19. listopadu 2013 v 15:45 | WhitEvil
|
…tuto větu mi nedávno řekla kamarádka, když přišla řeč na blog a vůbec blogování všeobecně. Nebudu lhát, vrtalo mi to hlavou dost dlouho. Proč? Proč je vlastnění blogu nějaká věc, ke které se člověk snižuje? Co je na tom špatného? Já osobně jsem si blog založila, abych sama sebe prezentovala, vyjadřovala své názory a hlavně zveřejňovala své příběhy. To je snad něco špatného? No nevadí, popojedeme.
Ono vůbec, co to takový ten blog je? Jak to definovat? Blog je stránka, kam si autor/ka může psát o tom, co ho zajímá-film/seriál/herec/herečka/hudební skupina,… Takovéto blogy jsou většinou trochu na jedno brdo, jak se říká. Jelikož, co na tom filmu (nebo jiné již vypsané věci) uvidíte jiného? O tom se moc psát nedá. Maximálně o vašem vztahu k onomu a vašem názoru, ale o tom se nedá psát do nekonečna.
Něco jiného pak jsou FF (Fan Fiction) blogy. To jsou příběhy psané fanoušky o tom, na co je tedy blog zaměřený. To si myslím, že je dobrý věc (zároveň to může být i ráj pro haters, kterých je všude plno-očividně je jednodušší něco kritizovat, než mít cokoli rád). Fanoušci spolu sdílí spoustu pocitů a moci si o tom přečíst by je mohlo pouze potěšit. Pokud jsou tedy povídky kvalitní, ale o to stejně většinou nejde, protože to může být napsáno s chybami a nepřesnostmi, ale příběh bude mít děj a myšlenku..a to tedy aspoň já osobně hodnotím.
Následují blogy, co si lidé píšou jako deníček. To se přínosné spíše pro autory, protože jim ostatní mohou pomoci s trápením, poradit a jim v nepříjemné situaci. Často už pomůže jen samotné vypsání svých pocitů…ono se jednomu hned uleví, když to v sobě nemusí dusit. A abych nevypadala jako nějaký pesimista, musím říct, že život samozřejmě není jen jedna velká smutná záležitost. Ti šťastnější tedy můžou naopak psát o svých zážitcích a příhodách. To je pochopitelně větší legrace a požitek ze čtení. Pokud se jedná o vážně neuvěřitelně legrační historku, lidé se pro dávku smíchu budou vracet, ale to pouze do chvíle, než je to začne nudit.. A to už záleží pak na samotných autorech.
Mohla bych vyjmenovávat tucty a tucty dalších zaměření blogů, ale radši už se budu věnovat blogování. Dalo by se říci, že každý třetí už ve svém životě měl blog. Většina z nich však už zanikla a to z různých důvodů-nedostatek času, malá návštěvnost, nedostatek nápadů, kritizování od již zmiňovaných haters,… Teoreticky vás jistě napadne, proč si ti lidé založili blog, když ho po chvíli zruší. Proč? Žijeme ve 21. století a v této době je naprosto běžné, že vás ostatní ignorují, nevšímají si vás nebo nevyslechnou vaše názory a rovnou se starají o provedení svých nápadů. Proto se chtějí zviditelnit na internetu. Ovšem všechno bez určitých zásluh omrzí. Takže zhruba proto.
Nyní už k původní větě a tomu, na co jsem přišla já..a že toho je.
Nejjednodušší by samozřejmě bylo se jí zeptat, ale mě se to nechce rozebírat..já svůj blog mám ráda a nechci si ho zošklivit. A z tohoto důvodu jsem přišla na několik možností, proč by pro někoho měl blog znamenat ponižování sebe sama a nebo snad i nějakou slabost..
1. Mám jiné názory, než většina společnosti a bojím se, že mě za ně budou urážet a nadávat mi. Je lepší, když ho nebudu mít a vymluvím se na něco jiného.
Tahle možnost to nejspíš nebude, protože kamarádka z ničeho takového strach nemá! Její jazyk je ostrý jako břitva a odpovědi jakbysmet.
2. Mám jiné názory, než většina společnosti a lidé by mi za to mohli nadávat. To by vedlo k dlouhým debatám a argumentování a to já nemám zapotřebí. Hádat se s někým můžu i v reálu a nemusím se schovávat za obrazovku počítače! To dělají jen slaboši.
Toto už by mi k ní sedělo víc. Dalo by se říci, že je to v jejím případě nejpravděpodobnější…ale i tak to není důvod, proč by měla blogování brát za snižování se.
3. Mám stejné názory, jako většina a nemá cenu psát v podstatě tu stejnou věc několikrát jako to dělají ostatní. Radši budu využívat svůj čas k něčemu efektivnějšímu a smysluplnějšímu, než je nějaký hloupý blog.
To by mohlo sedět taky. Jen mi řekněte jaký názor má většina. Jak to asi pozná? To, že s ní každý souhlasí neznamená, že to je názor většiny-třeba jen nechtějí odporovat, jelikož to se s ní pak většinou protáhne..
4. Nebaví mě sedět celé hodiny u počítače, když bych klidně mohla být venku s kamarády. Nikdy jsem nebyla závislá na technice jako ostatní mí vrstevníci. Mnohem radši se věnuji třeba čtení knih nebo hraní her. Dokážu se zabavit mnohem lépe.
To tak trochu také navazuje na jeden z našich rozhovorů, co jsme vedly. Říkala mi, že jsem závislá na technice. Ano, možná jsem. Ne, nevydržela bych moc dlouho bez notebooku, protože já už to beru tak trochu jako svou povinnost. Prostě musím něco psát, jinak nebudu mít 29 článků, pak poruším svůj slib daný sobě a následně to všechno půjde do kytek…
Ale na druhou stranu na tom nejsem tak zle. Rozhodně bych nevytáhla o hodině mobil a nezačala si s někým psát o tom, jaká je hrozná nuda a podobných blbostech. Respektive bych nepsala nějaký ze svých příběhů popřípadě článek.. A to je u většiny naší třídy naprosto normální!
5. Je to trapný! Chci být originál a né zapadat do nějaké řady blogerů! Blogeři nemají co na práci a tak píšou nějaký kraviny na svých blbých stránkách!
Přemýšleli jste už někdy nad tím, proč lidé tuto hlášku používají? Co tím sledují? Ve své podstatě je i samotná hláška trapná.. To přeci každý může už jen ze závisti říci, že to co dělá nebo vlastní někdo jiný, je trapný. To, co je pro vás trapné, je třeba pro někoho jiného děsně cool a rozhodně by ho tento váš komentář nepotěšil. Ale to přece neznamená, že by se jeden z vás mýlil! To pouze říká, že každý má jiný názor, pocity a vkus na onu věc.
Já bych také mohla říci, že FB je trapný, protože ho nemám a přijde mi jako blbost si jej vůbec zakládat. A někdo jiný může zase říci, že je to ta nejsuprovější věc v jeho životě a bez něj by nemohl žít (i tací jsou).
Pak by ve své podstatě byl celý svět trapný a zároveň IN! Konec konců ve finále se to vynuluje a všechno bude v takovém tom zlatém středu;)
Pokud vás napadli jiné možnosti nebo byste se rádi vyjádřili k blogování a názoru ostatních na vlastnění blogu, jen do toho! Ráda si vše přečtu a nikoho neodsuzuji!
Ps:Je mi jasné, že by jí asi moc nepotěšilo, že mi dala téma na článek, ale i tak jí děkuji;D (a to není myšleno jako provokace..;))
Já si nemyslím, že blogování je trapné, ale stydím se o tom mluvit před přáteli. Oni by asi chtěli pak vidět můj blog a nemuseli by zrovna kladně přijmout to, co tam je napsáno. I když zase na druhou stranu, mám kamarádku, kterou jsem poznala přes blog.