Zalezli jsme s Terencem do vířivky a já spustila bublinky. Musím uznat, že to bylo vážně hodně příjemné a že mi vážně vůbec nebyla zima. ,,Do háje." Nadával. ,,Co je?" ,,Přes ty blbý bubliny není nic vidět." Začala jsem se žulit. ,,No ještě aby! Nemůžeš si myslet, že to bude tak jednoduchý." Sklopil oči. ,,Ty si ale vypočítavá." Zamrkala jsem. ,,Tak jdeš sem nebo budeš jen tak dál postávat?" Poškrábal se na hlavě, aby to vypadalo, že se rozmýšlí. ,,No asi.." Ani to nedořekl a už skočil do vody. Hezký část se jí rozlila kolem.
Nenápadně se ke mně přibližoval. ,,Ani nevíš, kolikrát jsem si tuhle chvíli představoval." ,,Budu hádat-bylo to hodně uchylný?" Použil ten svůj rádoby maskující a přesto vše prozrazující smích. ,,Takže jo." ,,Vlastně jo.." Nevěřícně jsem kroutila hlavou. ,,Já to hned věděla." Povytáhl jedno obočí. ,,Ještě řekni, že ty nemíváš úchylný představy!" Chtěla jsem ho poškádlit. ,,To jo, ale ty nejsou o tobě." ,,Hale!" Cákl po mě vodu. ,,Dělám si srandu.. většina jich je o tobě." ,,No proto! Počkat! Jen většina? O kom jsou ty další?" Lehce jsem naklonila hlavu. ,,To se neřiká.."
Začalo se stmívat a teplota se hodně snižovala. ,,Nedá se nic dělat-budeme muset vylézt.. respektive ty budeš muset ven a já se budu koukat." Zašklebila jsem se. ,,No to by se ti tak líbilo! Lezeš první." Strčila jsem do něj.,,To určitě! Abys mě tak mohla okukovat, co? Mám tě prokouklo.. A náhodou jsem dost stydlivej." Tomu jsem se musela pousmát. ,,Tak dělej." Vystrčila jsem ho z vody. Terence posbíral jídlo a skleničky a já jsem taky vylezla z vody ven. Hned mi naskočila husí kůže. Pokoušela jsem se dostat co nejrychleji domů a pak jsem uklouzla a pěkně si namlela. Ta voda, kterou Terence vycákl ven, nejspíš zamrzla. ,,Jsi v pohodě?" Otočil se. ,,Ne! Otoč se." ,,Fajn." Kývla a odcházel. Zvedla jsem se a ve chvíli už jsem ležela zas na zemi. ,,Možná mi pomož!" Ani jsem to nestihla doříct a byl u mě. Podal mi ruku a zvedal mě, ale já ho tak trošku stáhla dolů. Možná jsem to podvědomě chtěla udělat..
V záchvatu smíchu jsme se oba spíše plácali než zvedali. Už to vypadalo nadějně,když jsme oba naráz začali padat dolů ze schodů až na louku rozlehlou kolem chaty. Byla příšerná zima, ale nám to najednou přestalo vadit. Terence ležel přímo pode mnou a já jsem na něj byla těsně přitisknutá. To celé ticho rušil jen náš dech. ,,Mám otázku.. Dokážeš si představit, že by si po tomhle všem byla s někým jiným?" Zeptal se mě. ,,Ne." To byla vcelku jasná odpověď. ,,To mi stačí." Začal mě líbat.
Myslela jsem si, že je to jeden z těch krásných a neuvěřitelných snů, které jsou jako živé. Rozeznala jsem jeho úsměv. ,,Poroto jsem tě sem bral.." Ještě chvíli jsem si užívala toho požitku a pak jsem si sedla. ,,Co je?" Zasmála jsem se. ,,Asi tě chci napínat." Utíkala jsem do chaty a rychle jsem na sebe hodina něco, co připomínalo jakékoli oblečení, které by zakrylo aspoň trochu mého těla.
Terence vběhl do dveří. ,,Kam si mi zdrhla?" Rukama mě chytil za boky. ,,Já nevím." Odstrčila jsem ho. Absolutně nechápu, co to dělám.. Ano, líbilo se mi to a v hlouby duše jsem si přála to udělat, ale asi bylo ještě moc brzo. Sedla jsem si na postel. ,,Ták fajn.." Přejel mi rukou po vlasech. ,,Tak co teď?" Koukl na mě. Napadla mě jen jediná věc. ,,Chci jít spát." Navrhla jsem. Spatřila jsem, jak se zase žulí. ,,Žádný dvojsmysly, jo?" Přikývl.
Druhý den už probíhal lépe. Vzbudila mě zpráva od Beth. Tak jak se máte a co děláte? Doufám, že to za ty nervy, že na to přijdeš, stálo! Jsem se tak bála, že mě prokoukneš, že jsem si dokonce i sbalila tašku.. Musela jsem se tomu smát-jak tomu zvýrazněnému děláte tak i ta představa, jak si chudák Beth balila věci, i když nikam nejela.
Chtěla jsem odepsat, ale přišel Terence. ,,Jak se ti spalo?" Zeptal se mě, ale bylo očividné, že jde spíše o řečnickou otázku. ,,Docela.." ,,Protože já nemohl vůbec usnout! Jak si to představuješ, že uděláš tamto..já se celej nažhavím a pak si jdeš s ledovým klidem lehnout..děláš to často?" Přerušil mě hned při prvním slově. ,,Ne, já s nikým nedělám to..co s tebou." Zarazil se. ,,To si děláš srandu?" Zakroutila jsem hlavou. ,,Takže to, co se o tobě říká…" To mě málem zabilo. ,,Co se o mě říká?!" Vytřeštila jsem oči, až se málem lekl. ,,No nic. Já jen.. WOW!" Tvář se mu lehce zbarvila do červena a pak odešel z místnosti..







