Chytil mě za ruku. ,,Né. Já už nemůžu." Smála jsem se. ,,Ale můžeš. Pojď ještě kousek." Kroutila jsem hlavou. ,,Pamatuješ si na náš rozhovor tenkrát na střeše?" ,,Jo. Na ten hned tak nezapomenu." Přikyvoval, jako by myslel to samé. ,,Tak já stále čekám." Pobavil mě. ,,Taky bys měl." ,,No ale za to čekání si zasloužím, abys se mnou trávila víc času." Pohrával si s mými vlasy. ,,Nemyslíš si, že spolu trávíme až moc času?" ,,To rozhodně ne! A navíc já kvůli tobě chodil v noci několik kilometrů, tak se taky trochu obětuj." Protočila jsem oči. ,,Tak fajn, ale jen na pár minut!" ,,To mi stačí." Nadšeně si mě přitáhl k sobě a vedl mě někam pryč.
Dorazili jsme až skoro na okraj města, který byl celý obklopen loukami a z jedné části lesíkem. Chodila jsem sem často s Beth, ale v poslední době jsem tu nebyla prakticky vůbec. Sedli jsme si na pařez a vyprávěli si příhody. Většinou mluvil spíš jen Terence, ale mě to bavilo. Jeho zážitky byly hrozně zábavné a já se hrozně ráda smála. S Terencem jsem se mohla pořádně uvolnit. S těmi před ním jsem se spíš snažila kontrolovat a držela jsem se zpátky. Nikdy jsme si nic neužila naplno, protože jsem měla takový pocit, že bych je pak mohla zklamat nebo by na mě změnili názor k horšímu. U Terence jsme věděla, že mě má prostě rád takovou jaká doopravdy jsem.
Terence mi vyprávěl další příhodu. ,,Tak jsem mu řekl…" ,,To snad není možný!" Vyhrkla jsem. ,,No to zrovna ne, ale…" ,,To nemyslím! Tamhle." Zvedli jsme se. Oba jsme hleděli směrem, kam směřoval můj prst. ,,Není to Beth? A kdo je to s ní?" Pak mi to došlo. ,,To bude asi ten její novej kluk-Maison se jmenuje. A jinak jak je na tom Brendon? Oba víme, že to nenesl zrovna dobře." Ternece mi dal za pravdu. ,,Už je docela v pohodě. Sice se divím, že jim to nevyšlo a taky mě to zklamalo, ale co se dá dělat Nakonec si to podělal sám." Přikyvovala jsem.
Šla jsem Beth naproti. ,,Ahoj!" ,,Nazdár."Objali jsme se. ,,Já jsem Meredith a ty budeš Maison, že?" Kluk po jejím boku se usmál. Pak mi došlo, jaký by to byl trapas, kdybych takhle vyrukovala na jiného kluka a on by se pak divil, kdo že ten Maison jako má být.. Štěstí, že jsem se v klucích Beth jakž takž dokázala orientovat, ale občas mi z toho taky šla hlava kolem.
Ukázala jsem na Terence. ,,To je Terence-můj kluk." Páni! Bylo zvláštní o něm mluvit jako o mém klukovi, když jsme to před tolika lidmi tajili. ,,Ahoj. Maison." Představil se. ,,A kam razíte?" ,,No chtěli jsme se jít projít někam do přírody a vy?" Podívala jsem se na Terence. ,,My jsme prostě chtěli mít klid pro sebe. Chvíli jsme si ještě povídali a pak jsme se rozdělili. Musela jsem jít domů.
,,Kam tak ženeš?" Nestíhal mě Terence. ,,Za dvacet minut jsou naši doma a já nestíhám." Musel mě dobíhat. ,,Tak počkej." ,,Nemůžu. Chtěl jsi, abych s tebou trávila čas, tak trávím." Chytil mě za ramena a otočil k sobě. ,,V tom případě poběž!" Rozeběhl se a táhl mě za sebou, než jsme se rozkoukala a začala ho předbíhat.
Večer mi pak ještě zavolal, jak to šlo s našima. ,,No tos měl vidět! Fakt docela čuměli. Se jim ani nedivím. Bych chtěl všem těm učitelům hrozně poděkovat. WOW! To byl prostě úžasný pocit." ,,A proč nepoděkuješ i mně? Já se s tebou přece učil!" Zasmála jsem se. ,,To myslíš to rozptylování?" ,,No jasně! Víš, jaká to byla práce?" Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. ,,Co zítra? Uvidíme se, když máme to volno?" ,,Jako by sis snad myslela, že bych tě nechal samotnou." Usmála jsem se. ,,Tak ráno buď u nás, jo?" ,,Jak u vás? Proč taky někdy nepřijdeš za mnou?" ,,Jsem moc líná." Z druhého konce se ozval smích. ,,Tak fajn." A je domluveno.







