Becky: Uslyšeli jsme ránu. Okamžitě jsme se rozběhli po stopě toho zvuku. Průvodce byl pryč. Melisa ležela na zemi a labyrintu se ozýval Mark. ,,To už vážně není vtipný! Hej! Rozsviťte!" Vernon zapl vypínač. Pomalu jsme zvedali Melisu. Snažila jsem se na ní mluvit, ale nereagovala. ,,To sou vtipy tohle to." Nadával Mark a začal lomcovat s brankou u východu ven. ,,Kde je průvodce?" Zajímal se. ,,Pryč." Prohlásila jsem a ustoupila jsem stranou, aby Mark mohl vidět Melisu. ,,Proboha! Co jí to udělal?!" Začal lomcovat ještě víc. ,,Vydrž." Zvedla jsem se a vytáhla jsem z Melisiných vlasů sponku. ,,Chvilka napětí.." Trochu jsem se sponkou šťourala v zámku. ,,A je to." Ozvalo se malé lupnutí a Mark byl rázem vysvobozen. ,,Meliso!" Vrhl se hned k ní. ,,Bude v pořádku?" Hleděl na nás významným pohledem. ,,Určitě jo." Poklepal mu Vernon na rameno.
O pár minut později nám to došlo. ,,Jak se dostaneme ven?" Vernon vytáhl mobil, aby mohl zavolat Benedictovi, ale překvapivě nebyl signál. ,,Něco mě napadlo." Předala jsem klukům Melisino bezvládné tělo a nahmatala jsem v tašce další dárek od Benedicta. Nemyslela jsem si, že to budeme někdy potřebovat. Nebo že to budeme potřebovat tak brzo..
,,Tohle je přístroj, který zmapuje celý objekt ve kterém se nacházíme podle drobných laserů. Potom se mi to celé ukáže na displeji. Problém je v tom, že to zaznamená si sebemenší detaily a tudíž i nás. A to by mohl být docela vážný problém." ,,A řešení?" Mark byl dost nedočkavý. Ani mě nenechal to doříct. ,,Právě jsem se k tomu chtěla dostat." Zavrčela jsem. ,,Takže: laserové snímače jsou pouze po stranách a na horní straně." ,,Tak proč to neotočíme?" Znovu se angažoval Mark. ,,Pak by bylo všechno převrácené a my bychom museli stále dělat všechno opačně…To by bylo při nejmenším vyčerpávající." Mark protočil oči. Vernon nic neříkal…pro jistotu. ,,No řešení je prosté-musíme a se nějakým způsobem po dobu minuty a půl udržev v rozích stropu. A nejlépe se nesmíme pohnout. ,,No to je sice fajn, ale co s Mel?" ,,Na tu položíme ten přístroj." To by ani jednoho z nich na sto procent nenapadlo. ,,Proč si prostě nemůžeme lehnout všichni na zem?" Ach, bože! Já toho Marka hodně brzy něčím praštím. ,,Protože nás už by to tam ukázalo. Mohlo by to zmařit naší cestu ven." Vrhla jsem po něm důrazný pohled a škrabala jsem se na strop. Vernona kupodivu napadlo mi pomoct.
Vernon-jakožto nejohebnější a nejmrštnější z nás zapnul přístroj a vylezl ke stropu. Po dobu 90 vteřin se ozývalo bzučení a praskání spolu s kratičkými záblesky laserů kolem nás. ,,Kluci?" Křikla jsem. ,,Co je?" Zavrčel Mark. ,,Mě to klouže." Snažila jsem se udržet ještě chvíli. ,,Becky! Ještě patnáct sekund! To dáš." Křikl na mě Vernon, který ke mně sice byl zády, ale i tak mi uměl pomoci. V duchu jsem si odpočítávala. Pak nahlas, nakonec se ke mně přidali i kluci. Téměř současně jsme se všichni pustili se slovem ,,Teď."
Trvalo to ještě tak minutu, než se na displeji objevila celá složitá spleť chodeb. ,,Cesta ven." Vernon mě vzal za ruku. Koukla jsem do jeho bledě modrých očí. Lehce jsem zamrkala a pak jsem ho pustila.
Mark vzal Melisu do náručí. Probrala se. ,,Meliso?" Obličejem se skoro dotýkal toho jejího. ,,Vernone! Probrala se." Vzala jsem ho k nim. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se jí. Byla značně zmatená..nedivím se jí. ,,Hej! Meliso?" Mark jí několikrát zamával rukou před obličejem, aby se vzpamatovala. ,,J-jo jsem.. Ale jak jste se tady všichni vzali?" Rozhlížela se. ,,A co se stalo?" Najednou rukou přejela přes svou hlavu. ,,On mě praštil! Ten hajzl mě praštil!" Najednou vyskočila. ,,Kde je? Praštím ho taky!" ,,Meliso?" Udiveně jsem zírala, jak jí pookřálo. ,,Klid. Už je pryč. A my bychom měli taky vypadnout. Za chvíli sem dorazí další skupina."
Sbalili jsme naše věci a podle plánku jsme šli ven. Narazili jsme na takovou studničku. Mark se do ní nějak podezřele dlouho díval. Melisa byla až jako poslední a já s Vernonem jsme šli napřed.
Melisa: Po tom, co jsem se probrala, jsme museli jít. Neměla jsem ani čas se trochu uklidnit a oddechnout si. Všichni pádili hrozně rychle a já zaostávala. Mark se zastavil. Zprvu jsem myslela, že na mě čeká, což mi přišlo milý, ale pak mi došlo ,že to nebude ono. On něco viděl v té studni, kolem které Becky s Vernonem s ledovým klidem prošli. Já bych nejspíš udělala to samé. ,,Co tam máš?" Naklonila jsem se před zábradlí, abych viděla to, co on. ,,Myslím, že kompas." Pronesl.







