Druhý den jsme s Terencem byli sami doma. Blbli jsme a smáli se. ,,Hale chci se tě na něco zeptat, ale zatím jde jenom o info." ,,Dobře, o co jde?" Zhluboka jsem se nadechla. ,,No učitelka s námi plánuje výlet ke konci roky a teoreticky by se dalo zařídit, abys jel s náma..chtěl bys?" Zvedl oči a díval se na mě tak upřeně, že mě to až začínalo děsit. ,,Jo to by bylo fajn, ale stále je tu ten problém s ostatníma." To měl sice pravdu, ale já věřila, že to zvládneme. Tenkrát jsem byla tak zamilovaná, že jsem na rizika vůbec nekoukala. ,,Zvládli jsme to doteď a zvládneme to i tam. A stejně naše třída si mě zrovna dvakrát nevšímá." ,,Myslíš, že to dáme?" Políbila jsem ho. ,,Zvládneme to. Spolu zvládneme všechno."
Po pár měsících
Už je to tady. Konečně držím v ruce papír na výlet se školou. Je sice trochu jiný, než jak jsem si ho představovala, ale na tom stejně nesejde. Je pod názvem Cesta k přírodě a budeme bydlet v malém hotelu, kde jsou pokoje po 2. Každý den budeme mýt nějaké úkoly, které nám pomohou přiblížit se k přírodě atp. Jsem vážně zvědavá, jak to bude probíhat. Jede s námi učitelka, kterou moc nemusím, ale to není o tom, že by byla nějak špatná, ale lid prostě jsme si zrovna moc nesedly. Jinak s námi pojede ještě někdo, ale zatím nevíme, kdo. Prostě ten nejodhodlanější učitel, který bude ochotný strávit s naší partou puberťáků z devítek deset dní. Jsem na ně opravdu zvědavá!
Večer se scházím s Terencem, abych mu oznámila tu radostnou zprávu. ,,Super! Hrozně jsem se na to těšil , ale budu moct s váma?" ,,Jo. Už jsem se na to ptala-teda jako neřekla jsem tvoje jméno, aby to nebylo nápadný, ale ptala jsem se, jestli by s námi mohl jet kamarád, kterej už ale nechodí na tuto školu a oni řekli, že jim to nevadí." Usmál se. ,,Ještě si to ale musíš zařídit ty!" Přikyvoval. ,,Už se hrozně těším." Políbil mě. ,,Stejně nechci nic jiného než být s tebou." S tím jsem musela souhlasit. Už jsem se nemohla dočkat.
Druhý den jsme odevzdávali přihlášky na výlet. Byla jsem hrozně nadšená a pak mi Beth řekla něco, co mi vyrazilo dech. ,,Hale je tu takovej problém ohledně toho výletu-naši chtějí zrovna v době, kdy tam budete jet na dovolenu." To mi dokázalo náladu perfektně zkazit. ,,Cože? To mi chceš říct, že tam jako nebudeš? To ne!" Sklopila hlavu. ,,Ale neboj! Už jsme to vyřešili-já tam nebudu jenom první tři dny, ale pa přijedu!" I tak se mi to moc nezdálo. ,,A co tam bez tebe budu dělat?" ,,Ty to přežiješ. Stejně tam budeš mít jeho, takže.." ,,No jo, ale to není tak jednoduchý." Pokřivila jsem úsměv na mé tváři. ,,Neboj, bude to v pohodě!" Poplácala mě po zádech a pak zazvonilo na hodinu.
Odevzdali jsme přihlášky a přežili nějak další den ve škole. Bylo až neuvěřitelné, jak celý ten rok utekl, ale na druhou stranu jsem měla jistotu, že si ho budu pamatovat a to díky Terencovi. Právě teď na to vzpomínám. Stýská se mi po tom všem, co jsme zažili v té době..no k tomu se za chvíli dostanu…
Do autobusu jsme hodili naše kufry a nasedli. Terence seděl o tři řady za námi, aby to nebylo tak nápadné. Občas jsme se na ně s Lucy otočily a prohodili pár slov, ale to bylo asi tak všechno. ,,A kde je vůbec Beth?" Zeptala se. ,,No teď je s rodičema někde na dovolený a přijede až za tři dny." ,,Aha." Koukala jsem se z okýnka. Už dávno tam byla jen příroda. Vybrali moc hezké místo. ,,S kým vůbec budeš na pokoji?" Zeptala jsem se, jelikož z lidí, se kterýma se Lucy baví, jsem na válet jela jenom já. ,,Asi s tím, kdo na mě vyzbyde." To mě docela mrzelo. ,,A nechceš na ty tři dny bydlet se mnou." Usmála se, ale odmítla. ,,Nebudeme to komplikovat. I tak to bude sranda a užijem si to a navíc já mám v plánu v pokoji jenom spát, takže to je v pohodě." ,,Tak jo. Jak chceš." Nechala jsem jí být.








moc hezký jako vždy :)