Dorazili jsme na místo a rozebrali jsme si pokoje. Učitelky nás ještě seznámili s krátkými pravidly: kdy je večerka, kdy dostaneme rozpis úkolů, co nás čeká v následujících dnech, jak budou probíhat přednášky o přírodě, o jaké odměny za úkoly se bude jednat a o výdeji jídel. Pak jsme se rozešli do pokojů.
Vybalila jsem si a pak jsem už jen prostě seděla na posteli bylo mi smutno. Uvědomila jsem si, že to tu bez Beth snad ani nezvládnu vydržet. Byla jsem smutná, ale než jsem stihla najít nějaký způsob jak se zabavit, někdo zaklepal na dveře. Lucy pomyslela jsem si. Otevřu dveře a kdo tam nestojí? ,,Terenci?" Na tváři se mi hned objevil úsměv. Byla jsem nadšená. ,,Honem! Pusť mě dovnitř." Protáhl se dveřmi, aby ho nikdo se mnou neviděl. ,,Jak ses sem dostal?" Stěle jsem tomu nemohla uvěřit. Myslela jsem si, že spolu sami skoro vůbec nebudeme. ,,Nebylo to nejjednodušší, ale našel jsem si číslo tvého pokoje a nenápadně jsem proklouzl. A teď jsem tady!" Objala jsem ho. ,,Ale co když nás tady někdo najde?" Zakroutil hlavou. ,,Pochybuji o tom, že by se sem někdo chystal." V tom měl bohužel pravdu. Moc přátel..tedy těch pravých přátel jsem neměla. Ale na druhou stranu Beth vydala za všechny a pak jsem měla Terence, takže co víc chtít?
,,Já..ehm..přemýšlela jsem o nás-o tom schovávání před ostatními. Ve svý podstatě je to sexy. Když to tak vezmeš, jsme jako Romeo a Julie, nemyslíš?" Pokřivil tvář. ,,A to je jako kdo?" Zasmála jsem se. ,,Pojďme se bavit jen o nás.." Navrhl. ,,A co chceš jako probírat?" ,,Já nevím." Pokrčil rameny. ,,No ty o mě víš všechno, ale já o tobě nevím skoro nic." Zajiskřily mu oči. ,,A jestli to náhodou nebude tím, že mě nepustíš ke slovu." Shodila jsem ho na postel. ,,Hale!" Zvedla jsem se. ,,Sorry." Zvedl ruce, jako že se vzdává." Nevěřícně jsem kroutila hlavou. ,,Tak povídej, máš možnost." Sedla jsem si na svou postel, abych seděla přesně proti němu. Zhluboka se nadechl a pak začal vyprávět.
Nemyslela jsem si, že někdo (tedy kromě mě) dokáže mluvit tři hodiny v kuse. Řekl vše o jeho dětství až do doby, kdy přišel k nám do třídy. ,,Nenudím tě?" Zeptal se na závěr. ,,Ne, ráda poslouchám tvůj hlas." Trochu zčervenal. ,,Já..netušila jsem, že no..jak si žil. Proč si mi to nikdy neřekl?" Bylo mi líto, jak si žil a znovu jsme začínala víc a víc chápat jeho chování, když k nám přišel a jeho chování teď. ,,Já nevím. Asi jsem nechtěl."
Chvíli před večeří se ode mě vytratil a já šla asi o čtvrt hodiny později. Po návratu do pokoje jsem našla na posteli papírek. Stálo tam: V jedenáct čekej na balkóně. T.. Usmála jsem se, ale vůbec jsem nechápala, jak se tam asi chce dostat.
Netrpělivě jsem počítala minuty do jedenácté hodiny. Venku stále ještě chodili učitelky a hlídkovaly, jestli se někdo neplíží ven, protože kousek odtud byla i trafika NON STOP. Zrovna přesně v jedenáct se tam pořád ochomýtaly. Už jsem z toho šílela. Ať už jdou krucinál pryč!
Ve čtvrt na dvanáct se konečně rozdělili a každá odešla do svého pokoje. Potichu jsem se vyplížila na balkón a čekala jsem. Za chvíli jsme uslyšela podivné zvuky přímo nad sebou. Vyklonila jsem se a podívala vzhůru-to byl Terence a šplhal se za mnou po nějakém prostěradle nebo čem. Už byl skoro u mě, tak se pustil a následně se ozvala rána jako z děla, jak praštil loktem o zábradlí. Oba jsme dusili smích. ,,Tak to určitě nikdo neslyšel." Poznamenal vtipně. ,,Né.." Ironicky jsem přitakala.
V pokoji jsme se bavili ještě pár hodin. Většinou mi Terence vyprávěl vtipy a rozesmíval mě. Říkal, že se mu líbí můj smích, ale já jsem ho neměla v oblibě. Každopádně ráda jsem ho viděla šťastného.
Ráno jsem spatřila rozpis na dnešní den. Měli jsme tam pár projektů a jednu procházku po lese. Začali jsme snídaní brzy ráno a pak jsme se nastěhovali do místnosti, kde budou i další přednášky a besedy.
S Terencem jsme si párkrát psali na mobilu, ale moc času na to nebylo, jelikož jsme měli perní program. A přeci jsme si našli čas jen pro sebe..
Šli jsme na procházku a učitelky nám pak daly rozchod s tím, že se prostě sejdeme v ubytovně. Všichni začali hledat internet a mapy, jak se odsud dostat, ale když se to nezdařilo tak se prostě rozdělili a šli, kam je nohy vedli. A já s Terencem jsme zůstali-sami jako nikdy. Byl tam klid a neuvěřitelné ticho, které rušilo jen šumění lesa.
Bylo tam perfektní romantické prostředí, ale nám nešlo o nic jiného, než o mluvení. Nikdy předtím jsem nezažila takové souznění duší jako právě s Terencem. On byl moje první opravdová láska.







