close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (13)

24. listopadu 2013 v 21:12 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Druhý den Terencovi pomoci: Druhý den jsme se spolu ani moc neviděli. Jednou jsem ho sice zahlédla cestou na autobus, ale to bylo už z dálky. Všechno mě to štvalo-ta komplikovanost. To právě v autobuse jsem napsala první SMS určenou jemu. ,,Tak jak dneska bylo?" Pochopitelně jsem nemohla čekat, že mi hned tak odepíše. Sice parta něco tušila, ale stále jsme to chtěli udržet v tajnosti před Amber. Ví-li to ona, ví to všichni.
Doma jsem zchodila batoh na podlahu, sedla si k učení a četla si odborné názvy čehosi. Stejně to nebudu potřebovat, stejně si to nebudu pamatovat, ale musím se to učit-budeme psát. Hlouposti! Všechno to byli hlouposti… Vlastně jsem více uvažovala nad tím, jaký to má smysl, než abych se to učila. Je to k smíchu, ale dělám to tak často.
Z uvažování o smyslu učení mě vytrhl až Terence. Přišla mi od něj zpráva. Skvěle! Jak se máš ty? Doufám, že netrčíš doma. Usmála jsem se. Přála bych si, aby to tak nebylo. Co však dělat venku? Beth se doma ani neohřeje a jde na doučování.. Vlastně mám vůbec někoho jiného, než je ona? A Terence, chcete-li. Možná je pár lidí, kteří se se mnou baví, kteří se mnou rádi tráví čas, ale platí to tak i z mé strany? Svěřila bych jim své tajemství? Svěřili by ho oni mě? Napadá mě už jen Lucy, které věřím, ale ostatně ona o Terencovi neví!
Po dalších pár minutách uvažování jsem raději odepsala. Vážně si myslíš, že bych mohla být jinde? Musím se učit, ale nebaví mě to. Nějaké rady? Znovu jsem se do toho ponořila. Stejně mi to moc nešlo. Musela jsem na něho myslet. Bylo to divné. Přestat s tím? No tak! Neříkej mi, že tě to baví. Jdi ven nebo na počítač a oddechni si, hm? Celý Terence. Samá zábava a žádné povinnosti. Co takhle to zkusit? Přeci jen byl vždycky spokojený a nestresoval se tolik! Vlastně to není vůbec špatný nápad! Jo, máš pravdu. Nejspíš potřebuji oddech. Odhodila jsem sešit a vyběhla z místnosti k počítači. Zapla jsem počítač, otevřela internet a brouzdala po různých stránkách. Bylo mi fajn.
Kolem páté dorazili rodiče a všechno se to rozjelo-křik, vztek, výčitky a slzy! Vyběhla jsem raději nahoru a vzala do ruky telefon. Vyťukala jsem Terencovo číslo do číselníku a napsala krátkou zprávu. Potřebuji s tebou mluvit, máš čas? Musela jsem chvíli počkat, ale nakonec zavolal.
,,Ahoj, děje se něco?" Kývla jsem. Ani mi nedošlo, že mě nevidí. Vylezla jsem na balkon. ,,Takže asi nejsi v pohodě, co?" Odkašlala jsem si, abych měla aspoň trochu normální hlas. ,,To nejsem. Je mi hrozně. Trápím se, ale ani nevím, proč.." ,,A co chceš, abych udělal?" To jsem nevěděla. Jak mi vlastně mohl pomoct? ,,Já..potřebovala jsem slyšet tvůj hlas." ,,Neboj, to bude dobrý… určitě se to zlepší, vím to. Musíš myslet na něco hezkýho.." ,,Jako na tebe?" Napadlo mě jako první. ,,No né asi!" Z druhé strany byl slyšet jeho smích. ,,A to mi má jako pomoct?" Trochu jsem se usmála. ,,Hale.. No je vidět, že už je ti líp." Neuvěřitelné! Jak to mohl tak rychle zlepšit? ,,No to díky tobě..máš na mě dobrý vliv." ,,To bych se hádal!" Zasmála jsem se.
Na mobilu jsme strávili ještě několik minut a pak jsme se rozloučili. Ještě toho večera mi přišla SMS, aby mě zkontroloval. Tak co? Už je ti líp? Usmála jsem se. Odepsala jsem mu, že jsem v pohodě..
Třetí den Trencovi pomoci: Dneska nestíhám. Nějak jsme si to všechno špatně naplánovala a nejspíš nestihnu autobus domů, takže bych musela jet autobusem s Terencem a to on nechce-tím pádem se to všechno pokazí. Asi se na to všechno vykašlu a vyřeším to zítra..
Autobus odjíždí přesně na čas. Určitě bych ho nestihla, kdybych šla do knihovny a do papírnictví. Zabouchli se za mnou dveře, autobus se rozjel a já se koukla z okna a spatřila Terence. Nebyl sám. Byli s ním tři kluci z party a jedna holka. Nebyla to ale Amber! Byla to holka od nás ze školy, ale byla z nižšího ročníku. Co ta s nima dělá? Nemohla jsem z nich zpustit oči.
Terence k nám přišel úplně vysmátý. ,,Co to, že jsi tak v náladě?" Smál se. ,,Ale nic.. Jen jsem přijel s Kristin." Otevřela jsem dveře do pokoje a pustila ho dál. ,,Tak s Kristin..zajímavý." Uchechtl se. ,,To teda!" Začal se až podezřele žulit. ,,A neříkal si náhodou, že přijedeš sám?" ,,Ale! To ještě neznamená, že neprohodíme pár slov.." To vážně tak hrozně žárlím nebo se něco děje? ,,No tak fajn." Nechala jsem to být.

Chvíli jsme se bavili o tom, jak se cítím a co se mi honí hlavou. ,,To mi připomíná, že tu něco mám." Ukázal na batoh, který přinesl s sebou. ,,A co je to?" Odstrčil mě, abych na to neviděla. ,,Vzpomněl jsem si na to, jak si mi vyprávěla, že rozbíjíš věci a tak." ,,No?" ,,A něco mě napadlo." Z batohu vytáhl otlučené dlaždice. ,,Z nový práce." Zasmála jsem se. ,,Tak ty si seženeš práci a hned kradeš?" ,,Ne! To pozor, já nekradu.. oni sami mi je dali." ,,Vážně?" Nevěřila jsem mu. ,,Jo. Přece si nemyslíš, že bych zahodil job!" Protočila jsem oči. ,,To ne, ale nebudou jim třeba chybět?" Zavrtěl hlavou. ,,Jsou poničený a oni je nechtěl a mě se tak nějak hodily!" Usmála jsem se. ,,A kam se s tím můžeme jít vypořádat?" Těšil se očividně na jakékoli ulevení si. ,,Mám nápad!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké je někoho milovat?

Hřeje to u srdce. 38.9% (7)
Drásá to nervy. 11.1% (2)
Bolí to. 27.8% (5)
Trápí mě to. 22.2% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama