close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zážitky s motorkáři

8. října 2013 v 16:18 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
V sobotu jsme byli na akci ´Prasečí hody´ jen kousek od našeho domu. Pořádá jí spolek motorkářů (Starý fotři). Vždycky na jejich akce chodíme. Tentokrát jsem měla jít s kámoškama, ale pak to nevyšlo. I tak jsme se skvěle pobavili.
Šli jsme tam místo oběda a nějak jsme se tam zasekli do půl druhé. Brácha měl zrovna ten den horečku, ale jen slabou a pak se cítil líp a nechtěl odejít. Akorát chtěl čaj. A to je taky dobrá příhoda… Šla jsem dovnitř (pro vaši představu-hlavní výzdobu tam tvoří podprsenky a kalhotky zavěšené u stropu a všude jsou různé sedací soupravy a věci, co lidé vyřadili a věnovali sem). A ten jeden chlap se mě ptá, jestli jsem slečna. Tak ze srandy odpovím, že už jsem vdaná. Ten výraz! To bych vám přála vidět. ,,Kecáš!" Trochu nejistoty v tom hlase slyšet bylo. ,,No jasně, že kecám! Přece se nenechám chlapem vázat." To jsem měla vážně na kraji od totálního výbuchu smíchu. Najednou se kolem nakupili další a dali se do rozhovoru. Pak to zkazil táta, když se přišel zeptat, co je s tím čajem. ,,No vidíš-už tě chlap váže." Prohodili a zvali mě tam na večer. Jenže to se mi tak už nechtělo, jelikož to tady bývá docela zima.
No tak jsem se chlubila tátovi a jeho známýmu, co jsme tam zas řikala. Kamarád se samozřejmě nedal (taky má na mě furt něco) a povídá- ,,Takovejch slibů už bylo, že nechceš chlapa.." ,,No ale já neřekla, že nechci! Já řekla, že se nechci nechat chlapem vázat!" Taková dobrá stěrka. Neměla bych jít na právníka?
Pak jsme se bavili o tom, jak pořád říkám chudáci zvířátky, když jím maso, a teď si v pohodě dávám jitrnici. ,,No jo, ale jitrnice rostou na poli!" Směju se. No co? Napadla by vás lepší výmluva?
Pak hlásili, že ve dvě hodiny pojedou na vyjížďku vojenskými vozy. My jsme chtěli jet a dokonce i brácha. No teda po půl hodině přesvědčování a následnému dotáhnutí do vozu, aby viděl, jak to vypadá.
Dopadlo to tak, že v největším voze bylo narváno že někteří seděli i na podlaze, to samé v tom malém. A v našem? Jen já, táta a brácha. Nám to celkem vyhovovalo. Ještě před cestou jsme se ptali, jak dlouho se jede. Cesta měla trvat hodinu. Ještě nám řekli, že tam hodně fouká, což byl u bráchy problém. On má docela problémy s ušima a nejhorší je právě, když je průvan. Takže jsem mu cca 45 minut zakrývala uši. Zatímco vzorný otec si radši držel před nosem mikinu, protože tam vážně smrděl výfuk. Tak jsem mu pak řekla, ať se teda taky trochu stará o svoje dítě.
Přesedla jsem si do zadnější otevřené části a koukala na menší auto za námi. Za ním jela ještě tak pět set metrová řada motorek. Proto vždy, když jsme projížděli obydlenou oblastní, jedni motorkám nás předjeli a chvíli řídli provoz, pak nás zase dohnali.
Musím říci, že vzadu to byl vážně úžasný zážitek z té jízdy. Akorát bych se tam bála sedět v těch částech, kdy to tolik drncalo a houpalo, že jsme nadskakovali. To bych asi vypadla. Ani ten zápach tam nebyl takový, protože hned tam proudil čerstvý vzduch.
Vraceli jsme se domů. Už bývalo jen několik málo kilometrů a měli jsme to za sebou. Řidič se na nás otočil a povídá, jak jsme to krásně zvládli, že nebyly žádný problémy a…no a víte, co se říká o zakřiknutí.. Jen, co to dořekl, prudce zastavil. Táta v mžiku vyrazil ven. Řekl, že motorkář leží na zemi.
Snažila jsem se dozvědět, o nejvíce, ale musela jsem být s bráchou uvnitř. Všichni vykukovali stejně jako já. Uviděla jsem akorát hlouček lidí. Jeden telefonoval. Volá sanitku. Ta tam byla do minuty. To už se všichni vraceli. Ptala jsem se řidiče auta za námi, jestli je v pohodě. Odpověděl, že jo a že je to silnej chlap.
Táta mi pak doma řekl víc. Prý měl zapadlý jazyk a ten se mu snažil jeden motorkář vyndat, ale vůbec mu to nešlo, další tedy volal záchranku, všichni na něj naházeli bundy, aby mu nebyla zima, zbytek mu dával první pomoc. Jakmile nabyl vědomí, organizovali kdo kam pojede. Pak už jsme se většina vraceli zpátky před takovou řekněme louku a motorky to samozřejmě objížděli.
Doma z toho táta udělal ještě větší drama, než to skutečně bylo. Naštěstí z toho motorkář vyvázl bez větších zranění-pouze s naraženou bradou. Pochopitelně to vedlo k větě-Vidíš, jak jsou motorky nebezpečný?
To ještě povídal, že dostal smyk na místě, kde se jednou zabila jedna holka. A přitom je tam docela normální silnice. Nic neobvyklého! To se spíš divím, že se něco podobného nestalo v místech, kde jsme až nadskakovali na lavici, jak byla cesta nerovná a hrbolatá.

Celý den byl pro mě dost náročný. Když si pak představíte, jak rychle může život skončit…je to hrůza a to stačí chvilka nepozornosti nebo prostě obyčejná náhoda! To pak smích tuhne na tváři..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Bojíte se smrti?

Ne. Těším se na ní. 33.3% (8)
Trochu. 41.7% (10)
Ano. Hodně. 25% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama