Melisa: Mark se nabídl, že bude řídit, ale moc mu to teda nešlo. Já jsem seděla na místě spolujezdce a pokukovala jsem po Becky s Vernonem. Byla tak šťastní a zamilovaní.. Dost jsem musela přemýšlet o rozhovoru s Vernonem, ale stále jsem si stála za svým. Už takhle jsme si vybrali nebezpečnou práci a bude mnohem lepší, když budeme jen přátelé..pro případ, že by se někomu z nás něco stalo.
K tomu místu jsme dorazili brzy ráno, ale bylo tam už pořádné světlo. ,,Tak se do toho dáme?" Řekl natěšení Vernon a vystřelil z auta. ,,Já ti nevím, ale neměli bychom kopat spíše v noci, když nebudeme tak…tak na očích?" Navrhla jsem svůj plán. Sice to takhle nebylo původně myšleno, ale já jsme se chtěla projít po městě a zavzpomínat. ,,Mel má pravdu." Souhlasila Becky, která byla viditelně unavená. ,,Fajn. Já bych šel někam spát." Prohlásil Mark. To do mého plánu ale vůbec nezapadalo! ,,A nechtěli byste se jít spíš projít po městě? Mohla bych vám povyprávět." Bylo vidět, že z toho zrovna moc nadšení nejsou, jelikož teď jejich mozek totálně zaměstnala vidina měkké postele a odpočinku, ale nakonec všichni souhlasili.
Po zhruba tříhodinové procházce po městě, kdy jsem jim vždy detailně vylíčila, co jsme tam s rodinou dělali, jsme se odebrali do restaurace. V kapsách nám zbylo jen pár drobný z minulé výpravy a peníze od Benedicta jsme ještě nedostali, takže jsme se o jídla tak nějak podělili.
Pak už se začalo stmívat a my se pomalu vraceli k onomu místu. I v tuto hodinu tam bylo celkem dost lidí. ,,Zase tady budem jako trubky sedět a čekat?" Otráveně řekl Mark, ale očividně moc nepočítal s nějakou reakcí na jeho projev. ,,No vlastně cestou jsem zahlídla stánek, kde prodávali tvrdší alkohol a byla tam zdarma ochutnávka." Usmála se Becky. ,,Jestli chcete, tak jděte, ale já si tu radši sednu." Mark s Becky pokrčili rameny a šli. ,,Jdeš s náma?" Otázka od Becky pochopitelně směřovala k Vernonovi. Tak nějak jsem se smířila s tím, že tam budu sedět sama. ,,Ne, já alkohol nepiju." To bylo docela zarážející. Moc takových lidí opravdu není.
Asi tak minutu tam bylo hrobové ticho. Jakmile však odešli za roh, Vernon se na mě otočil a začal do mě hustit otázky. ,,Tak co? Neříkej, že ses takhle rozhodla jen kvůli sestře." Usmála jsem se a zakroutila jsem hlavou. ,,Ale aby bylo jasno, nechci tohle dělat celý život. Akorát to momentálně vyhovuje mojí situaci, ale tohle není práce pro mě. Já si to tolik neužívám jako vy.." Během mého mluvení se mi hlas pomalu ztenčoval, až poslední slova byla sotva slyšitelná. ,,Nemysli si, že neslyším ten tvůj nejistý tón v hlase." Zasmál se. Bylo to vážně tak nápadné? ,,Ty se bojíš. Bojíš se něčeho nového a neznámého a já to chápu! Taky jsem takový byl, ale něco ti řeknu-tohle je bomba! Nic lepšího než tohle neznám." Kývala jsem na důkaz, že mu rozumím. Nejspíš měl pravdu, ale nejsem si jistá, že to zvládnu tak snadno překonat.
Becky: Přišli jsme k tomu stánku. Myslela jsem si, že jsem v ráji! Tolik alkoholu a zadarmo jsme ještě nikdy neviděla. My jsme si doma na kvalitní alkohol potrpěli. Jeden čas táta dělal slivovici, ale pak to opadlo. Mě však chuť po alkoholu zůstala. ,,Tady to je. Tak co si dáme?" Ukazoval Mark. Ani jsem neodpovídala a začala jsem do sebe klopit jednoho panáka za druhým. Mark byl docela zaražený. ,,Hmm!" Kývla jsem hlavou směrem k panákům, aby si taky dal. Nedůvěřivě na mě koukl a opatrně srkal obsah jednoho. Vyprskla jsme smíchy. ,,To neumíš pít?" Zašklebil se, jako bych ho právě hrozně urazila a hodil do sebe zbytek a pak ještě jeden. Pán u stánku na nás nějak podivně koukal a na něco se nás zeptal. Odvodila jsem z toho, že se ptá, jestli nám chutná. Ukázala jsem na ruce jedničku, jako že je to dobrý.
Vypili jsme snad všechno, co se dalo a vrátili jsme se za Vernonem a Melisou. Chtěla jsem dát Vernonovi pusu, ale on se ode mě odtáhl. ,,Co je?" ,,Promiň zlato, ale fakt to z tebe táhne." Divila jsem se. ,,Vážně?" Přikývl. Přišlo mi to divné, protože jsme na sobě žádnou opilost necítila. ,,Já ale nejsem opilá!" Zdůraznila jsem pakliže by to nebylo poznat. ,,Na rozdíl od něho." Melisa ukázala prstem směrem za mě. Tam byl Mark, který se chytal všeho, co bylo na dosah, jen aby udržel rovnováhu. Občas rukou máchl i po nějaké imaginární věci a následně zavrávoral. ,,On toho ale moc nevypil!" Vykulila jsem oči. ,,Asi mu stačí málo." Šla k němu Mel, aby mu pomohla to nějak ustát načež Mark zařval skoro na celé město. ,,Jé, ahoj strejdo! Tebe jsem dlouho neviděl." Vernon dusil smích a já jsem se taky musela držet. ,,Já nejsem tvůj strejda ty idiote!" Křikla na něj Mel. ,,Co? A kdo teda?" Motal se. ,,Melisa!" ,,Ty vole!" Řekl a pak spadl na zem. ,,Asi by si měla něco dělat se svým obličejem!" To už to Vernon nevydržel a začal se hrozně smát. Melisa ze sebe shodila totálně zmateného Marka a odkráčela. ,,Neuvěřitelný!" Prohodila, když procházela kolem nás a opřela se o kufr auta.
Ps: Snad jste se aspoň trošku pobavili při čtení tohoto dílu-snažila jsem se to trochu odlehčit, aby to nebylo pořád tak vážné..







