Okamžitě jsem se zastavila. ,,Cože?" ,,No vážně." Ukázal do studny. Uviděla jsem tam jakési kolečko, ale nedokázala jsem to tak dobře rozpoznat. ,,Hej lidi. Pojďte sem." Zatahala jsem Becky za kapucu. Byla očividně zabraná do displeje toho přístroje. ,,Co je?" Osupila se na mě. ,,Máme kompas!" Vernon se málem přerazil, jak se dral k Markovi. ,,A kde?" ,,Tam." Mark ukázal do pěkné hloubky.
,,Nepočítáte doufám s tím, že tam vlezu." Otočil se na nás. ,,Ne. Já tam jdu." Vložil se do sotva začínající diskuse Mark. ,,A jak asi?" Becky vytáhla z batohu provaz a Mark ze sebe svlékal oblečení a Vernon se dal do odsouvání mříže, která byla přes studnu. ,,To jako myslíte vážně? Co když se ti něco stane?" Otázka směřovala ke skoro nahému Markovi. ,,Já to zvládnu." Odbyl mě a přivazoval k sobě provaz. Druhý konec už byl přivázaný k zábradlí u studny. ,,Marku." Vzdechla jsem. ,,Mel, běž radši hlídat." Odbyl mě znovu. Tentokrát to bolelo. ,,Jasně." Urazila jsem se a šla kousek napřed, abych mohla později partu varovat.
Uslyšela jsem křik. Hrozně jsem se lekla. Málem jsem měla infarkt. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že je to další skupina. ,,A nyní pokračujeme tudy." Vytřeštila jsem oči. ,,Ehm..Co takhle přidat?" Vracím se k Markovi. Vernon samozřejmě nic nedělá, Becky lehce panikaří, ale Mark se v klidu brodí vodou a loví v ní kompas. ,,Markůůůů!" Lomcuju silně se zábradlím. ,,Nemáme čas!" Slova cedím přes zuby. ,,Mám to." Křikne. Ještě v té chvíli nám nad hlavy vyletí kompas. ,,Ať nespadnééé." Křičí Vernon. Becky ho má.
Mark se snažil vyškrabat zpátky nahoru. Vernon mu podal ruku, ale Mark ucukl. Ah, ten je tak paličatý! Radši by tam spadnul, než aby přijal cizí pomoc. Najednou si všímám hlasů. Tentokrát jsou už blízku. Ohlédnu se. Becky rychle schovává kompas za záda. Stojí tam před námi skupina o zhruba patnácti lidech. Všechny jejich pohledy pochopitelně směřovali na Marka. Musíme se z toho nějak vymluvit…vzato kolem a kolem to je priorita. ,,Ehm…ahoj." Vykulila jsem oči. Několik dívek ze skupinky zrudlo a paní průvodkyně taky nebyla zrovna v klidu. Z Marka nikdo nezpustil oči. ,,No spadla mu tam padesátka." Otočila jsem se na ty dva a věnovala jim jeden nervózní pohled jako žádost o pomoc. Nic..jak jinak. ,,No znáte muže-pro korunu by si koleno nechali vrtat." Věnuji celé skupině úsměv a nohou k Markovi posílám jeho triko.
Dámy ze skupinky už začínají omdlévat. Co s ním ksakru mají? Postavu má nic moc a jediné hezké na něm jsou jeho oči, které má teď stejně zabořené k zemi. ,,No a to asi půjdete s naší skupinou, když jste se tak oddělili." Kousla se do rtu. ,,Ne ne. My máme skupinu hned za rohem." Odsekla jsem a strčila do kluků. ,,Nashle!" Křikla jsem a tlačila jsem Marka před sebou. Ten občas klopýtl o své kalhoty. ,,Jdi." Zavrčela jsem. Za námi ještě doznívalo chichotání.
Becky: Odcházeli jsme ven. Padli jsme vyčerpáním. Jakmile, jsem nabrala síly, vytočila jsem Benedictovo číslo. ,,Hádejte, co se NÁM povedlo?" Z telefonu se ozval šumivý smích. ,,Tuším." ,,Potřebujeme odvoz. Trochu se nám to zkomplikovalo a pochybuju, že teď dokážeme vůbec nějak fungovat." ,,Jo. Jasně. Hned někoho vyšlu."
Očima jsem přejela před Vernona. ,,Počkejte tady." Vytáhla jsem z kapsy pár drobných a koupila všem zmrzliny. Jejich snězení z nás vysálo veškeré zbytky energie. Pak přijelo auto-správně jen jedno. V zadu jsme se mačkali já, Vernon a Mark a vepředu si hověla Melisa. Jeli jsme do hotelu. Tam se zdržíme na nejvýš tak jednu noc. Opět budu v pokoji s Vernonem. Jsem z toho trochu nervní. Možná si pokoj s Markem vyměním. Chtěla bych si taky na chvíli promluvit s Melisou. Zatím jsem s s n neměla příležitost mluvit.
Melisa: Vybalovala jsem si v pokoji, když přišel Mark. ,,Ahoj. Tak už si to slyšela?" Zavřel za sebou dveře. ,,Co slyšela?" ,,Becky a Vernon!" ,,Ehm?" Nevěděla jsem, k čemu míří. ,,Dali se dohromady! No teda né úplně, ale jsou hodně blízko. Rozhodli se to spolu vyzkoušet." ,,To je fajn." ,,Co si o tom myslíš?" ,,Hm?" Moc jsem nevěděla jak reagovat. ,,No zníš tak nějak..zvláštně." Zvedla jsem se od haldy věcí. ,,No přeju jim to." ,,Ale?" On věděl, že to dodám. ,,Myslím si, že je to neprofesionální." Nadzvedl obočí. ,,Takhle se nestrachuješ jen o jeden, ale rovnou o dva životy. Je to stres na víc a to si myslím nepotřebujeme." ,,Aha." Kývl. ,,Jo a Becky si chtěla o něčem popovídat, tak vás radši nechám." ,,Jasně." Mávla jsem rukou na rozloučenou.
,,Čau." Sedla jsem si na postel. ,,Musím ti říct něco úžasnýho!" Becky si sedla vedle mě. ,,Chdoíš s Vernonem?" Naklonila jsem se k ní. ,,Jo, ale… Ten Mark taky všechno vykecá!" Zavrčela. ,,No jo." ,,Nevypadáš moc nadšeně." ,,Hm." Pokrčila jsem rameny. ,,No každopádně jsem si s tebou chtěla promluvit. Celou dobu jsme na to neměli moc času." ,,To ne, ale víš já bych teď asi potřebovala trochu času. Musím si pořádně projít svoje myšlenky, víš." Zamrkala jsem na ni. ,,Aha. No tak já zatím půjdu." Mávla na mě. Znovu jsem padla na postel a začala jsem zhluboka oddychovat.
Becky: Prošla jsem kolem našeho pokoje. Uslyšela jsem kluky. Zajímalo mě, co si asi tak ti dva mohou povídat. Přitiskla jsem ucho na dveře. ,,Já to znám. Ale s ní to nebude tak jednoduchý… Ah jo." ,,Já vím, ale všechno chce svůj čas. Musíš si k ní najít cestu." Pak mi to došlo. To, že Melisa očividně žádný vztah nechce a Mark… Do háje! Tohle bude horší, ale já myslím, že vím, co udělat.








zase moc hezký :)
jen tak dál