Dva měsíce prázdnin utekly jako voda. S Terencem jsme se vídali celkem často..vlastně velmi hodnotnou část prázdnin jsme strávili spolu. Terence mi byl vším a prázdniny nás spojili ještě víc.. bohužel všechno to mělo skončit.
Prvního září jsem musela jít do školy, ale tentokrát už na střední! Vybrala jsem si gymnázium blízko naší základky, kam počínaje dneškem chodil můj bratr. Tohoto okamžiku jsem se dlouhou dobu opravdu bála, protože jsem měla přijít do neznámého prostředí s neznámými lidmi. Netušila jsem, jak se chovat a jediná rada od mé mámy byla, abych si sedla k někomu stejně vyplašenému jako já. To se snadno řekne, ale hůř udělá. Nikdo ani zpola tak vyděšený tu neseděl. Můj obličej musel vypadat dost strašlivě a moje chování to také zrovna nevylepšilo.
Po té, co jsem několikrát obešla třídu, na mě promluvil jeden kluk sedící sám. ,,Nechceš si sednout třeba sem?" Rozhlédla jsem se. Všechny oči se ubíraly jen a jen mým směrem. Určitě si o mě udělali velmi zajímavý obrázek. Pohlédla jsem znovu na toho kluka a pak jsem si zcela neschopna slova sedla vedle něj. ,,Máš strach?" Zeptal se, když můj udivený kukuč neustupoval. Opět jsem nedokázala cokoli říci. Kývla jsem, ale stále jsme se nedokázal zbavit toho hrozného pocitu, že jsem tady ztracená. ,,Sem Mike a ty?" ,,Meredith." Poprvé jsem musela promluvit. ,,A ty tady na někoho čekáš nebo…" Zřejmě narážel na mé neustálé ohlížení. ,,Já jen…jsem fakt nervózní." Usmál se a kýval hlavou, jako by snad přesně věděl, co cítím..ale on na to aspoň nevypadl. ,,Hale, já jsem tu už druhým rokem a tak trochu to tu znám." To mě trochu překvapilo. ,,Tak jak to, že jsi v prváku?" Opět se usmál, ale teď to bylo spíše zakrývání toho, jak moc nad odpovědí přemýšlel. ,,No, na požádání učitelů si zopakuji ročník." Cítila jsem, jak ze mě pomalu spadla všechna ta nervozita a strach. ,,Tak to je fajn." ,,Ani moc ne. Někteří učitelé mi fakt pijou krev." ,,A kteří přesně?"
S Mikem jsme si povídali celý první školní den. Řekl mi všechno o učitelích i žácích tady. Moc mi pomohl se vším a byla jsem mu za to fakt vděčná. Najednou se mi myšlenka studia na střední nezdála tak hrozná, protože jsme měla sedět právě s ním.
S Terencem jsme se sešli na půli cesty ke mně. Hned měl spoustu otázek, jak to ve škole šlo a jestli se mi dařilo. Nemohla jsem mu vylíčit úplně všechno a už vůbec ne to, jak Mike vypadá. Řekla jsem mu jen to, co potřeboval vědět.
Rozloučili jsme se až k večeru a já e vrátila zpátky domů. Zodpověděla jsem několik otázek, ale bez jediné zmínky o Mikovi. Z nějakého důvodu jsem o něm nechtěla nikomu říkat..zatím.
V pátek jsme se sešli s Beth. Šli jsme si sednout do restaurace a povídali jsme si o našich nových školách a pak přišla řeč i na Maisona. ,,Jak je to teď mezi vámi?" ,,Vlastně fajn. Vidíme se skoro každý den, protože je na škole taky v Praze." Usmála jsem se. ,,Já myslela, jak vám to jde spolu..no chodíte spolu, ne?" ,,Jo, to jo, ale netrávíme spolu zas tolik času, aby se to mohlo nějak rychle vyvíjet." Povzdechla jsem si při myšlence, že by to takto mohlo dopadnout i se mnou a Terencem. ,,Ale vlastně trochu se to pohnulo.." ,,A?" Netrpělivě jsem čekala na nějaké novinky. ,,Začali jsme se trochu bavit o budoucnosti. Zatím jen tak přemýšlíme, co bude dál a tak." Byla jsem šťastná, že je Beth tak spokojená. ,,A co ty a Terence? Už předtím to mezi váma docela jiskřilo!" Sklonila jsem hlavu, jako bych toho snad litovala..ale nelitovala. ,,Jo. Víš, teď je to všechno tak jiné. Na střední se toho hodně změní a já si musím udělat nové přátele a bojím se.." Beth začínala něco tušit, snad i věděla, co chci říct. ,,Že bude Terence žárlit na Mika?" ,,Jo..asi jo." Pevně stiskla rty. ,,Ale on k tomu nemá důvod, ne?" Pobavila jsem se svou vlastní hloupostí. ,,Ne, ale je to teď takový divný. Nejsem zvyklá, že by mě lidi tak brali a už vůbec né kluci." ,,Já vím, odvykla sis." ,,Přesně tak."
V pondělí jsem přišla znovu do školy. Bylo to takové nezvyklé. Mike už seděl v lavici a mával na mě. ,,Ahoj." Sedla jsem si vedle něj. ,,Ahoj." ,,Tak jaký byl víkend?" Pokrčila jsem rameny. ,,Normální..nic zvláštního. Cos dělal ty?" Zasmál se. ,,Tak v sobotu jsem se pořádně ožral a v neděli jsem se z toho dostával. Ale asi to znáš." ,,Já vlastně na tyhle věci moc nejsem. Opila jsem se jen jednou a stačilo mi to." Uvědomila jsem si, jak moc je podobný Terencovi. ,,Tak to ti gratuluji. Já bych to nedokázal." ,,A proč piješ?" ,,No asi jako každý…když jdeš někam na párty, tak piješ." ,,Proto tam nechodím." Vytřeštil oči, jako bych snad řekla něco hrozného. ,,Jak mužeš žít a nechodit na párty?" Divil se. ,,Řekněme, že mám lepší věci na práci." Naklonil hlavu s pokřiveným úsměvem. ,,A kdo je ten šťastlivec?" Zarazila jsem se, jestli mu mám říci jeho jméno. Možná by pak reagoval jako ostatní. ,,Terence, ale pochybuji, že ho znáš." Čekala jsem na odpověď. ,,Ne, neznám." Hrozně se mi ulevilo. Nechtěla jsem přijít i o Mika. Pak bych ve škole neměla nikoho.







