Druhého dne nám volal Benedict, zřejmě už mu dorazila naše zásilka. ,,Co jste prosím vás vyváděli s tím křížem?" ,,Jen malé opatření, aby ho NIKDO nemohl zneužít, než se všechny poklady spojí." Z telefonu byl slyšet smích, pobavil se. ,,Jste opatrní, to mám rád. Chtěl jsem vám jen říci, že se ještě pár dnů na tomto místě zdržíte a mohli byste napsat svým blízkým." Nevěřila jsem svým uším. ,,Opravdu?" ,,Jo, určitě jim také chybíte a budou rádi za nějakou tu zprávu o vás. Jediné, co po vás chci, je, abyste tam nezmiňoval žádné informace o tom, co děláte nebo o mně." ,,Ano, to je samozřejmost." ,,Tak fajn." S těmito slovy ukončil hovor.
Mark se smál. ,,Tak co říkal na naše zabezpečení?" ,,Očividně byl překvapený, ale v dobrém slova smyslu." Becky se na mě otočila. ,,A co ještě říkal?" ,,Můžeme napsat domů." Vernon najednou zpozorněl a rychle se postavil. ,,To myslíš vážně?" Kývla jsem. V očích se mu leskly slzy štěstí. ,,To je paráda." Objal Becky a vyzvedl ji do vzduchu. ,,Mám takovou radost." Nás všechny to hodně dojalo.
Mark hned začal hledat jakýkoli kus papíru, na který by mohl napsat zprávu své matce-té, o které si stejně myslím, že není taková, jaký se zdá být. Nechtěla jsem mu to kazit, ne teď, ale bála jsem se, že moje tušení je pravdivé. Věděla jsem, že by ho to zlomilo, kdyby to byla pravda, jenže jsem věděla, jaké nebezpečí by pro nás ta pravda mohla znamenat.
Sedla jsem si ke stolu a začala psát dopis pro mou sestru…
Milá Caitlin, doufám, že se máš dobře a přichází ti nějaké peníze na účet, protože právě kvůli nom to dělám. Snad už brzy budeš moct znovu pracovat v sirotčinci a pomáhat dětem, tak jako jsi pomohla mě. Nemůžu ti říci, kdy mě uvidíš nebo, jestli vůbec, ale věř, že jsem živá a zdravá a je o mě dobře postaráno. Momentálně ti nemůžu sdělit, kam mi můžeš odepsat, ale jistě tě brzy kontaktuji s adresou.
Měj se hezky, M.
Umístila jsem krátký dopis do obálky a zalepila ji. Už jsem se moc těšila, až sestře dojde. Hrozně by mě zajímalo, co dělá a jak se má. A také se to brzy dozvím. Už brzy!
Becky: Vernon se těšil, až dá o sobě vědět rodičům, ale to nebylo nic proti mně. Já jsem se nadšením hrozně klepala. Pomalu jsem ani nedokázala psát. Písmena byly zpočátku kostrbatá a já musela začínat psát znovu a znovu, než se to celé dalo vůbec přečíst.
Mami, tati, jsem hrozně ráda, že vás konečně můžu kontaktovat. Stále se snažím získat co nejvíce peněz, abyste se měli dobře. Byl už bratr na té operaci? Velmi ráda bych vás zase viděla. Hrozně se mi po vás stýská a těším se na vás.
Pozdravujte všechny a napište mi brzy! Už se nemůžu dočkat, až si přečtu, jak se vám vede a co všechno je nového. Snad se máte dobře a jste všichni zdraví.
S pozdravem vaše Becky.
Nad dopisem jsem uronila slzu, jak jsem byla dojatá. Jen jsem doufala, že jim ten dopis opravdu dojde v pořádku. Mezitím už i Vernon napsal svou zprávu pro jeho rodiče. Dal mi jí přečíst..jenže mě nedošlo, jaké vztahy vlastně s rodinou má.
Tak jsem si konečně našel práci. Překvapeni, co? Pochybuji, že by vás asi něco jiného kromě peněz zajímalo, ale víte, co? Já nejsem jako vy. Já vím dopřeji spokojenost a ty peníze vám pošlu. Třeba se pak o mě začnete znovu zajímat. Můžete si to nechat projít hlavou a popřemýšlet o svém chování ke mně. A až si to promyslíte, přijde vám adresa, kam máte poslat odpověď..a že já na ni budu čekat!
A upřímně doufám, že víte, kdo vám píše, ale pro jistotu.. Ahoj, Vernon.
Povytáhla jsem obočí. ,,Je to hodně zlý?" Vernon se lekl mého výrazu. ,,No…" Vykulil oči. ,,Je, co?" Zhluboka jsem se nadechla. ,,Hale já tě nemůžu soudit, protože já nevím, jak se k tobě chovali a netuším, jak ses cítil. Tohle víš jenom ty a pokud to takhle opravdu myslíš, neměl bys to měnit jen, aby to bylo správné. Oni se k tobě taky nechovali správně celou tu dobu." Na tváři mu hned hrál úsměv. ,,Páni." ,,Co je? A proč se na mě tak díváš?" ,,Víš, ty vždycky řekneš to, co chci slyšet." Políbil mě. ,,Jen říkám pravdu." ,,A to se mi na tobě líbí." Objala jsem ho. Nepotřebovala jsem nic jiného, než být mu nablízku.







