Slezli jsme dolů. Melisa s Markem šli první a Vernon šel se mnou v zadu. Bylo vidět, jak se Mel bojí, protože Markovi dost slušně mačkala ruku. Jemu to pochopitelně nevadilo. Vernon využil situace a chytil mě za ruku. ,,Hale co to mělo znamenat?" Chvíli Jsem nechápala. ,,To letadlo." No a já už si myslela, že to máme za sebou a nebudeme to muset řešit. ,,Řikala jsem ti přece, že je chci dát dohromady." Trochu klopýtl a jak jsem tomu chtěla zabránit, praštila jsem ho rukou. ,,Jau." ,,Promiň." Otřepal se. Nejspíš ho to ani tak moc nebolelo. ,,To je dobrý. Mě spíš vadí, jak strašně moc se snažíš o jejich vztah, ale na ten náš kašleš." To mě hodně zamrzelo. Nechci, aby si to myslel. ,,To není pravda. Já jen chci, aby všichni byli šťastní, ale rozhodně nechci, aby si to ty nebo dokonce my odnášel." Zakopl znovu, ale tentokrát to stačil vyrovnat dříve, než jsem mu uštědřila další ránu. ,,Do háje." Nakopl kámen. ,,Doufám, že na mě nejsi naštvanej." Zhluboka se nadechl. Nejsem. Vždyť na tebe bych se nemohl zlobit dlouho." Políbil mě na čelo. Nejsem si jistá, zda to byl jeho plán nebo se jen v té tmě nestrefil, ale nevadilo mi to.
Dlouho nám nevydrželo být spolu, protože najednou z ničeho nic přiběhl Mark, že si musí s Vernonem o něčem urychleně promluvit. ,,A prosím, ať se Melisa drží vepředu." Protočila jsem oči. Vernon se dozví všechny pikantnosti a já zas nic. A přitom se nejvíce zasluhuju o jejich dání dohromady. No nic.
Přišla jsem k Melise. ,,Ahoj. Ta co, jak to zvládáš?" ,,Moc ne." Cítila jsem, že se třese. ,,Určitě za chvíli bude konec." Uklidňovala jsem jí. ,,Kdyby tu aspoň nebylo tak příšerný horko." V tom se za mnou objevil Vernon. Nejspíš dostal za úkol odvést pozornost od Marka, ale nechápu, co ten chce dělat. ,,No jo za to může to topení." ,,Topení? Proč by tady topili?" Bombardovala ho sými slovy Mel. Byla očividně tak nervózní, že si to ani neuvědomovala. ,,No tak taky potřebují na něco teplo-třeba na smažení.." Snažil se zachránit situaci, ale moc mu to nevyšlo. ,,No tady určitě rádi smaží, že?" Vážně hodně nervózní… ,,No snad můžu mít svůj názor." Melisa si odfrkla. ,,No tak já mlčím." Dodal a zase zmizel s Markem v zadu.
,,Tak jak to jde s Vernonem?" Nadhodila nové téma. ,,No docela dobře, proč?" ,,Já jen, že si nám tak nějak hodně ochotně přenechala to místo v letadle, tak mě to zarazilo." Povzdychla jsem. Asi to bylo až moc nápadné. Na to si příště musím dát pozor nebo mi na to nakonec přijde. Melisa není blbá. ,,Jo tohle. Byla jsem prostě unavená." ,,Nespala si." Vyhrkla téměř okamžitě, jakmile jsem dořekla to svoje. ,,Jo, ale odpočívala jsem." ,,No dobře." Radši jsme už moc nemluvili.
Najednou do něčeho narazila. Záhy do nás vrazili i kluci. ,,Jau." Melisa si mnula čelo. ,,Ty si pako." Smál se jí Mark. ,,Na tebe nemám." Odsekla. ,,Co to vůbec je?" Zajímala se. Hleděli jsme na velké těžké železné dveře. ,,Jak je otevřeme?" Zeptal se Vernon, ale Mark se neobtěžoval se zodpovídáním otázky. Prostě začal brát za dveře. ,,Tak mi snad pomůžete, ne?" Všichni jsme se chopili kusu dveří a zabrali. Dlouho se nic nedělo, až pak začaly skřípat. Dveře jsme pomalu táhli po písku a proto to působilo ten hrozný zvuk. ,,Ááá. To je strašný." Stěžovala si Melisa. ,,Zaberte." Zavrčel Mark a pak na sebe málem svalil celé dveře. Bylo to.
Melisa se jen koutkem oka koukla na Marka a pak se drala dopředu. Vernon mu nabídl ruku, ale Mark potměšile vyskočil na vlastní nohy. Za dveřmi se ozval úžas. ,,Wow!" Narvali jsme se tam taky. Dostali jsme se do naprosto nádherných zahrad nějakého bohatého pána nebo rodiny. Bylo to tu naprosto jiné, než venku. Všude bylo zeleno od květin a z domu byl slyšet smích. ,,Schovejte se!" Někdo zakřičel a shodil mě na zem. Zvedl se hrozný oblak prachu ze zaprášené cesty, kam jsme dopadli. Jakmile se rozplynul, zjistila jsem, že to byl Vernon. A zatímco jsme se my dva krčili, Melisa s Markem stáli opodál a schovávali se ve stínu chodby.
Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali. ,,A co tady vlastně děláme?" Zeptala jsem se, když všichni ostatní mlčeli. ,,No hledáme." Mark nahodil ten svůj úsměv ala děláš si ze mně srandu a protočil oči, aby to celé ještě více podtrhl. ,,A co přesně hledáme." Doplnil mě Vernon. ,,No to taky nevím." Odsekl Mark a dral se do jedné z přilehlých chodeb. Melisa náš zastavila. ,,Nějak se mi to nezdá. O té chodbě přece musí vědět…" Vernon ze sebe rychle chrlil další svou teorii. ,,No je logické, že o tom ví, ale to by pro nás mohlo být dobře. Třeba to totiž jsou nějací Benedictovi příbuzní a on u nich pro nás schoval ten vzkaz nebo co to je." Zastavila jsem ho v pauze na nádech. ,,To už stačí." Svraštil oči. ,,No možná máš pravdu, ale třeba je to taky jenom zkouška. Proč by kolem toho asi dělal takové haló, hmm?" Vernon ze sebe serval mou ruku. Očividně se chtěl hádat. Mezitím jsem se vzdálila a dala jsem se do přemýšlení sama za sebe.
Melisa: Právě jsem byla uprostřed malé roztržky s Vernonem-vyhrávala jsem! ,,Připadá ti snad, že by nám dal Benedict něco zadarmo?" A než jsem stačila doříci další argumenty, trefilo mě něco do čela. Zvedla jsem hlavu. To Mark. Hodil po mě kus hlíny. Byl už někde v druhém patře a mával na nás, abychom šli taky. Vypadá to, že moje argumenty jsou na jeho blbost krátké…








moc hezký