close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(26)

20. prosince 2013 v 20:20 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
Becky: Nemohla jsem na té hrozně tvrdé soupravě spát. Celou noc jsem se převalovala a nemohla se dočkat, až noc skončí. Nelitovala jsem ale toho, že jsem nechala postel Markovi s Mel. Já věřím, že oni dva spolu budou šťastní..
Ráno mě zbudil šramot. Otevřela jsem oči. ,,Marku?" Řekla jsem rozespale. ,,Beck..já..ehm." Zvedla jsem se. ,,Co to děláš?" ,,Pššt!" Vrhl po mě vražedný pohled. ,,Pojď." Vytáhl mě rozespalou na balkon.
Všimla jsem si, že byl oblečený a nandával si boty..na opačnou nohu. ,,Ty někam jdeš?" ,,Jo." Znovu si ji zul a obul si ji tentokrát správně. ,,Kam? Co chceš jako dělat?" Sklopil hlavu. ,,Musím napravit svoji chybu." V tu chvíli mi to došlo. ,,Ty chceš…?" Kývl. ,,Takže ty to děláš jen kvůli tomu, co Mel řekla? Ona to tak nemyslela.. Nebyla to tvoje chyba! Je přeci jasný, že všechno jen tak nepůjde podle plánu." Chytla jsem ho za ruku. ,,Jo, ale já jí chci dokázat, že o zvládnu! Musí vědět, že tady nejsem jen do počtu." Protočila jsem oči. ,,Prosím, kryj mě!"
Melisa: ,,Já nevím, myslela jsem, že Mark je s tebou…v ložnici." Řekla Becky s naprosto klidným hlasem. Jako by jí snad vůbec nedocházelo, co toho blba mohla napadnout! ,,Né, to opravdu není!" Vernon si mnul oči. Očividně by rád ještě spal. ,,To jste ho vážně neviděli?" ,,Ne." ,,Vůbec." Vernon pokrčil rameny.
Vletěla jsem do ložnice a převrátila jí naruby. ,,Kde je?" Becky za mnou přišla. ,,Hale, pojď se najíst. Určitě se brzo objeví." Co? Jak to vůbec může říct? ,,Co když se mu něco stalo?" ,,Ne." Vzala mě za ruku a odtáhla. ,,Ale.." ,,Ne!"
Po snídani, kterou jsem si nemohla ani pořádně vychutnat, Mark stále nedorazil. ,,Co budeme dělat?" Vernon se ládoval. ,,Přidáme si?" Odfrkla jsem si. ,,Já to myslím vážně. Přece tu nebudeme jen tak sedět a čekat, až se něco stane!" Becky se ke mně přidala. ,,Melisa má pravdu. Měli bychom jít dokončit, co jsem začali a vypadnout!"
Nebyli jsme ani v půli cesty a já uviděla Mark. Rozeběhla jsem se k němu. Objala jsem ho a on se začal svíjet bolestí. ,,Co se stalo?"
Mark: Becky mi slíbila, že nic neprozradí a šla si lehnout. Já jsem vyklouznul ven a běžel na místo, kde jsme včera všechno zvorali.
Vlezl jsem do té temné uličky a zjstil jsem, že tak nějak nemám baterku. Poslepu jsem tedy ohmatával zeď a sledoval cestu pomocí hmatu. Teplota stále stoupala a já cítil, že už jsem blízko. Ucítil jsem dveře a snažil se je otevřít. Nešlo to tak snadno, jak jsem si myslel. Musel jsem hodně zabrat, abych s nimi pohnul aspoň o kousek. Musím to zvládnout! Tentokrát jsem za ně zatáhl tak silně, že jsem málem vypustil duši. Zdařilo se. Ještě kousek a bude to.. Zátáhl jsem tedy ještě jednou, dveře povolily skoro okamžitě, ale já stále táhl..a to byla chyba. Najednou šlo s dveřmi dobře manipulovat..jako by snad klouzaly. Než jsem stihl povolit, přitiskl jsem se zády k té teplé trubce. Celou místnost zaplnil pach spáleného masa. ,,Jáááu!" Zařval jsem. Ukrutná bolest!
To mě ale neodradilo. Věděl jsem, že to musím udělat! Už stejně nebylo cesty zpět.
Propletl jsem se pár chodbičkami a vlezl jsem do kaple. Nikde nikdo. Vytáhl jsem přístroj od Becky a začal do něj opisovat text na destičce.
Nechtěl jsem čekat, až zase někdo přijde, tak jsem text uložil a utíkal zpět. Bolest se neustále stupňovala a chvílemi už jsem měl pocit, že jí nedokážu ustát.
Venku mě omámil žár slunce. Bodalo mě do očí. Čerství vzduch mi pomohl, ale můj mozek stejně nedokázal myslet na nic jiného než na tu bolest.
Melisa: Podívala jsem se na jeho zády, která byla očividně příčinou té bolesti. Lehce se mi zvedl žaludek. ,,Jak se ti to stalo?" Na zádech měl přiškvařenou kůži. ,,To teď neřeš. Potřebuju…ááá." Znovu se mu podlomili nohy. ,,Pomožte mi!" Zavolala jsem na ostatní.
Podepřeli jsme Marka a vedli jsme ho zpět. ,,Vytočím Benedicta." Prohlásila Becky. Vernon vždy po chvíli pokukoval na Markovo zranění. ,,Proč to nebere?!" Becky nervózně mačkala tlačítka na telefonu. ,,Dej mi to!" Nastavila jsem ruku a přenechala Marka v jejich rukách. Nic! Žádná odezva.. Už jsem si začínala myslet, že je to v háji..

Přišli jsme k té paní domů a ona se hned začala starat, co se stalo, ale Vernon byl očividně dost rozrušený na to, aby dokázal cokoli přeložit. Mark vykřikoval bolestí čím dál častěji. Z ničeho nic začal zvonit telefon. ,,Benedict!" Vykřikla jsem. Byla jsem šťastná, ale Becky mě s ním ani nenechala promluvit. Vzala telefon a začala mluvit. ,,Nevím, ale o to teď nejde! Mark se zranil a je to vážné!" Křičela. Zřejmě si neuvědomovala, že s námi v místnosti je pořád ta paní. Ta se stále křižovala a pobíhala po místnosti.

PS:Doufám, že to za to čekání stálo;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 20. prosince 2013 v 20:35 | Reagovat

ale jo stálo....hezký

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 20:42 | Reagovat

[1]: tak to byl hlavní účel;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama