close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

K čemu jsou ti samé jedničky aneb pravý význam vysvědčení

1. února 2014 v 17:17 | WhitEvil |  mé pocity a zájmy
To nám to pololetí tedy uteklo. Netušila jsem, že i to první může tak rychle skončit…
Celé pololetí jsem se opravdu učila. Neříkám, že moc a že zrovna vzorně..ale učila! Na žádný test jsem nepřišla bez sebemenší přípravy a vyplatilo se to! Někdy to všechno úsilí stojí za ten obyčejný papír, který na konci roku získáte. A jak to dopadlo mě?
Ještě ke konci roku jsem si myslela, že dostanu dvě dvojky nebo snad dokonce tři. První byla z přírodopisu. Už na začátku roku jsem si myslela, že se z toho nevyhrabu, jelikož jsem dostala dvě dvojky-u jedné mi chybělo půl bodu k jedničce a u druhé bod. Nenaštvalo by vás to? Pak jsem to sice vylepšila dvěma jedničkami, ale i tak jsem to měla mezi jedničkou a dvojkou. Musela jsem být ještě zkoušená.
Na zkoušení jsem se vzorně připravovala a uměla jsem to všechno jako básničku. Když jsem viděla, jak to skoro nikdo neuměl a skoro nic neřekl, docela se mi ulevilo, jelikož ve srovnání s nimi jsem byla dost dobrá. Takže přírodopis jsem nakonec uhrála na jedničku,
Zbývala ještě angličtina. Naše učitelka vůbec nebrala v úvahu průměr známek, ale jaksi osobní názor na jednotlivé žáky. Já jsem měla průměr 1,275 a z toho usoudila, že mi dá dvojku..vážně spravedlivé! Sice u mě neměla žádné orientační známky, ale to by si mě někdy musela chtít vyzkoušet ze čtení, ale to neudělala! Ani jednou. Na konci pololetí jsem tedy šla za ní, jestli by mi dala jedničku, když říkala, že to mám mezi a ona, že to teda fakt neví. Hodně jsme jí prosila i když bych u každého jiného učitele měla normálně jedničku, nakonec řekla, že je rozhodnutá a rychle mi ukázala mojí známku ve svém notesu, ale já to stejně nepostřehla, takže jsem netušila až do poslední chvíle, co z aj mám.
A ten třetí předmět? Čeština. Celé pololetní jsem měla pěkné známky, ale ke konci jsem si to pěkně pokazila. Zeptala jsem se učitelky, jestli to mám mezi nebo už ke dvojce a učitelka mi odpověděla, že mi dá jedničku, protože to nebere ani tak podle známek, ale podle toho, jak pracujeme a že já pracuji vzorně a taky jsem dobrá studentka a zasloužím si jedničku. O tom jí přesvědčilo i mé pozdější provedení ročníkové práce.
Nakonec jsem tedy na vysvědčení měla samé výborné. Byla jsem šťastná a to také proto, že jsem měla lepší známky, než v osmé třídě. Těšila jsem se, až to řeknu tátovi a vůbec až se prostě všem pochlubím. Ještě ve škole mi spolužák řekl: ,,K čemu jsou ti samý jedničky, když se na gympl stejně dostaneš?" To byla zajímavá otázka. Je pravda, že na gymnázium se dostanu se svýma známkami úplně bez problému, tak proč jsem tolik bojovala o ty jedničky? Na tuto otázku jsem nalezla odpověď až večer…ale k tomu se ještě dostanu.
Po škole jsem se stavila u babičky a byla jsem jí říci, jak se mi dařilo. Babička byla úplně dojatá, že se i rozbrečela. Říkala jsem jí, ať nebrečí teď, ale až dodělám střední a půjdu na vysokou. Bylo hezké vidět, jak moc byla nadšená.
Když jsem přijela domů, psala mi máma, proč jí nevolám. Tak jsem tedy vytočila její číslo a řekla jí, co jsem dostala. Máma jediná o tom trochu něco věděla, ale nebylo to stoprocentní. Ptala se mě, jestli ještě zajdu k babičce a já jí pověděla, že už jsem jaksi doma, že jsem u babičky byla a to se tedy naštvala, že jsem jí tak dlouho nezavolala.
Volala mi i druhá babička. Upřímně jsem se divila, že ví, že máme vysvědčení. Akorát mi řekla, že věděla, že jsem šikovná a to bylo vše. Nečekala jsem vlastně ani nic víc.
Večer doma se však stala ta nejlepší věc z celého dne. Táta si původně myslel, že budu mít dvě dvojky a já mu pak řekla, že mám nakonec jenom jednu. Ukazovala jsem mu vysvědčení se slovy, že to tam ta dvojka kazí. Táta si to tak prohlížel, pak se na mě koukl a poprvé po několika letech mě objal. Lidi, to jsme vážně nečekala, že by to takhle mohlo dopadnout! Bylo vidět, že je opravdu rád, protože se mu až leskly oči. Prohlásil, že aspoň někdo v té naší rodině je chytrý a už skoro brečel. A jako zlatý hřeb ještě přišla máma také se slzami v očích a všichni jsme byli naměkko. To byla pro mě ta nejsladší odměna ze všech!

Všichni prostě byli rádi, že jsem dostala takové známky. A to mi také dalo odpověď na tu spolužákovu otázku…k tomuhle mi ty jedničky byly! K nadšení mé rodiny. Najednou si všichni uvědomili, že jsme opravdu chytrá a že na to mám. Doufám, že si to budou pamatovat…aspoň těch několik let!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bajus98-motýl:D bajus98-motýl:D | 1. února 2014 v 20:13 | Reagovat

jsem ráda, že ti to vyšlo a že si rodiče uvědomili jaká jsi a moc ti to přeju ty si to zasloužíš nejvíc z naší třídy

aspoň ti babička zavolala jak ti dopadlo vysvědčení a to moje babička ví, že bylo vysvědčení od bratranců a od holek, ale mě se ani nezeptá jaký jsem měla výzo a jsou to už dva dny a nic jo já vím, že mí známky nejsou nic moc, ale pro mě je to dobrý na to jak se pořád musím učit atd., ale jí to asi nezajímá jenom se mě zeptá až tam budu, ale jinak

2 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 2. února 2014 v 12:07 | Reagovat

[1]: já jsem taky ráda a hlavně u toho táty. to má pro mě velký význam:)

to je mi líto. vím, že se učení hodně věnuješ a v porovnání s takovou Anet, která se učí jen ke konci pololetí, si ty známky zasloužíš mnohem více! je to blbý, když se jediné tobě neozvou a chápu, jak ti musí být. někteří si prostě neuvědomují, že by se měli chovat trochu jinak..:(

3 Choi Mari Choi Mari | Web | 2. února 2014 v 12:38 | Reagovat

Tak to gratuluji k pěknému vysvědčení. Já měla samé jedničky jen v první třídě. Pak jsem už pokaždý dostala dvojku z češtiny, pač jsem digrafik. A na střední jsem známky taky neměla nejlepší. Ale není hlavní být nejlepší, hlavní je nějak to dotáhnou do konce.
Hrozně se mi reakce tvojí rodiny. Mě doma nikdy nikdo neřekl, že jsem chytrá. To jenom učitelé mi pořád dokola opakovali, proč mám tak špatné známky, když to všechno umím.

4 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | E-mail | Web | 2. února 2014 v 13:44 | Reagovat

[3]: moc děkuji.
já znám hodně dyslektiků a vím o kolik to mají těžší! důležité je, že se člověk snaží a věnuje tomu nějaký ten čas! to, že se snažíš je skvělé a ty výsledky tomu bohužel nemusí vždycky odpovídat, ale nesmíš polevovat, protože to přijde!
na moje známky nikdo také nijak zvlášť nereagoval, ale teď se to asi zlomilo. Doufám, že se to povede i v tvém případě. a na učitele neber zřetel, oni nevědí, kolik toho pro školu děláš, ale ty ano! jen tak dál;)
přeji ti spoustu úspěchů a hodně štěstí!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama