Po příjezdu rodičů se však všechno změnilo. Rozhodli se, že mi musí přístřihnout křídla a to přesně znamenalo-žádný internet, žádné scházení s kýmkoli a už vůbec žádné sledování televize dlouho do noci. Všechno skončilo! Byla jsem strašně naštvaná, ale spíš na sebe než na ně. Teď si budu muset dávat víc a víc bacha na to kdy a jak se s Terencem scházíme. Jsem na to vážně zvědavá.
Den 11-bod zlomu. Doma už se to nedalo vydržet. Hodně jsme se ráno chytli a já musela jít do školy pěšky. Bavili jsme se tam chvíli s Trish a pak jsem se začala učit na ájinu, ale moc mi to nešlo. Většinu času jsem pokukovala po Beth. Všimla jsem si jak na sebe s Brendonem pokukují. Musela jsem se tomu smát..
Šli jsme s Beth do krámu a bavili jsme se o klucích. Beth o Brendonovi moc neřekla jenom, že to rande bylo fajn. Očividně se o tom moc nechtěla vybavovat. ,,Hale, ten nápad, že to Terencovi všechno řeknu, byl blbej. Já na to kašlu.. Vidím, že ho štve, jak s tím nemůže nic udělat a všimla jsem si, že má dost svých starostí a momentálně se s nimi potřebuje vypořádat víc než já." Beth už to ani nepřekvapovalo. ,,Myslela jsem si to." ,,Měla jsem si to lépe promyslet. Mělo mě to hned napadnout." ,,Takže mu budeš lhát?" Dobrá otázka. ,,Mám snad jinou možnost? Bude to pro nás oba lepší.. Rozhodně to bude lepší pro něj!" Beth se usmála. ,,Je hezký vidět, že se máte tak rádi.." Usmála jsem se. Jen, aby to ještě byla pravda.
Odpoledne jsem jela domů, musela jsem dát našim vědět, že jsem dorazila a oni mi hned dali seznam úkolů, co mám udělat. Moc jsem nechápala, jak mi zrovna tohle má pomoci s učením, ale o s tím nadělám..
Táta po příchodu domů hned kontroloval, jestli jsem všechno udělala správně a pak mě se slovy- ,,Můžeš jít." pustil do pokoje. Jak ve vězení!
Zamkla jsem se v pokoji a vzala do ruky mobil. Už tam bylo 6 zpráv od Terence: Ahoj, tak co? Zvládáš to?
Druhá: Mám to brát jako ano?
Třetí: Meredith? Teď fakt nevím, jestli mi to děláš schválně, ale vždycky seš na mobilu, tak aspoň napiš, proč nepíšeš.. Ta mě docela rozesmála.
Čtvrtá: Hale, hodláš mi odepsat ještě dnes?
Pátá: Do háje! Neštvi.. co je?
Šestá: Právě jsem se naštval!!
Zprávy byly posílány v rozmezí tak po 10-15 minutách. Začala jsem odepisovat. Ahoj, promiň, ale řešila jsem něco s tátou. A to zrovna táta přišel. ,,Tak ty máš ještě čas na mobil?" V rychlosti jsme dopsala rozepsanou zprávu: zrovna přišel! Musím jít, pak zavolám.. Vzal mi mobil z ruky. V záchvatu paniky jsem se pokusila mu ho vytrhnout. Výsledek? Mobil spadl na podlahu a rozskočil se. ,,Ještě si ho rozbij!" Posbíral všechny kusy a odporoučel se. Naštvaně práskl s dveřmi, aby to bylo ještě dramatičtější.
Uraženě jsem zadupala a sjela jsem ze židle na zem. Rozbulela jsem se jako malá holka. Pro jistotu jsem otevřela sešit a brečela nad ním, aby pro případ, že táta vejde, vše vypadalo, že se učím.
Až po příjezdu mámy, jsem dostala mobil zpátky. Zapnula jsem ho a čekala tam na mě další zpráva. Víš, jak jsem se lekl? No a co v pohodě? Z toho se dalo krásně vyčíst, že si o mě vážně dělá starosti. Jo všechno je v naprostým pořádku. Za chvíli brnknu, jenom se najím, tak čekej. Šla jsem si vzít večeři a pak jsem vylezla na balón a vytočila jeho číslo.
,,Ahoj."
,,Čau."
,,Ani nevíš, jaká je úleva slyšet tvůj hlas." Z telefonu se ozval smích.
,,Ale vím. Takže všechno zvládáš dobře?"
,,Jo. Už to jde mnohem líp. Díky za pomoc, přesně to jsem potřebovala."
,,Tak to je samozřejmost. Nechci, aby ses trápila." A přesně to jsem chtěla i já. Bohužel on se trápil!
,,Kdy se chceš zejtra sejít?"
,,Asi to bude lepší přes den, jelikož v noci je zima. Sice je to v noci takový…no víš, jaký, ale stejně nevím, kam bychom šli."
,,Tak jo, pak mi napiš, až pojedeš busem."
,,Jasně. Hale, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys nemohla s partou 29. prosince jet na..naprosto nevinný zájezd!" Musela jsem se smát.
,,Kdybych tě neznala, musela bych si myslet, že si úchyl, ale já vím, že jsi! Zkusím se zeptat našich, ale pochybuji, že mě pustí. Teď jsou docela pedanstký a rozhodně si nemyslím, že by mě pustili jen tak nějak s VÁMA."
,,Zkus je nějak přemluvit. Beth určitě taky pojede, tak nebudeš muset ani tak lhát.."
,,O to nejde! Teď už jim vadí i že trávím čas s ní. Prakticky bych měla sedět doma, učit se a byli by spokojení."
,,Máš docela smůlu, co? Ale neboj! Něco vymyslíme..
,,Tak jo, napíšu ti ještě večer, už je mi zima-jsem venku."
,,Tak kdybych byl u tebe, už tě zahřívám.."
,,No mě to je jasný, ale teď si nech zajít chuť."
,,Tak jo, ale nezaručuji, že mi to vydrží!"
,,Já o tom pochybuji, ale beru tu snahu. Tak zatím."
Rozloučili jsme se. Ještě jsem si vyslechla takové to typické kázání, co dělám venku a tak. Normálka. Vykoupala jsem se a když všichni usnuli, za svitu televize jsem si ještě psala s Terencem. Z ničeho nic tam vtrhnul táta, švihl s mým telefon, vypnul televizi a přikázal mi, abych šla spát. Počkala jsem, až zabouchne dveře a pak jsem se rozbrečela znovu. Pak mi přišla smska, která to všechno změnila. Já už jdu psát, jsem vážně rád, že jsi v pořádku. Tak dobrou noc a sny o mě, jasný? (usměvavý smajlík). Odepsala jsem lež, nic jiného teď nepotřeboval. Taky jsem ráda, že jsem ok. Hezky spi..
Zabořila jsem hlavu do polštáře a vybrečela si oči. Nedokázala jsem si ani přečíst další zprávu od Terence muselo to počkat na ráno. Psychicky jsem byla totálně na dně.. Nedokázala jsem nic..jenom usnout.







