Včerejšek byl docela dost náročný. Už jen podle písničky se to dalo očekávat. Už od rána mi hrála v hlavě písnička od Sunrise Avenue-Welcome to my life. I písnička od Simple Plan se stejným názvem se mi moc líbí. Takovéto písničky bývají často velmi emotivní a zasáhnou vás u srdce. No každopádně refrén zní zhruba takto:
Welcome to my life
You see it is not easy
But I'm doing all right
Welcome to my dream
It's the only one who needs me
And stays by my side
You see it is not easy
But I'm doing all right
Welcome to my dream
It's the only one who needs me
And stays by my side
A podle těchto slov by se dal charakterizovat i můj den. Začal jak jinak hádkou s mámou. Možná jste slyšeli o Profi-testech, které vám v podstatě řeknou na jakou školu byste měli jít. Já se rozhoduju mezi gymnáziem a střední zdravotnickou školou. Jenže mým drahým rodičům dost vadí, že tam chci jít. Je to časově náročné a taky si myslí, že mi to vůbec nepomůže. Jinými slovy rozhodují v podstatě za mě. A kvůli tomu se teď hádáme.
Pak jsem šla do školy. Přišla mi SMS, ať teda odevzdám na ty testy přihlášku, ale odpoledne mi stejně máma řekla, že se uvidí, jestli tam pojedeme. Takže jsme tam, kde jsme byli, co?
Ve škole jsme taky měli suplování na matiku. Ach lidi, já vím, že jsem vlasysta (moje vymyšlené slovo-je to od rasista, ale překroucené na vlasy->nesnáším blondýny), ale to, co se dělo o matice byl horor! Máme totiž nové (blonďaté) vedení školy. Nikdo jí moc nemusí a hádejte, kdo nás přišel učit na matiku? Je doufám jasné, že nadšení z chybění učitele, okamžitě sešlo. Její pronikavá vůně se nesla už z chodby a ze třídy jsme jí dostávali taky nějakou tu chvilku.
No a působ jejího učení? Tak za prvné učí naprosto jiným způsobem než učitel a nehodlá se podřizovat tomu našemu-tím pádem jsme se jen sotva chytali, za druhé s námi jedná jako s malými..já chápu, že se nechováme na 9. třídu (snad ani na osmou), ale nejsme v první! Tak třeba, když jsme si teda výjimečně stoupli na pozdrav, si nás musela prohlížet. Tak jsem využila situace, abych si sundala mikinu a její reakce? ,,Tak mi si počkáme, až se tady převleče.." Omg! Co je jí do toho? Výuku to nenaučuje nebo snad ano? No nic popojedeme.
O semináři z chemie bylo o zábavu postaráno. Celé to probíhalo na téma-dejte deváťákům vodu a uvidíte. To bylo docela fajn.
Po semináři jsme šli s holkama a zase jsme se smáli. Pak jsme párkrát nahodily smuný téma, ale to nám nevydrželo dlouho. Po cestě jsme hledali čtyřlístky-každé jsem slíbila jeden. Ke konci cesty jsem pak zhruba během 3 vteřin (né to asi přeháním, ale bylo to fakt krátce) našla jeden, tak jsem ho hned kamarádce věnovala.
Asi bych se měla ještě zmínit, že vždycky, když jdu holky doprovodit, si zajdu k babičce. S tou jsme se tak krátce bavili o již výše zmiňovaných testech. Přitom mi ještě museli popřát k svátku, tak jsem jí jen krátce řekla, jak mě štve, co dělají rodiče. Pak jsem se k ní vracela a zřejmě tam chvilku přede mnou dorazila mamka. Jen jsem oblékla bráchu (o tom bych se tak chtěla zmínit. Je mu 5 a musíme ho oblékat my?) a slyšela jsem, jak babička mámě něco říká. Navrhla jsem, že půjdeme k autu a co to zevnitř neslyším? Babička úplně v pohodě mámě všechno vyslepičí! To jsem to rovnou mohla dát do televize a vyšlo by to nastejno!! Ach, bože!
Jasně, že jsem se jí to chtěla pokusit nějak vysvětlit, ale ona to zamluvila, že babičku nebere vážně. Podle mě to tak není, ale ok.
Zase jsme se cestou domu stavovali v krámu. Chtěla jsem zůstat v autě. Potřebovala jsem se odreagovat hraním her. Rekord! Yes! A pak jako naschvál se mi hra sekne? Vážně? Takže zase k ničemu. Super.
Doma mě přivítá táta fackou, že jsem si dovolila přejít přes obývák v botek, zatímco on to dělá naprosto běžně. To snad není možný. Zvířatům dám dřívější nastřihanou trávu a jdu do pokoje. Ze zdola se ozývá křik. V naší rodině se pořád na někoho křičí. Už si začínám zvykat. Ponořila jsem se do učebnice ruštiny a snažila se ze sebe vydat jediné kloudné slovo..nezdařilo se.
Ani už se nechci vypisovat o zbytku dne. Vím, že čtvrtky mívám náročné, ale tenhle mi dal vážně pořádně zabrat. Ano, jednou jste nahoře a jednou dole, ale proč mám pocit, že se nahoru nemůžu vyškrabat?
Ps: Článek je psán 18.10.







