close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Šťastný konec 1 část(32)

29. ledna 2014 v 21:12 | WhitEvil |  Šťastný konec (první část)
,,Neměli bychom začít?" Navrhla jsem po několika minutách naprostého ticha, které mi teda vůbec nebylo příjemné. ,,Jestli myslíš, že on je toho schopen." Prohodila Melisa a ukázala Markovým směrem. Smutně jsem se za ním ohlédla, ležel na zemi.
My tři jsme se nakonec chopili nářadí a začali jsme kopat v těchto místech. ,,Netuší někdo z vás, jak má být asi tak velký ten kříž?" Ozval se Vernon. Všichni jsme byli zpocení a mě se právě teď nechtělo odpovídat na jeho dotazy. ,,Proč?" Ujala se toho Melisa. ,,Já jen, že tady jeden mám." Překvapeně jsme vzhlédly k němu. V ruce mu dřímal kříž velký skoro přes celou dlaň. Prohlíželi jsme si ho. ,,Teď zakrýt stopy a padáme!" Pravila Mel a začala se zakrýváním díry.
Chtěli jsme i Markovi ukázat náš úlovek, ale ten se stejně nezmohl na nic, než kousaní do něj se slovy, že ten perník je hrozně tvrdý. Nasedli jsme tedy všichni do auta a odjeli pryč.
Melisa: Ráno měl Mark pěknou kocovinu a nepřestával se ptát proč ho tolik bolí hlava. Já jsem se obávala ale něčeho jiného.. Vernon si ponechal kříž a tak se také stal jeho vlastníkem a jak už jsem pochopila, mělo to na něj dost zrádné účinky. Už večer jsem ani já ani Becky nedokázala odmítnout jakoukoli jeho prosbu-od řízení až po uložení do postele. Nejdřív jsem si to vysvětlovala, že jsme prostě přátelé, takže je to samozřejmost, ale později to začalo být vážně zlé a já mu nedokázala odporovat.
Dopoledne jsme ho krmily a odpoledne už jsme ho málem i nosily. Absolutně jsem hltala každé slovo, co řekl a ze všeho nejvíc jsem mu věřila. Nechápala jsem to. ,,Vernone, mohla bych něco vyzkoušet?" Proč se ho ptám na svolení? ,,Jo, o co jde?" Řekla, zatímco ho Becky krmila hroznovým vínem a smála se. ,,Řekni Becky, ať skočí z okna." Kupodivu to Becky absolutně nevadilo, ale Vernona to rozhodilo. ,,No tak! Řekni jí, že umí lítat a ať skočí, pokud se mýlím, neudělá nic." Nakonec nedy svolil, jelikož si myslel, že jsem vážně mimo. ,,Becky, zlato, ty umíš lítat! Co kdybys skočila z okna?" Zasmál se. ,,To přece nemů…" Zarazil se, jelikož Becky k oknu vážně šla. ,,Becky, co to děláš?" Volal na ni, ale bez odezvy. ,,Becky, stůj!" Křikla jsme i já, aby mohla vyloučit i tuto možnost. Nic. Už si stoupala na parapet a chystala se skočit. ,,Vernone, hoď po mě ten kříž!" Zavelela jsem a v tu ránu se zdroj veškeré víry ocitl v mých rukou.
Becky se zastavila, právě včas. Zhluboka jsem oddechovala, jak jsem se bála, že to nevyjde. Vernon vzal Becky zpátky dovnitř, tentokrát neodporovala. ,,Co se stalo?" Oba chtěli odpovědi. ,,Ten kříž," dřímala jsem jej v ruce. ,,to on to dělal-všechno, co si řekl jsme ti věřily a každé přání splnily. Je to tím, že si ho vlastnil a nevíme, co se stane, když ho pošleme Benedictovi. Co když je to nějaké jeho pojistka? Co když pak nás prostě přinutí zůstat? Nemáme jistotu, že to proti nám nepoužije." Vernon si mnul obličej, jako by se z něj snažil získat nějaký nápad.
Večer jsme všichni byli vyšťavení. Přišli jsme jen na pár nápadů, které stejně ani nefungovali. ,,Napadlo vás to třeba nějak izolovat od vlastníka?" Promluvil Mark. ,,Jak jako? I přes zem to mělo dosah a vlastníka to nepotřebovalo, tak jako to chceš od někoho dokonale izolovat?"
Mark se zatvářil, že je mistr světa a ví naprosto všechno. ,,Seženeme naprosto všechny izolační materiály-od těch, co izolují teplo, přes ty izolující elektrický proud až po ty izolující rádiový signál. Všechno dohromady spojíme a budeme doufat, že to zafunguje." ,,A jak zabráníme Benedictovi, aby se k němu nějak dostal?" Okamžitě jsem se zajímala. ,,Sehnal jsem naprosto nezničitelný zámek-neroztaví se, výbuch ho nezdolá a ani hrozné mrazy a ho nepřinutí prasknout! Nic ho prostě nezničí." ,,A jak si ho vlastně sehnal?" Svraštila jsem čelo. ,,Mám své kontakty." Zamrkal.
Měli jsme docela dost práce se sehnáním všech Markových výmyslů. ,,Vážně je to všechno nutné?" Protáčela jsem oči. ,,Víc, než si myslíš." Zavrčela jsem. Dost mě to štvalo. Ano, je fajn, že také Mark něčím přispívá, ale nemusel by kolem toho dělat takové haló! Chová se směšně a dětinsky.
Po sehnání všech potřebných věcí jsme se vrátili zpátky a dali se do všemožného mísení všech možných opatření, která by jakýmkoli způsobem zabránila, aby nás kříž nějak ohrozil.

Skončili jsme někdy kolem druhé hodiny v noci. ,,To by mohlo stačit." Uznal konečně spokojený Mark a na to celé neuvěřitelné monstrum ochrany před celkem nevinně vypadajícím křížkem připevnil zámek, který to všechno ještě zněkolikanásobil. ,,Spokojen?" Otočila jsem se k němu, abych se ujistila, že mu všechno vyhovuje. ,,Jo." Kochal se naším dílem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Bojíte se smrti?

Ne. Těším se na ní. 33.3% (8)
Trochu. 41.7% (10)
Ano. Hodně. 25% (6)

Komentáře

1 wolf-tracks wolf-tracks | Web | 31. ledna 2014 v 13:02 | Reagovat

Moc pěkně napsané! :)

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 15:37 | Reagovat

[1]: děkuji, jsem ráda, že se to líbí:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama