close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (21)

13. prosince 2013 v 22:22 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Najedla jsem se a pak jsem se znovu zeptala. ,,Tak co se říká?" Obličej sklonil ke stolu zase se začervenal a usmál. Pak se podíval na mě. ,,No říká se, že si o to přišla ve dvanácti." Myslela jsem, že se zblázním. ,,Cože?! To si děláš srandu?! Byla jsem přece dítě! Ještě jsem.." Všimla jsem si, že se při pomyšlení být mým prvním docela vzrušil. ,,No zrovna kvůli tomuhle sem se do tebe tak zbláznil." Vyprskla jsem smíchy, než mi došlo, že to myslí vážně. ,,To si děláš prdel? Vždyť víš jaká jsem slušná!" To mi přeci nemohl vyvrátit. ,,No to sice jo, ale znáš to-právě ty nejslušnější pak člověka nejvíc překvapí. A navíc nevypadáš úplně na nějakou slušnou holčičku s culíčky a aktovkou na zádech..to uznej!" Nevěřícně jsem kroutila hlavou. ,,To možná jo, ale i tak.." Občas se ještě začervenal a dozajista jeho představivost pracovala na plné otáčky.
Po obědě jsme se byli projít v lese. Byla to docela sranda. Chvíli jsme se honili jako malé děti, pak jsme se sázeli, kdo vyleze nejvýše na strom a nakonec jsme vyřezali naše jména do kůry stromu. ,,Zůstane to tu NAVŽDY." Přejela jsem přes vyrytá písmena. ,,Nebo aspoň dokud ten strom nepokácí." Pobavilo mě to.
Nějak jsme při tom všem zapomněli, kudy jsme přišli. ,,Do háje! Kudy se odsud dostanem?" Otočila jsme se na ještě více zmateného Terence. ,,Netuším." A tak zbyla jen jediná možnost a to bloudit.
Vrátili jsme se promrzlí. ,,Konečně v teple." Pronesla jsem a běžela jsem k topení. ,,Zima!!" Hned jsme všude přidali topení a schoulili se do deky. ,,Takže příště s mapou?" Šťouchla jsem do něj. ,,Ha ha. Já to tady neznám.." ,,Všimla jsem si." Dusila jsem v sobě smích. ,,Co že se to říká o ženách? Že nemají žádnou orientaci?" Vrhl po mě takový ten hnusný pohled. ,,No asi máš na mě špatný vliv." ,,Já? To spíš ty!" Začali jsme se smát.
Tu noc jsem se pořád budila, protože jsem měla noční můry. Kolem druhé hodiny jsem zaregistrovala divné zvuky. Zvedla jsem oči. ,,Co tam děláš?" Spatřila jsem ho venku. Když se otočil, zjistila jsem, že v ruce drží jakési světélko. Típl cigaretu a přišel ke mně. ,,Ale nic." ,,Nelži." Sedl si ke mně na postel. ,,Tomu ještě nerozumíš." Zasmála jsem se. ,,Možná bych tě měla přivést na jiné myšlenky." Radostně přikyvoval.
Tentokrát to bylo ještě žhavější. Naše jazyky se proplétali a teplo v místnosti tomu ještě napomáhalo. Mezi námi byla peřina, ale to nám vůbec nebránilo, abychom si to užívali. Po dlouhé chvíli, kdy už jsem sama sebe přesvědčila, že na to nemohu jít tak rychle, jsem se od něj odpojila. ,,Já ale nemyslela takhle?" Nevěřícně na mě zíral. ,,A proto sis to tak užívala a nic nenamítala?" Křenila jsem se. ,,Přesně tak." Vybuchl smíchy. ,,A jak mě teda chceš přivést na jiné myšlenky?" Naklonil hlavu na stranu. ,,Nesmíš hned myslet na sex." Připomněla jsem mu minulou noc. ,,Na co mám tedy myslet?" Zasmál se. ,,Uvidíš…"
Ani se nestihl pořádně vzpamatovat a už jsem z něj servala oblečení. ,,Zatím se mi to líbí." Poznamenal. Pak jsem byla na řadě já. ,,Rád bych se přidal." Snažil se ke mně dostat blíž. ,,Ne ne ne." Zalezla jsem pod peřinu. ,,Ne?" ,,Ne! To ti musí stačit. Nic víc nebude." Svraštil obličej. ,,Ani kdybych byl nedočkavej?" ,,Ne. Co bys po mě chtěl víc? Budem to jen ty a já-dvě nahá těla.." ,,Pod peřinou." Dodal. ,,Kdo říká, že sem za mnou nemůžeš?" ,,Tak to jo!" Vystřelil. Začala jsem se hihňat.
Asi tak další hodinu jsme blbli pod peřinou a smáli se. Došlo mi, že pro něj taky asi hodně znamenám, když je ochotný kvůli mně prostě pořád čekat. A já? Mě se líbí, když se konečně taky někdo podřizuje mě. Upřímně nikdy bych neřekla, že to bude právě Terence, do koho se tak zblázním, ale nadrbou stranu právě to je na životě skvělé-ta nepředvídatelnost. Ani nevím, kdy jsem usnula, ale za to vím, co se mi zdálo.

Můj sen byl krátký, ale o to nádhernější. Já a Terence jsme byli na opuštěném ostrově. Najednou jsem se nemusela ničeho bát-rodičů, názoru třídy ani přijetí společnosti. Teď to nebylo podstatné.. Byli jsme tam jen my dva-stejně jako tady, ale tam to bylo jiné! Bylo to takové opravdovější a ví vzrušující, když jsme se stále nemuseli zabývat ostatními a mohli jsme myslet jen sami na sebe. Taky bych si přála, aby tomu tak bylo i ve skutečnosti..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Těšíte se na Vánoce?

Hrozně moc! 0% (0)
Trochu. 100% (2)
Ani moc ne. 0% (0)
Vůbec! 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama