close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(24)

18. listopadu 2013 v 17:57 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Běželi jsme dovnitř. Byla tam spousta schodů a nespočet pokojů. Zdál se to být naprosto normální rodinný dům. Opatrně jsem nahlédla do každé místnosti, kolem které jsme prošli. Byli tam lidé. Všude! Jak nám asi Mark zaručí, že si náš nevšimnou? Do háje! Já věděla, že je tohle ten nejstupidnější nápad..
Dostali jsme se k Markovi. Vernon se dral vpřed a Becky zase zůstávala pozadu a neustále se ohlížela. Těší mě, že aspoň my dvě jsme opatrné. ,,Můžeš mi říct, proč si sem lezl?!" Strčila jsem do něj. ,,Hale! Náhodou jsem zjistil, že tenhle dům se dědí už necelých sto let v této rodině a je tu i jedna část podobná modlitebně." Chvástal se. ,,Ale jak..?" Ukázal přímo za mě na kamennou destičku. Bylo tam psáno něco o historii domu a z jakých místností se skládá. ,,A proč je to tady?" Mark protočil oči a zabodl prstem do místa, kde se psalo, že to kdysi bylo muzeum. To by tak odpovídalo a kamenná destička tu zůstala, jelikož je zabudována přímo do domu. ,,A kde se podle vás TADY ukrývá vzkaz?" Vložila se do naše rozhovoru Becky. ,,V modlitebně. Teoreticky vzato tam stejně moc lidí dnes nebude a taky by se to tam skvěle dalo ukrýt." Musím přiznat, že tuhle situaci zvládl vcelku dobře. ,,A kde vlastně je?" Zeptal se Vernon. ,,Už to zjišťuju!" Zvolala Becky, už zase měla v ruce další přístroj.
Ačkoli Becky pracovala, jak nejrychleji mohla, trvalo to dost dlouho a s narůstajícím časem se zvyšovala šance, že nás tu někdo objeví. ,,Becky? Nemohla bys to urychlit?" Strčil do ní Vernon. ,,Minutku." Ani se neobtěžovala zvednou oči od displeje. Uslyšeli jsme kroky. ,,Zlato, vážně by bylo potřeba už jít." Cedil Vernon slova mezi zuby. ,,Ještě chvíli." Znervózněla. Někdo se blížil, ale Becky se odmítala hnout. ,,Tak a jdeme." Vernon jí prostě vzal, přehodil přes sebe a nesl. ,,Co to děláš?" Mrskala sebou. ,,Pšššt!" Zacpal jí pusu a odnesl za roh, kde jsme se ukryli. ,,Někdo tam byl." Odpověděl. ,,To stačilo říct." ,,Neposlouchalas." Koukla jsem na Marka. Vypadalo, že už mu zase něco v hlavě šrotuje..
Asi po dvou minutách se Becky podařila zjistit poloha modlitebny. Horší bylo, že se jí už nepodařila zjistit cesta k ní. Šli jsme tedy různými místnosti, kde nebyli lidé, abychom se k ní co nejvíce přiblížili. Našli jsme ji.
Vešli jsme dovnitř. Všichni jsme se prostě rozprchli a začali jsme hledat něco, co by připomínalo vzkaz. ,,Co tohle?" Ukázal Vernon na destičku. ,,Proč myslíš?" Naklonila jsem se přes něj. ,,No všechno je tady ze stříbra, ale tohle je jedině z oceli a navíc je tu tohle." Ukázal na písmeno v pravém horním rohu-B a písmeno v levém dolním rohu-R. ,,Benedict Rosel." Pronesla jsem. ,,ale je to latinsky." Namítla jsem. ,,A do háje!" Rozhodil rukama Mark. ,,Co se děje?" Zvedla jsem se a vyšla z uličky, bych na něj lépe viděla. ,,No právě mi došlo, proč to Benedict zavolal mě…" Dřív, než stačil dokončit větu, otevřeli se dveře. S nepříjemným skřípotem někdo vešel do místnosti. Všichni jsme okamžitě zmizeli mezi lavicemi, ale jak se nepozorovaně dostat ven?
Mark mi poklepal na rameno. ,,Co teď?" Šeptla jsem, ale i tak mi můj hlas přišel hrozně hlasitý. Hlavou naznačil, abych ho následovala. Potichoučku jsme se dostali až na konec lavic. Teď už jen dostat se přes uličku přímo ke dveřím. Becky s Vernonem už tam byli. Mávali na nás. Mark využil situace a přelezl. Bylo to ale hodně slyšet. Tři ze čtyř lidí se okamžitě otyli tím směrem. Chvíli se tam dívali. Nyní mávali na mě. Byla jsem nervózní. Pohla jsem se a zavrzala pode mnou jedna ze starých parket. Otočili se dva lidé. Jen kvůli jednomu pohybu.
Seděla jsem jako přimrzlá k zemi. Nemohla jsem se pohnout. ,,Dve-ře!" Nevydala jsem téměř žádný zvuk-pouze jsem artikulovala tak, aby mi rozuměli. Becky kývla a pomalu je otvírala. Skřípali snad ještě hlasitěji. Někdo vepředu se zvedl. ,,Budu je muset promazat. Šel blíž. Nebyl čas! Becky rozrazila dveře a všichni do nich vlezli. Musela bych riskovat prozrazení. Naštěstí za mnou stála parta. Někdo spustil hrozný zvu, který donutil všechny, aby si zacpali uši a ten muž se i otočil. To byla moje šance. Vyběhla jsem ven. Dveře zůstali dokořán.
Utekli jsme pryč tou samou chodbou. Otočila jsem se na Marka. ,,Takže, proč to volal Benedict zrovna tobě?" ,,Tak trošku si myslí, že latinsky umím…" No to snad ne. ,,A proč si to jako myslí?" Naklonila jsem hlavu na stranu. ,,Přišlo mi to jako sexy vlastnost." Měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy. ,,Sexy? Španělština je sexy…" Becky se smála. ,,Ale co teď s tím!" Ozval se Vernon a přitom vylézal ven. ,,Mohla bych to přeložit." Navrhla Becky. ,,Ty snad umíš latinsky?" Všechny pohledy teď směřovaly k ní. ,,Ne, ale pomocí překladače se ten text dá přeložit." Ukázala na nabídku jazyků. ,,V tom případě se zítra vrátíme." Protočila jsem oči. ,,Zase budeme napravovat tvojí chybu?" ,,Jak zase?" Mark se naštvaně otočil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kterou zem byste rádi navštívili?

Ameriku. 0% (0)
Anglii. 40% (2)
Itálii. 0% (0)
Německo. 0% (0)
Rusko. 20% (1)
Španělsko. 40% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama