Noc. Už od malička mě fascinovala, avšak ne kvůli tomu, že je temná, ale kvůli tomu, že temná vlastně vůbec není…
Ano, v noci musíme rozsvěcet světla, abychom viděli, kale přesto taková tma není! V noci se totiž na obloze objevují ty nejkrásnější světla vůbec-měsíc a hvězdy. Jako menší jsem je hrozně ráda pozorovala. Vlastně i dnes mě měsíc fascinuje a ráda si prohlížím různá souhvězdí, i když poznám jen velký a malý vůz.
Měsíc se mi zalíbil asi nejvíce, protože je vlastně pořád stejný a přesto pokaždé jiný. V každé své fázi je jiný a svým způsobem ho to činí zvláštním. Nejraději ho mám v úplňku, ale to pak kvůli světlu v noci skoro vůbec nespím.
Při sledování noční oblohy hledám právě měsíc. Už je to takový zvyk, asi abych se uklidnila, že tam stále na té obloze je. Protože mám pocit, že mě měsíc z nějakého důvodu hlídá… Nevím, kde se ve mně ten pocit vzal, ale z nějakého důvodu tady je.
Zkrátka mě to k měsíci a vůbec všeobecně noci táhne. Samozřejmě jsem se také snažila měsíc vyfotit, když už mám ten dobrý foťák.


A mimo měsíc jsem přišla na to, jak vyfotit i nějaké ty hvězdy. A toho domu si nevšímjete-v té tmě jsem ani pomalu neviděla co fotím, ale na druhou stranu jsou na této fotce nejlépe vidět ty hvězdy.









Taky se někdy ujišťuji, jestli tam vůbec ještě je :) a ty fotky jsou moc pěkné :)