close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak dlouho trvá Navždy? (30)

20. února 2014 v 21:12 | WhitEvil |  Jak dlouho trvá Navždy?
Druhý den mě vzbudilo klepání na dveře. ,,Meredith, vstáváme." Terence se nemohl dočkat našeho volného dne. ,,Honem, už musíme jít." Rozespale jsem otevřela dveře a snažila se vypadat nadšeně. ,,Jak to, že ještě nejsi oblečená? Za pět minut máme být u učitelky." Vytřeštila jsem oči a rychle jsem na sebe hodila tričko. K učitelce jsme běželi.
Sešli jsme se na zahradě. Učitelka nám řekla veškeré informace, co jsme potřebovali slyšet. Jako poslední si na mě vzala telefonní číslo, aby mi mohla zavolat a zkontrolovat nás. Pak jsme se rozloučili.
S sebou jsme si toho moc nevzali-jen jídlo a deku. Chtěli jsme si najít nějaké pěkné místo, kde bychom měli po dlouhé době čas jen na sebe. ,,Co takhle jít k rybníku?" Navrhla jsem. ,,Mě je to jedno, hlavně, když budu s tebou."Usmála jsem se. Byl milý a to více, než kdy předtím. ,,Tak dobře."
U rybníka bylo opravdu hezky. Rozložila jsem zde deku a posadila se na ni. Naskýtal se nám opravdu nevídaný pohled. ,,Je tady hezky, co?" Kývl. Chvíli bylo ticho, než se odvážil něco říci. ,,Hale..ehm.. to, co jsme chtěli předtím..ehm..to pořád platí?" Jeho hlas byl tichý a nejistý. Byl hodně nervózní. ,,Asi jo." Zvedla jsem k němu své oči. ,,Já tě miluji." Bodlo mě u srdce. Od Terence to znělo tak hezky. ,,Já tebe taky."
Uprostřed líbání a žhavých doteků jsem ucítila vibrování v mé kapse. ,,Nech to být." Prohodil Terence. Bohužel jsem ho nemohla poslechnout. Na chvíli jsem se od něj odtáhla. ,,Musím to vzít-to je učitelka." ,,A to nemůže zavolat později?" Usmála jsem se a vytáhla jsem z kapsy mobil. ,,Ano?" Z druhé strany se ozval hlas druhé učitelky. ,,Kde jste?" Rozhlédla jsem se. ,,U rybníka." ,,Dobře, ale dál už nechoďte, vypadá to, že se k nám žene bouřka a bylo by lepší, kdybyste dorazili sem." ,,Dobře." Pak jsme hovor ukončili. ,,Tak co chtěla? Kromě vyrušování.." Políbila jsem ho na tvář. ,,Chtěla, abychom se přemístili zpět k ubytování, že bude pršet." Oba jsme zvedli oči směrem k obloze. Byla úplně černá. Schylovalo se k bouřce.
Rychle jsme na sebe natáhli naše trička a utíkali zpět, ale déšť nás dostihl. Přetáhla jsem přes nás deku, ale i tak si za chvíli kapky našly cestu k nám. ,,Je ti zima?" Kontroloval mé prokřehlé tělo, které náhle nebylo schopné ani jít. ,,Chceš zastavit?" Kývla jsem a na chvíli jsem si sedla. Terence mě objal a tiskl k sobě. ,,Jsi úplně ledová." ,,Hm.." Přiznala jsem a snažila jsem se nedrkotat zuby. ,,Už je to lepší." ,,J-jo." Začala jsem znovu trochu cítit nohy a ruce. Zvedla jsem se rozhodnutá, že půjdu dál. Terence mě i tak stále držel, aby mi nebyla taková zima.
Za několik minut ten hrozný slejvák ustal a namísto toho se na obloze objevilo slunce. Vykoukla jsme zespod deky a pohlédla na nádhernou přírodu. ,,Koukni, to je úžasný." Hleděla jsem na oblohu jako smyslů zbavená. Slunce zářilo jako nikdy předtím. Najednou se oteplilo. ,,Proč se nedíváš?" Otočila jsem se na Terence. ,,Není to zdaleka tak pěkný jako ty." Usmál se. ,,No to určitě!" Zasmála jsem se a vyždímala vodu ze svého promoklého trička.
Zbýval nám už jen kousek cesty k ubytování. Přišli jsme tam za pár minut. Učitelky už na nás čekali. ,,Koukám, že jste si užili deště." Podívali jsme se s Terencem na sebe. ,,Jo, to jo." ,,Jestli chcete, můžete jít dovnitř. Myslím, že jste si užili přírody do sytosti." Pravila, čímž trochu narážela na náš vzhled. ,,Vlastně jsme chtěli zůstat venku..třeba v altánku." Navrhla jsem. Učitelce to očividně nevadilo, ale překvapená byla. ,,Jak myslíte." Přikývla a nechala nás odejít.

V altánku bylo hezky. Občas dovnitř foukl trochu vítr, ale jinak nic. Byl tam klid a příjemná atmosféra. ,,Hale, chtěl jsem si s tebou promluvit o Jackovi…no o tý naší rvačce." Najednou se mi to vyjevilo přímo před očima. Vážně mě zajímalo, jak to bylo. ,,No?" ,,Ehm.. Já jsem to nechtěl udělat, ale ty nevíš, co řekl." Zpozorněla jsem. ,,A co řekl?" Sklonil hlavu, jako by se mu o tom vážně moc nechtělo mluvit. ,,Řekl, že každého jenom využívám a tebe stahuju s sebou. Řekl, že ti ničím život a ty se necháš snadno ovlivnit a skončíš jako já..nebo hůř." To mě mrzelo. Bodlo mě u srdce, když jsem to uslyšela a bolelo to o to víc, jelikož se mi Jack jeden čas líbil. Jak tohle mohl říct? Bývali jsme přátelé a on mě najednou začne odsuzovat? Nehledě na to, že o Terencovi neví absolutně nic a hned si ho zaškatulkuje do té nejhorší skupiny? Do něj bych to obzvláště nikdy neřekla, ale asi teď budu muset změnit svůj názor na ostatní, když ho oni na mě už změnili. ,,Je mi líto, že jsem to udělal. Promiň…asi to naší situaci moc nepomůže." Nechtěla jsem, aby se cítil špatně za tu rvačku. Podle toho, co jsme právě slyšela, si to Jack zasloužil. ,,Neomlouvej se, jsem ráda, že si to udělal. Nechci, aby si mysleli, že jsme bezmocní a necháme se od nich urážet. Jsem ráda, že jsi jim to ukázal." Objala jsem ho. Hned první den Terence musel dokazovat naši lásku a druhý den jsme museli od ostatních utéct. Netušila jsem, co bude dál. Byla to zlá doba pro nás oba, ale my se tím více semkli k sobě..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký jazyk máte radši?

Češtinu. 66.7% (4)
Angličtinu. 33.3% (2)

Komentáře

1 Vysmátá zrzka Vysmátá zrzka | Web | 20. února 2014 v 22:13 | Reagovat

Vypadá to zajímavě, musela bych si to přečíst od začátku, třeba o víkendu :-), čte se to dobře, je to srozumitelné.

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 23. února 2014 v 10:42 | Reagovat

[1]: budu moc ráda, když si to přečteš:) z takovýchto komentářů mám vždy radost!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama