close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kdysi dávno aneb krátký příběh ze srdce

30. prosince 2013 v 17:27 | WhitEvil |  krátké (do 3dílů)
Kdysi dávno žila jedna princezna, která neúnavně hledala nějaké prince, který by s ní byl ochotný strávit zbytek svého života a prožít Šťastně až na věky. A jednou ho našla... Jeho jméno se jí zdávalo ve snech, všude ho viděla a nepřestávala na něj myslet.
Den co den jej vídávala pod okny s ostatními princi a princeznami a jen ho toužebně pozorovala, protože etiketa ani rodina jí nedovolovala se s někým tohoto řádu setkat. Nikdy se o něm nezmiňovala, protože byl vyhlášený jako princ z Vidlákova nebo také z Neukázněnic. Její rodiče by jistě trefilo, kdyby věděli na koho si jejich dceruška myslí. A tak raději všechny své myšlenky a tužby zapisovala na pergamen, který dostala od učitelky jazyků.
Každý den také chodívala na hodiny logiky a teorie k nejpřísnějšímu z profesorů. Moc dobře věděla, že jí nemá rád. Měl v oblibě akorát ty princezny, které se mu předváděly a neustále mu lichotily. Rád měl nad všemi navrch a rád se předváděl, ale to jí na něm snad ani tolik nevadilo. Ne, jí vadila zcela jiná věc. To on jí uměl vždycky dokonale vykolejit a bylo vidět, že je mu to snad i příjemné. To úplně nesnášela. Měl v sobě prostě něco, co jí působilo husí kůži a stresovalo až do morku kostí. U něho si mohla mladá princezna být jistá jen jednou věcí a to tím, že se mu nikdy nezavděčí, ani kdyby se snažila sebevíc.
Toho dne jí ale rozčílila naprosto jiná věc. Jestli něco tento učitel nesnášel, tak to byl právě její vysněný princ! Věděla, že ho moc lidí zrovna nemá v oblibě, ale s tím se tak nějak smířila. Bohužel tento učitel jí ho neustále připomínal! Při každé příležitosti si ho dobíral a dával ho jako odstrašující případ nebo vtipnou narážku na hloupost. Celou třídu to vždycky ohromě bavilo..tedy vyjímaje naší princeznu.
Jenže čím více špatností na něj slyšela, tím více se jí líbil. Přitahovalo jí k němu silné pouto. Silnější než cokoli, co kdy poznala. Každou volnou minutu pak věnovala psaní na pergamen, až jí pak jeden list přestal stačit. Popsala dva, tři, ale to všechno nedokázalo ani zdaleka popsat její pocity.
Další týden se konala velkolepá oslava princezniných narozenin pořádaná jejími rodiči. Oslava zahrnovala bál, kde princezna tančila s nejurozenějšími princi, pár společenských her a jako vrcholné zakončení samozřejmě hostinu. Na hostině byla spousta chodů, ale jejím triumfem byl narozeninový dort. Na třípatrovém sladkém zákusku se tyčilo patnáct zapálených svíček. Všichni netrpělivě čekali, až je princezna sfoukne, neboť v té době se vždy narozeninová přání vyplnila. A princezna věděla naprosto přesně, co si přát.
Při další večeři pochopila princezna, že se jí přání začalo plnit. Spatřila totiž za okny svého prince. Nemohla ovšem dát cokoli znát. Počkala, až všichni dojedí a spořádaně odešla do pokoje. Vyklonila se z okna a zamávala mu na pozdrav. Je až k neuvěření, že se na takovou dálku vůbec spatřili, jelikož princezna bydlela v té nejvyšší věži.
Už se za ním chystala slézt, jenže sotva svázala baldachýny a veškeré ozdobné látky po jejím pokoji, aby vytvořila dostatečně silný a dlouhý provaz, spatřila, jak stáže odvádějí prince! Zalapala po dechu. Nemohla křičet ani nic namítat. Musela tam jenom stát a nečinně přihlížet.
