2. ledna 2014 v 20:10 | WhitEvil
|
Chystala jsem se mu papír vytrhnout z ruky, ale najednou promluvil Vernon. Tak co se tam píše?" Skoro křičel. ,,Je to první a dost možná i poslední šance.." polkl, ,,..šance skončit to celé. Šance přerušit naše konání a vrátit se zpět k našim..ehm..dosavadním životům." Pokud to myslel jako vtip, tak to bylo dost nevhodné. ,,Jako konec?" Přikývl a smutně na nás pohlédl. ,,Veškeré naše spoje by se ukončili a na všechno by se zapomnělo. Prostě jako by se nic nestalo." Zarazila jsem se u toho nic. Zastavilo se mi snad i srdce. Nechtěla jsem to ještě skončit, ale co když to byla ta poslední šance? Ztuhla jsem.
Jedna vteřina jako by najednou trvala věčnost. Becky promluvila do ticha. ,,Já si nemyslím, že bychom to měli ukončovat.." Nestihla dokončit myšlenku a Mark přečetl poslední část. ,,Odpověď máme vyřídit zítra." To už jsem nevydržela. Vyrazila jsem z pokoje ani jsem se neohlížela za ostatními. Vylezla jsem na balkón a začala jsem zhluboka dýchat. Potřebovala jsem vzduch..spoustu vzduchu!
Becky: Začala jsem pochybovat. Najednou se to všechno zlomilo! Začala jsem přemýšlet nad tím vším i nad..smrtí. Bylo pro mě těžké už jen uvažovat o tom, že bych se mohla zranit..nebo kdokoli z nás.. a mohli bychom zemřít. Možná v tom měla Melisa pravdu. Možná bychom si měli zvolit tu bezpečnější cestu a neriskovat tolik. Už jsme to viděli u Marka a je tu nebezpečí mnohem větších, horších a bolestivějších zranění! A já bych nepřežila, kdyby se něco stalo Vernonovi. Musela jsem si to promyslet.
S Vernonem jsme si o tom šli promluvit, zatím co Mark odpočíval a Melisa byla někdy..bůh ví, kde. ,,Becky, co chceš dělat?" Pokrčila jsem rameny. ,,Netuším… Proč to muselo přijít zrovna teď? Všechno by bylo perfektní, ale tohle to může pokazit! Co myslíš ty?" Otočila jsem se k němu, ale on měl pohled zabořený někam do zdi. ,,Vždyť proč jsme sem šli?" Otočila jsem se po hlase Melisy. Stále u dveří. ,,Já sem přišla kvůli sestře, ty kvůli operaci bratra a Vernon kvůli rodičům.. A není to vše už tak nějak splněno?" Vernona to vytrhlo z uvažování. ,,Přeci ty, Vernone, už máš peněz dost. A co ty Becky? Říkala si, že tvůj bratr už na operaci byl." To byla pravda. ,,A Mark?" Prohodila jsem, jelikož jsem si všimla, že ho ještě ani jednou nezmínila. ,,Mark to pochopí." Prohodila a už se tím více nezabývala. Odešla.
Vernon se obrátil znovu na mě. ,,Tak co?" Zvedla jsem oči a pohlédla do těch jeho. ,,Já..já neříkám, že se mi nechce domů, ale přijde mi jako hloupost a zbabělost to teď vzdát. Chci Benedictovi nějak vrátit to, že napomohl tomu, abych tě poznala. Nechci to teď skončit..nechci se na to všechno vykašlat. Chci být s tebou." Byl dojatý..i já. Netušila jsem, že bych to ze sebe dokázala tak snadno dostat. ,,Já taky." Políbil mě na čelo a objal, ale moc dlouho to netrvalo, jelikož mě skoro okamžitě odtáhl a podával se na mě. ,,Ale chci, aby naše parta zůstala spolu!" V tom měl naprostou pravdu. Také jsem nechtěla, aby se tohle nějak měnilo. Pak mě něco napadlo. ,,Vím, kdy by byla Melisa ochotná tady zůstat!" Vernon zpozorněl. Ohlédla jsem se, jestli není na blízku a pak jsem mluvila už trochu tišeji, aby nedošlo k prozrazení našeho/mého plánu.
Zhluboka jsem se nadechla, jako bych sama sebe přesvědčovala, že je to správný. ,,Musíme Mel říct že jí Mark miluje." Vernon se pobaveně usmál. ,,Počkat. Mluvíme o té samé holce? Přece ona sama řekla, že nechce vztah." Souhlasně jsme přikyvovala. Já neříkám, že chce vztah, ale to, že i ona má uvnitř sebe kousek člověka, který touží po tom..po tom, co máme my dva. Ona by nedokázala opustit někoho, kdo jí miluje, pokud by to nebylo nezbytně nutné." Vernon ztichl. ,,Lidi?" Ozvalo se z vedlejšího pokoje a mi museli ukončit naši konverzaci nedokončenou.
Mark potřeboval vyměnit obvazy a ledový obklad na zádech. Tentokrát se toho ujal Venon. ,,Kámo, teď už je to mnohem lepší." To ovšem Markovi bylo naprosto jedno. ,,Kde je Mel?" Ani jsem nestihla použít jednu z připravených výmluv a znovu se objevila. ,,Tady." Pronesla a klekla si k němu. ,,Dobrý?" Usmál se. ,,Už jo." Natáhla se k němu. ,,Chyť mě za ruku." Zatímco se Mark soustředil, aby nevypadal přecitlivěle, Vernon dokončil všechno to převazování. ,,Pomohlo to?" Zeptala se ho. ,,Jo je. Díky." ,,Fajn." Pustila ho a chladně odešla. ,,Co jí je?" Divil se. ,,No je nesvá kvůli tomu..no kvůli tý věci s odchodem:" Vernon hned všechno prozradil. Málem jsem ho probodla pohledem. ,,Myslíte, že chce odejít?" Snažil se si sednout, ale bolest ho přemohla. ,,No…" Nevěděla jsem co říci. ,,To jí nesmíte dovolit!" Aspoň se trochu zvedl. ,,Neboj, máme plán.."
Přemluvili jsme Vernona, aby to Melise řekl on. ,,Nemůžu jí to přeci říci já! Nebýt toho poslouchání za dveřmi, tak bych to ani nevěděla! Pochybuji, že bys mi to jinak řekl." ,,To asi ne." Přitakal. ,,Takže?" Zavrčel, ale souhlasil. ,,Tak jo.."
Ahoj! Tak jsem dočetl ale musím říct, že mě teď příšerně bolí oči
Nevím jestli se mi to špatně zobrazuje, ale mě ten modrý...jak se to jenom říká....prostě takové to modré pozadí za textem hrozně ruší při čtení a v kombinaci s tou zelenou se mi to moc nelíbí. Je to tvůj blo a dělej si ho jak chceš, to je jen můj názor :) A jinak samotná povídka je dobrá, je vidět že máš talent, jen bych ti doporučil dělat přímou řeč vždycky na samostatný řádek, je to pak přehlednější :)