Vzpomínáš ještě na léto minulý??
Jak všechny dny bezstarostně plynuly?
Tenkrát jsme se všemu smáli,
jako bychom se ani smrti nebáli.
Tys to pak všechno zahodil,
ze světa štěstí si mě sprovodil.
To, co si udělal, se neodpouští…
kvůli tobě jsem odsouzena brodit se pouští…
Pouští zapomnění
a neříkej, že tobě to jedno není!
Vzpomínáš si ještě na, v očích mých, lesk?
Vždy si mi na blízku byl,
pak si udeřil, jak blesk
a všechno hezký smyl!
Ještě před týdnem jsem byla holka bez starostí,
ale dneska cítím až do morku kostí,
že si mě zničil.
Naše tajemství si všem vylíčil.
Lhal si, že se ti líbím
a teď lžeš, že ti chybím!
To všechno je pryč!
Upletl sis na sebe bič,
kterým tě někdo jednou potrestá, snad.
Někdo, koho budeš milovat.
Vzpomínáš ještě na můj úsměv?
Na naše doteky?
Všechno hezký si proměnil v hněv
a do srdce mi zabodal kolíky!
Náš vztah si prodal
za slávu a peníze.
Nakonec si dodal,
že se k sobě chováme cize.
Vem si všechny mí slzy,
všechen můj vtek,
ať víš, že mě to nemrzí
a vběhni do náruče další holek,
co o tobě nic neví
a jsou úplně levý!
Vzpomínáš na naši marnivost?
Pamatuješ na naše dary?
Lásku si proměnil v žárlivost,
prachy a tuctový káry!
Stírám ze svých rtů růž,
mažu z paměti věci, co se stali.
Beru do ruky nůž,
zpevňuju svoje svaly.
Možná jsem už ubohá a chorá,
ale ty si zhouba světa!
Na mě už lepší svět čeká,
na tebe jen odveta.
Poslední pohled na svět,
poslední slova.
Mám chuť vrátit vše zpět
a zažít to znova.
Ač můj důvod možná není pádný,
přeju si nedělat chyby žádný.
Vzpomínáš si už na tvou zradu?
Byla jsem někdo, kdo chtěl radu
a tys mě zabil,
doslova mě vysál a oslabil.
Jsem teď odsouzená bloudit tmou
a jsi to TY, kdo má na rukou krev mou.