Museli to být její rodiče! Určitě to byli oni, pomyslela si. Hned ráno si s nimi chtěla promluvit, ale nejprve musela jít na hodinu logiky s panem učitelem chytrákem. Posadila se na křesílko s nadýchanými polštáři a snažila se co nejvíce uklidnit, ale vážně jí to nešlo. A před začátkem výuky se stala ještě podivnější věc. Učitel si jí vzal s sebou za dveře, aby si s ní promluvil. ,,Víte, že Vás mám za chytrou dívku?" Zvedla oči, jelikož by zrovna od něj nic takového nečekala. Nevydala ze sebe ani hlásku, ale to stejně nebylo potřeba. ,,Je to tak. A neříkám to jen kvůli Vašem rodičům..popravdě zrovna dvakrát jsme si nesedli. Každopádně viděl jsem, že se kolem Vás motá ten..ehm, víte, kdo. Chtěl jsem vás upozornit, že kdybyste se NÁHODOU chtěla tahat s tímhle troubou, měla bysta začít přemýšlet. Myslím, že se oba shodneme na tom, že je mimo vaši ligu a neměla byste se s někým jeho rázu vůbec zahazovat. Máte na víc." Po svém proslovu ji poplácal po zádech a vrátili se zpět do učebny.
Princezna pochopila, že ani s pomocí všech přání na světě, nemůže dosáhnout toho, po čem tak moc touží. Smířila se s životem o samotě nebo s někým jiným, kdo by lépe odpovídal představě rodiny i společnosti. Jako poslední věc chtěla spálit pergameny, na kterých byly vepsány její nejtajnější pocity. Připravila si je na postel, ale už neměla čas se jich zbavit, protože byl čas večeře a ona, stejně jako ostatní urozené rodiny, se musela řídit pravidly, že se večeře pořádá včas a za účasti všech přítomný členů rodiny.
Nikdo však netušil, co se právě odehrává v jejím pokoji. Mladý princ se zřejmě nehodlal jen tak vzdát a vylezl do jejího pokoje, kde právě ležely na její posteli pergameny s jejími pocity k němu. Oči mu přejížděly po řádkách a srdce se plnilo dojetím. Slovům pomalu ani nemohl uvěřit, a tak si je šeptem předčítal. On je mé jediné štěstí, on je ten, co mě navštěvuje ve snech, po něm hluboce toužím, o něm s ním a s ním si přeji zestárnout. Dočetl poslední slova vepsaná na pergamen a zvedl hlavu ke dveřím, kde právě stala princezna. Hleděla do jeho očí a oba nevnímali nic jiného, než sami sebe. Nestihli z úst vypustit jediného slova, protože do místnosti právě dorazili i princezniny rodiče. Nechali na prince okamžitě poslat stráže, ale princezna se postavila před něj. Vysvětlovala rodičům, že je na světě i důležitější věc, než poměry ve společnosti. ,,A co tedy? Láska?" Svraštili oba rodiče svou tvář. ,,Na lásce vůbec nezáleží." Dodali až skoro pohrdavým tónem. ,,Já nemyslím lásku, ale osud." Usmála se a otočila k princi. ,,A ty jsem můj osud." Pronesla. V ten moment se do pokoje vrhly stráže. Princezniny rodiče se na sebe podívali a posléze přikývli. Nechali stráže odejít a za pár měsíců dokonce vystrojili svatbu!

Nakonec se ukázalo, že princ se kvůli princezně naprosto změnil! V očích ostatních byl sice stále darebák, ale svými činy je stále přesvědčoval o opaku. Zamilovaní byli do sebe dlouze a silně! Už nikdy je nic nedokázalo rozdělit…

PS: Vím, že jsem naslibovala jiné příběhy, ale stále se nevyřešil ten problém s počítačem, takže jsem musela improvizovat a v rychlosti mě napadl tento krátký příběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Je blog dobrá nebo špatná věc?

Rozhodně dobrá! 53.8% (7)
Spíše dobrá. 15.4% (2)
Jak pro koho. 23.1% (3)
Spíše špatná. 0% (0)
Rozhodně špatná! Je to blbost! 7.7% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama