Silvestr. Přesně to jeden z dnů, který byste měli strávit s rodinou nebo lidmi, na kterých Vám záleží a vstoupit s nimi tak do nového roku. U nás to tak bývalo..ale to bývalo je právě kámen úrazu! Kde jsou ty časy…
Před třemi roky se to všechno nějak změnilo. Tehdy mi to nevadilo. Byli u nás přátelé a ti se velmi rádi bavili a také mě rádi viděli, ale upřímně já jsem z toho nebyla nadšená. Chtěla jsem být s rodiči a pořádně si popovídat, ale takto k tomu nezbýval čas. Od nás odešli asi v deset hodin. Do té doby jsem byla nahoře ve svém pokoji s talířem jídla, co jsem si zezdola odnesla. S nimi jsem tam strávila tak půl hodinu, ale více ne.
Až po jejich odjezdu jsem byla dole s našima, ale už to nebylo takové. Máma nadávala, že půjde spát, že je unavená a táta neustále přepínal programy v televizi. Já jsme si lehla na "číču", což je taková chlupatá kůže nebo co, ale my tomu prostě říkáme číča. A koukala jsem na televizi s mísou pop cornu.
Do půlnoci jsme nakonec všichni vydrželi a s prvními ohňostroji se zbudil brácha, kterému jsem donesla hrneček s dětským šampáněm a připili jsme si i s ním. Pak jsme všichni koukali z oken na ohňostroje a nakonec jsme šli spát.
To byl také poslední Silvestr, co aspoň trochu připomínal čas strávený s rodinou, jelikož ten další byl totální katastrofa..
Následuje další Silvestr. Víte, byli jsme spřáteleni jen s pár rodinami v našem okolí, takže když se k nám přistěhovali přes ulici jedni z nich, měli jsme radost. Od té doby se táta hrozně hrnul do jakékoli pomoci jim, brácha si u nich hrál také v jednom kuse případně jejich mladší syn u nás. Grilovali jsme několikrát v létě (ale jenom u nás) a navštěvovali jsme se. Já jsme se moc těch návštěv neúčastnila. Není to nic proti nim, (tady nebylo..) jen jsem prostě měla ráda svůj klid. Ovšem na ulici jsme se normálně bavili a povídali jsme si bez problémů.
A mého tátu napadla taková vážně skvělá věc, jak zničit rodinný Silvestr od základů! Co takhle je pozvat k nám? Řekla jsem si, že prostě zůstanu nahoře, než odejdou, protože mě rodiče ujistili, že odejdou brzy!
Všechen čas až do tři čtvrtě na dvanáct jsem strávila sledováním videí na internetu a psaní s holkami na Karaoketexty.cz, které byli dobrá společnost! Pak pro mě přišla máma, ať si jdu přiťuknout na ten nový rok. Dole už byl jen jeden z té rodiny, tak jsme si připili a já se spolu s ním a tátou šla podívat na ohňostroje ven. Byla to nádhera a moc se mi to líbilo, protože to bouchalo všude a byla to skvělá podívaná. Během ohňostrojů také on odešel, tak jsem se zaběhla ještě podívat na zvířata.
Ke zvířatům se ještě dostanu později, takže to teď rozebírat nebudu.. No každopádně jsem se pak vracela domů a co se nestalo? On k nám opět přišel! Bylo vidět, že táta je také dost unavený, ale neřekl mu, aby šel domů. Místo toho tam seděli do dvou hodin, kdy táta už usínal. A my ostatní jsme šli spát.
Nyní už se dostáváme k minulému Silvestru (2013). Bože, jak já doufala, že si ho užiji! V první řadě mi máma řekla, že sice půjdou k výše zmiňované rodině, ale já s nimi chodit nemusím, protože se brzy vrátí. Následně jsem se domlouvala s kamarádkou, jestli k nám nepřijde do té doby a pak by u nás klidně mohla přespat, ale to ještě nebylo potvrzeno. A jako třešnička na dortu bylo, že se máma poslední den v roce chtěla se mnou dívat na Grimma (pokud to nevíte, tak je to seriál, do kterého jsem se totálně zamilovala a hrozně ho zbožňuji..a k mé radosti se mi k tomu povedlo přivést i mojí mámu).
Ale jak už to u věcí, co si naplánuji bývá, buď se všechno pokazí nebo to půjde přesně podle plánu, ale mě se to nebude líbit..která z možností asi byla správně?
Den před Silvestrem mi napsala kmoška, že nemůže, že je jí to líto. To mě mrzelo hodně, ale ono jí pak na Silvestra bylo nakonec ještě zle, takže to by pak bylo hrozný, kdyby si jí udělalo špatně u nás a ona by se chudák musela trápit.
Na Silvestra mě pak naši vzali k té rodině, abych jim dala notebook, do kterého mi nešlo přihlásit, aby se na něj podívali. Ano, velmi jim za to děkuji, protože můj notebook a foťák jsou ty nejcennější dvě (neživé) věci, co mám! Už jen představa, že přijdu o několik měsíců mé práce mě děsila k smrti.
Po opravení mého notebooku jsem šla domů a naši my řekli, že za chvíli taky dorazí…ta chvíle se protáhla na dvě a půl hodiny a mě s bráchou čekalo měnění podestýlky zvířatům potmě. Rodiče přichystali občerstvení, rozloučili se a zase vypadli pryč. A jsem doma sama-v den, co jsem chtěla jako jeden z mála v roce strávit se svou rodinou.. Ano, mohla jsem tam jít s nimi, ale co bych tam dělala? Chlapy se tam baví spolu, děti si hrají, jejich starší syn tam hraje hry na počítači a s někým skypuje a máma si povídá s ,,tetou". Pro mě tam není místo. U nás na zahradě si třeba hraju i s dětmi nebo si povídám s jejich starším synem, ale jakmile má počítač, tak s ním není řeč. Tak proč tam chodit?
Rozhodla jsem se, že si udělám hezký večer-pustila jsem si na počítači Lovce duchů, přinesla si nějaké to jídlo a užívala si to. Jeden díl jsem zhltla a ani nevím, jak se mi to podařilo, druhý díl už jsem přerušovala sledováním hodin a čekáním, kdy přijdou už naši s bráchou domů. Po jeho skončení-jakože to byli dva strašidelné díly (+ten druhý byl i dojemný a já u něj brečela) a já jakožto strašpytel s oblibou chození potmě v prázdném domě, jsem zase udělala blbost.
Já jsem se ani tolik nebála, ale srdce mi hrozně bušilo. Nalila jsme si pití a pak jsem zaslechla klíče v zámku. Já se tak lekla, že jsem málem upustila sklenici! V hrobovém tichu takový zvuk! No FUJ.. Táta mě šel zkontrolovat a vyndat chleba s pekárny a řekl, že tak za hodinu dorazí. To už jsem ani neměla sílu komentovat.
O jeden díl 2. série později se uráčel zbytek rodiny přijít domů. Vykoupali bráchu a máma si s ním šla lehnout. Do té doby jsme si v televizi pustila ještě půlku jednoho dílu Lovců z 6. řady. Máma mě pak poslala, ať taky trávím nějaký čas s tátou, ale stejně za pár minut přišla, že jdeme koukat na Grimma, takže jak jsem podle ní ten čas měla trávit na dvou místech? Nevadí..
Přišli jsme dolů a táta si postěžoval, že je tam chudák sám. A co já? Já tam byla celou dobu sama a to bylo v pohodě? Opravdu? Ach jo. Ale nakonec jsme tu poslední hodinu s rodiči strávili. Přejedli jsme se, zasmáli pořadům v televizi a přiťukli.
Na ohňostroje jsem šla tentokrát sama-ano, sama. Koukala jsem na ně dlouho a potom jsem šla na zvířata. Víte, ohňostroje jsou tak deset minut-Ach, to je nádhera! Úžasné. Dalších pět minut-Tedy těch je nějak hodně! Následná čtvrt hodina utěšování zvířat, která jsou naježená strachy a při každé bližší rány sebou cuknou. A posledních pět minut, kdy poslouchám bráchův křik, ať přestanou, už doufám, že to skončí. Je normální, aby někdo začal pouštět ohňostroje skoro v jednu hodinu?
Abych už to konečně shrnula, naše rodina společně pravidelně tráví jen Vánoce a dovolenou-samozřejmě nepočítám ty cesty na nákupy a podobně-prostě jen celé dny. Hrozně mě mrzí, že v době, kdy už se blíží čas, který budu na Silvestr trávit s někým jiným, jsou rodiče raději u někoho ´cizího´než se mnou. Chtěla bych Silvestry zase trávit společně. Moc bych si přála být více času s rodinou a užít si to dokud ještě můžu. A vážně si hrozně přeji, aby se mi to v tomto roce povedlo, protože ty časy mi opravdu schází…








Buď ráda, alespoň za tyhle chvíle :) Já už doma nebydlím a na silvestra jsem teď byla 4 roky za sebou někde pryč a letos jsem nebyla doma ani na Vánoce. Takže to nemůžeš vidět tak černě! :))