne a vydává se tam. Průvodce spolu se mnou čeká na Becky a Vernona. Oba jsou daleko. ,,Bude jim to trvat ještě dlouho?" Ptá se. ,,No asi jo. Velmi se zajímají o podzemí." Snažím se neznít nervózně.
,,Uděláme si z něj srandu." Navrhuje po chvíli. Zavírá branku před titěrnou chodbičkou, kam před několika minutami vešel Mark. Zhasíná světla. Jsou zhasnutá už dlouho. ,,Neměli bychom už rozsvítit?" Otáčím se k průvodci a v té chvíli schytám tvrdou ránu holí, o kterou se po celou dobu prohlídky opíral.








Jako vždy hezký těším se na další díl :)