Jakmile podlaha uschla, nachystali jsme občerstvení na talíř. Vytáhla jsem z tašky i láhev šampaňského a položila ji na stůl. ,,Ty piješ?" Nedůvěřivě na mě pohlédl. ,,Jen trochu..a co je na tom špatného?" Pobavené se usmál. ,,Já jen..ten tvůj proslov o tom, jak si slušná a tak. Tohle do něj tak trochu nezapadá." Pokrčila jsem rameny. ,,Stejně oslavujeme..a navíc, od kdy je pro tebe alkohol pod 18 let problém?" ,,Od nikdy.." Zvedl mě do vzduchu a zatočil se mnou.
Večer probíhal klidně. Zdaleka nebyl takový uspěchaný a stresující jako u nás. Přejedli jsme se a Terence pak asi minutu před půlnocí začal krátký proslov, co chce do nového roku. Dlouho chodil kolem horké kaše a zakončil to celé tím, že si přeje více okamžiků jako jsou tyhle. ,,A co chceš ty?" Usmála jsem se a koukla do jeho modrých očí. ,,Tebe." Přiťukli jsme si sklenkami a připili si na všechno dobré…
Do rána jsme si povídali o všem možném-smáli jsme se, tekly nám slzy a pak jsme si vyprávěli příběhy. ,,Vyprávěj mi něco..něco hezkýho!" Navrhla jsem a položila jsem se mu do klína. Nadechl se a začal vyprávět. ,,Kdysi dávno se potuloval jeden zapomenutý kluk po světe. Nevěděl, kam patří ani kam nepatří..prostě jenom byl. To bylo také jediné, co mu pořádně šlo. Ze školy ho vyhodili, doma ho zavrhli a pro okolní svět byl spíše odstrašující případ. Většinu času trávil sám někde zalezlí a schoulený. Sedával často na útesu, odkud se díval na okolní krajinu. Nikdy se nebál, že spadne.. bál se, že ne.
Jednou stál na útesu a nechával se povznášet okolním větrem a pomyslel si, zda by nebylo všem lépe bez něho. Ostatně ho stejně všichni přehlíží a nikdo si nevšimne, když je pryč. A tak tam tak seděl a filozofoval o životě a smyslu lidského bytí, až usnul.
Zdál se mu až podezřele živý sen. Byl to obyčejný den-samá sebelítost a smutné myšlenky, které jistě ty ostatní lidi ani nenapadnou. Ne, oni se mají dobře. Uvažoval, co udělal špatně. Kde byla chyba? Nemohl na to přijít. Toho dne přišel k útesu rozhodnutí, že to ukončí, ale zaslechl něčí hlas. Něco ho táhlo zpátky..ale bylo pozdě. Nohy mu uklouzly a on padal. Sotva dokázal spatřit její tvář. Vzbudil se.
To ráno prohledával celé město jen, aby ji našel. Nikde nebyla. Už si myslel, že to byl jen sen o člověku, který stejně ani neexistuje, ale pak se to stalo. Nohama klopýtal v louži a málem spadl. Instinktivně natáhl ruku k nejbližšímu a lehce stabilnímu objektu a chytil se jej. Ohlédl se, co že ho to zachránilo od pádu a spatřil ji. Usmála se na něj se slovy, aby dával větší pozor, jinak se mu něco stane. Chvíli mu trvalo, než se přesvědčil, že nejde o sen. Pověděl jí všechno o svém životě a také o snu, ve kterém byla. Ale ona se mu nevysmála jako všichni ostatní, ona mu rozuměla.. A tak ho zachránila."
Byla jsem hrozně dojatá, ale taky unavená, takže jsem ani neříkala, jak moc nádherné to bylo a že má talent na vymýšlení. Nakonec dodal poslední větu, která by mě za normálních okolností rozbrečela. ,,Tohle si pro mě udělala ty." Něco pode mnou se pohnulo. Za tu dobu jsme zapomněla, že vlastně ležím na něm. ,,Ale ty už stejně spíš." Pronesl a odešel.
Ráno jsem se vzbudila už v posteli. Terence byl pryč. V obýváku bylo uklizeno a všude bylo podivné až nezvyklé ticho. Pohlédla jsem z okna. Sníh! Uviděla jsem i Ternece stojícího venku. Stavěl sněhuláka.
Rychle jsem se oblékla a vyplížila jsem se nepozorovaně ven. Sebrala jsem sníh a udělala kouli. Napřáhla jsem se a hodila ji přímo na Terence, který se ovšem sehnul! Zvedl se a kouká přímo na mě. ,,Tak koukám, že už jsi vzhůru." Kývla jsem a rozeběhla se k němu. ,,Pozor!" Snažil se mě zastavit, jelikož jsem skončila na ledovce, která vedla přímo ke schodů. Chvíli jsem se držela. Musím říci, že jsem velmi slušně manévrovala, ale pak se něco zvrtlo a já se začala spíš kutálet. Jako perfektní zakončení jsem zvolila přemet s improvizovaným pádem do sněhu. Zahučela jsem do něj. ,,Jsi v pohodě?" Přiběhl ke mně. ,,Jo..myslím." Zvedla jsem se a shodila jsem na zem Terence. ,,Aby ti to nebylo líto." Zašklebil se.
Za pár hodin už jsme měli na kontě několik sněhuláků a skvělé iglú, které se řekněme pěkně využilo..
Dojedli jsme pár zbytků z předchozího dne, sbalili jsme si a vyrazili na cestu. Vzali jsme si taxi, jelikož autobus nejel. Terence se mě asi v polovině jízdy zeptal, jestli mám předsevzetí na nový rok. ,,No…mám. Chci být šťastná a chci být jen a jen s tebou. A ty?" Má odpověď ho potěšila. ,,Neopustit tě ani na malou chvíli." Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Byla jsem hrozně šťastná.







