Becky: Vraceli jsme se naštvaní. Štvalo nás, že jsme neuspěli, ale na druhou stranu jsme mohli být vůbec rádi, že žijeme a nechytili nás. I tak nám všem bylo mizerně. Melisa byla naštvaná na Marka, já na naši nepřipravenost a celkovou improvizovanost akce. Chovali jsme se dětinsky a to už se nesmí stát! Příště už musíme vědět přesně, jak to celé bude probíhat.
Šli jsme už docela dlouho a mě to hodně unavovalo. ,,Kam to vlastně jdeme?" ,,Nevím, ale hodně daleko." Řekl Mark. To jsem přesně nechtěla. ,,No já bych tak daleko chodit nechtěla. Vy se chcete zítra tolik vracet?" ,,V tom má pravdu." Přitakal mi Vernon. ,,Já na to kašlu, hlavně už si chci oddechnout." Pronesla Melisa. Mark nereagoval. ,,A co to zkusit tady?" Navrhl Vernon. Opět žádná reakce z Markovi strany. ,,Hej!" Doběhla jsem za ním. ,,Co si sehnat nocleh tady?" Musela jsem ho předběhnout, aby mě vůbec začal vnímat. ,,Marku!" ,,Co?" Dala jsem ruce v bok, abych tím zdůraznila svá slova. ,,Co přespat tady?!" ,,Třeba." Odstrčil mě z cesty. ,,Tak fajn.."
Slušně jsme zaklepali a otevřela nám postarší paní s milým úsměvem. Jediný, kdo by jí mohl aspoň trochu rozumět, byl Vernon. Ovšem to Marka vůbec nezajímalo. Vecpal se dopředu a začal artikulovat. ,,My.." ukázal na naší skupinu, ,,bychom chtěli" ukázal na ni. ,,u vás přespat." Položil si hlavu na sepnuté dlaně. Vernon se uchechtl a odstrčil ho stranou. Následně začal předvádět svou perfektní znalost jazyků. Hádám, že Melisa i Mark mu rozuměli stejně jaké já, jen naše jména a to bylo vše.
Po delší rozmluvě se paní usmála a naznačila, abychom šli za ní. Krátce nás provedla menším leč útulným domečkem. Vernon se na nás otočil. ,,Říká, že nás tu klidně nechá, že vypadáme jako milí lidé, ale má jen jednu volnou ložnici. To znamená, že jednu volnou ložnici. To znamená, že dva z nás budou muset strávit noc na této soupravě v kuchyni." V hlavě se mi hned objevil další nápad. ,,Tak já myslím, že mi to tu skousneme, ne?" Markla jsem na Vernona. Ten jeho vražedný výraz mě vyděsil. Melia vykulila oči. ,,No, když se vám chce.." Prohodila a zalezla do ložnice.
Ve chvíli, co se za Markem zavřeli dveře a starší paní nás s přáním hezkého spánku a oznámením, že večeře bude za hodinu a půl, odešla, Vernon rozhodil rukama a sedl si. ,,To nemůžeš myslet vážně! To ti vážně tolik záleží na jejich vztahu?" Přisedla jsem si k němu. Ani jsem moc nevěděla, co říci. ,,No..já." Skočil mi do řeči. ,,Proč to děláš?" Povzdechla jsem si. ,,Já chci, aby všichni byli šťastní. Chci, aby tu všichni měli někoho, u koho by byli v bezpečí, kdo by je měl rád. Chybí mi rodina, víš. A ty jsi mi s tím hrozně pomohl..pomáháš. Jsem šťastná, že jsi tu pro mě-možná proto chci, aby ti dva měli ten samý vztah, nezaslouží si to snad? Nezaslouží si být tak šťastní jako jsme my?" Odhrnul mi vlasy z čela. V očích se mu lesklo něco, co vzdáleně připomínalo slzy. ,,A prčo si tohle neřekla hned?" Pokrčila jsem rameny. ,,Myslela jsem si, že to nebude nutné.."
Melisa: Zaběhla jsem do ložnice. Rukama jsem si zakryla obličej a zhluboka jsem dýchala, abych se uklidnila. ,,Co ti je?" Přisedl ke mně Mark na postel. ,,Ale nic." Rukama jsem sjela níže tak, aby oči byly venku. Hleděla jsem do prázdna. Na bílé stěně se vyjímaly dva obrazy moře. ,,To je kvůli dnešku? Kvůli tomu, že to nevyšlo?" Zakroutila jsem hlavou, ale v hlouby duše jsem tvrdila opak. Bylo to přesně kvůli tomu. ,,Já vím, že je." Usmál se. ,,Já…čekala jsem to jednodušší. Netušila jsem, že to už teď začne být tak složitý..tak těžký! Nechci, aby se to komplikovalo. Tohle mi nikdo neřekl-že to bude takový nápor na psychiku. Chtěla jsem jen pomoci ségře a užít si trochu dobrodružství-adrenalinu, víš?" Zvedla jsem se, abych viděla na reakci v jeho tváři. ,,A kdo jo? Ale přijali jsme to..možná, že jsme blázni." Nadlehčoval to nebo měl ve své podstatě pravdu? ,,Možná."
Večer jsem zalehla do postele a hned jsem usnula. Ta milá paní nám připravila sytou večeři a celková únava k tomu tak přispěla. Navzdory tomu jsem se vzbudila relativně brzy. Bylo pár minut po sedmé hodině. Posadila jsem se v posteli. Opět jsem hleděla na ty dva obrazy. Nezměnilo se tu nic..tedy skoro nic. Něco..nebo spíš někdo tu chyběl.
Vyletěla jsem do kuchyně, kde seděl Vernon s Becky a ta paní už zase něco kuchtila. Nádherně to vonělo. ,,Kde je Mark?" Vyhrkla jsem tak hlasitě, až to tu paní vytrhlo od vaření.
Ps:Pokud jde o to překvapení-dneska/zítra (podle času) se zde objeví článek s 10věcmi, na které se můžete v první části příběhu těšit-čtyři budou ke každém hlavní postavě zvlášť, čtyři budou pro některé společné (nějaké konverzace mezi někým, zvláštní události,..) a dvě budou takové obecné... Ale nebude to jen tak! Všechno něco stojí a ani toto nebude výjimkou! A jaká bude cena? To už se dočtete ve článku s fakty+bude tam i odůvodnění a bližší informace k celému příběhu a mým plánům se Šťastným koncem obecně-kdy plánuji dokončit první část, jak budu pokračovat v psaní, jestli budu pást i z pohledů jiných postav,...







