
Právě teď máme jarní prázdniny a já si myslela, jak to bude super, že budu doma sama a budu mít čas jen pro sebe..ale ne. Není to zas tak bezva, jelikož mám sice čas na sebe, ale také spoustu času přemýšlet. Dříve by mi to nevadilo, jelikož jsem ráda přemýšlela o všem možném, ale teď přemýšlím hlavně o budoucnosti, která mě vážně děsí.
Už jsem několikrát jsem chtěla raději jít do školy, abych něco udělala s tím, co mě užírá, ale nemůžu. Pořád myslím na to, jak to udělám, abych byla šťastná, ale nakonec to určitě všechno bude jinak…zase! Myslím na něj. Mám teď hlavu plnou pocitů a myšlenek o něm. Vzpomínám na ty chvíle před prázdninami a všechno si přehrávám znovu a znovu. Už je to zase zpátky. Ty staré pocity a tlukot srdce se jako zázrakem vrátily a já v tom lítám..jako vždycky.
Říkám si, že ho po konci devítky neuvidím..maximálně jen zahlédnu někde na městě, když budu pospíchat na autobus. Jediná možnost, kde bych ho mohla vidět, jsou taneční, ale on určitě půjde s naší třídou na ty od osmi. Já jdu od pěti, protože se mi zdá hrozné tam tvrdnout do noci, když bych mohla dělat jiné věci v tuhle hodinu. Ale všichni z naší třídy tam jdou..takže i on. Jsem si na 99% jistá, že jde déle. A co já s tím? Nic. Budu raději tancovat s někým z těch né zrovna inteligentních a už vůbec ne hezkých kluků, kteří stejně raději budou tancovat s některou z těch vychrtlin z béčka. Tak to prostě je.
A ještě víc, než to, jak ho neuvidím, mě děsí, co se tam bude dít. Odjakživa jsem žárlivý člověk, takže nemám moc ráda, když na někoho doráží tak jako na mě. Nevadí mi, když to dělá občas..kluci jsou kluci, ale když to dělá tak často (nebo skoro stejně často) jako se mnou, tak mě to štve. Žárlím a to hodně. Nejlepší na tom je, že takhle doráží na moji kamarádku..ano doráží a nic víc! Jenže co si budu nalhávat-ona je nejspíše o hodně hezčí než já a pro něj bude i přitažlivější. Věřím, že kdyby s námi chodila do třídy, tak si mě ani nevšimne nebo bude všímat jen zřídka. Neberte si to špatně, ona je fajn holka a já se s ní bavím a jsme vážně ráda za naše přátelství, ale ta horší část mě mi říká, že je to i konkurentka.
A jako třešnička na už tak fantastickém dortu mého utrpení s ním bude chodit na taneční! A já přesně vím, jak to dopadne… Každý tanec s ním bude patřit jenom jí. Za nedlouho pochopí, že je to skvělý kluk a on pochopí, že ona je taky skvělá a co takhle se dát dohromady? No nebylo by to super? Určitě jo! Pak budu každý den poslouchat, jak je skvělý, úžasný a jak se mají rádi a nebudu moct nic říct, protože to prostě nejde. Nebudu moci namítnout, že já tohle všechno vím, protože se mi líbil dřív a já ho měla prostě první..já vím, lidi nemůžu vlastnit, ale víte, jak to myslím!
Skončí to tak, že spolu budou šťastní a já bych měla být taky šťastná, protože jim to přeju a nechci, aby byli smutní..ani jeden z nich. Bohužel mě to bude někde uvnitř tak hluboce užírat, až pak řeknu něco neuváženého, což povede ke konci přátelství a pravděpodobně i k mému naprostému šílenství z toho.
A na nic jiného teď prakticky vůbec nemyslím! Vím, že je to šílené a moje představivost také provedla své, ale co když ne? Jasně, takových kluků ještě bude a nemám jistotu, že by ho ona chtěla, ale na druhou stranu, kdo ne? Protože já na něm za tu dobu našla jen jedinou špatnou vlastnost a o moc víc jich rozhodně nemá..a na ní jsem napočítala jen jednu malichernou, která v porovnání s mýma je naprosto nic! Ve finále by se k sobě hodili…ale počkat! Co když se protiklady přitahují? Co když takový skvělý kluk jako on, by mohl být přitahován k takové řekněme průměrnější osobě..třeba mně! Yes, naděje je zpátky! Ale na jak dlouho? To netuším. Zbývá mi už jen jediná věc, co musím udělat-jedna zcela bláznivá věc, která by mu pomohla být spíše se mnou. A pokud si myslíte, že jsme mrcha, tak se omlouvám, ale jsem zamilovaná a tohle zamilovaní lidé dělají-bláznivé věci!








Kluci, co se baví s těma p... od nás z béčka nejsou hezký.. Jsou to vyhulení mozci. ;)