Melisa: Přišla jsem za Markem, abych si přečetla, co vlastně do dopisu napsal, ale on mi ho nechtěl ukázat. ,,Hale, já znám tvůj názor na moji mámu." Schoval papír za záda. ,,Já jen.." ,,Ne, nechci, aby to četla." Vykulila jsem překvapením oči. ,,Fajn." Odešla jsem z místnosti. Ano, chápala jsem jeho strach, protože jsem se mu snažila říci, že v ní vidím zlo a to zřejmě nebyla ta nejchytřejší věc..ale já to tak cítila. Věděla jsem, že si nepřeje, abych to věděla, ale o to více jsem si to chtěla přečíst.
V noci, když všichni spali, jsem se vyplížila z pokoje. Potichu jsem po tmě hledala ty dopisy. Nebudu lhát, nebylo to snadné, ale našla jsem je! Po jednou říznutí o nůž a asi stovce praštění o stůl, jsem konečně byla u cíle. Otevřela jsem Markův dopis, vzala jsem si s sebou baterku, na kterou jsem náhodou narazila, a zalezla jsem do koupelny, aby nikoho to světlo nevzbudilo. Otevřela jsem to a začala číst..
Ahoj mami, omlouvám se, že jsem tak dlouho neodepisoval, ale ještě stále hodně cestuji a nemám skoro obec žádný čas. Určitě mě tohle cestování bude čekat ještě několik měsíců a možná i let, ale slibuji ti, že se spolu brzy setkáme.
Hrozně se mi po tobě stýská, každý večer na tebe před spaním myslím a doufám, že se snad brzy ozveš i ty, abych věděl, co děláš a jak se ti daří. Chybíš mi, M.
To jsou mi věci. Jemu se vážně stýská..on jí má tak rád! Už se ani nedivím, že se tuhle tak naštval za to, co jsem řekla. Ale upřímně by mě vážně zajímalo, jak věděla, kde jsme. Jak to asi zjistila? Povzdechla jsem si při pohledu na ten dopis. Mark nesmí zjistit, že jsem to četla..ani, že mě mrzí, jak jsem reagovala.
Ráno jsme byli odeslat dopisy a zbytek dne jsme trávili balením věcí, jelikož nám nebylo známo, kdy přesně pojede a chtěli jsme pak být v klidu a ne ve stresu házet věci do kufrů.
Na místě jsme se zdrželi ještě tři dny a pak jsme dostali instrukce k nalezení dalšího pokladu. Tentokrát se vydáme na severní pól. ,,No není to super? Třeba uvidíme Santu!" Poznamenal vtipně Vernon. Becky pobaveně kroutila hlavou. ,,A kde vezmeme oblečení? Jako není tam zima?" Ohlédla jsem se směrem ke kufrům, kde jsme měli převážně letní věci. ,,Něco mi říká, že vyrazíme nakupovat." Usmála se Becky.
Za několik hodin jsem měla pocit, že máme tolik zimního vybavení, že by z nás hned mohli být Eskymáci. ,,Je toho opravdu potřeba tolik?" ,,Nevíme, co tam budeme dělat." Smála se Becky, která měla očividně radost z nákupu všech těch věcí. Určitě se do té zimy moc těšila.
Na místo nás vyhodil jeden z Benedictových vrtulníků. Řidič s námi nemluvil ani neodpovídal na naše dotazy. Po příjezdu nás nechal na místě, shodil dolů lyže a jeden snowboard a zase odletěl. ,,Paráda! Miluji lyžování!" Radovala se Becky. ,,Zamlouvám si snowboard.." Hrnul se před nás Mark. S Vernonem jsme se na sebe koukli. Ani jeden z nás nebyl z této sportovní aktivity zrovna nadšení. I tak byl však Vernon ve značné výhodě, protože prý lyžovat jednou byl. Ano, sice to skončilo zlomeninou nohy, ale já na lyžích nikdy nestála. Vůbec jsem netoužila po něčem takovém a bylo mi to líto o to více, jak se Mark s Becky radovali.
Upevnila jsem si lyže a Vernon se pořádně vyztužil snad všemi možnými chrániči, aby mu nehrozilo žádné zranění. ,,Jedééém!" Zavelela Becky a rozjela se. Mark byl za ní v těsném závěsu. ,,Jedem, jasně." Povzdechla jsem si. Už i Vernon se rozjel, ale já jsem stále ještě vrávorala. Vůbec mi to nešlo a jakmile mi něco nešlo, vytvořila jsem si k tomu odpor.
Becky sjela hodně blízko ke srázu a zastavila se. Mark zabrzdil na poslední chvíli a Vernon k nim dorazil za svého pomalého a zcela bezpečného tempa. Netuším, zda to bylo tou vrstvou chráničů, co na sobě měl nebo nějakým specifickým způsobem jízdy. Ovšem já jsem předváděla naprosto unikátní a improvizovanou jízdu, která nemohla skončit dobře. ,,Pozóór!" Instinktivně jsem zakřičela a snažila se o zabrzdění..pochopitelně neúspěšně. Za doprovodu sněhu jsem narazila do Marka. ,,Dávej bacha." Řekl, když se mě pokoušel postavit na nohy. ,,Snažím se, ale ty lyže jsou prostě stroj na zranění." ,,Ne, stačí jim jenom přijít na chuť, uvidíš." Uklidňoval mě Vernon. I on už si tenhle nebezpečný sport oblíbil.







